Sedm psychopatů

Když se před časem v kinech objevil snímek V Bruggách, jednalo se o vzácný případ, kdy se filmová kritika shodla s filmovými fanoušky na mimořádných kvalitách díla a zrodil se film, kde v úzké symbióze funguje jak zábavná složka filmu v podobě černohumorné gangsterky s charismatickými postavami z podsvětí, tak i dramatická existenciální rovina, která posouvá tenhle kousek až k oblasti filmového artu. Jméno režiséra se stalo pojmem a jeho ego očividně posílilo, protože Sedm psychopatů je na první pohled ambiciózní kousek, ze kterého sebevědomí a očekávání úspěchu jen čiší. Jenže na rozdíl od Brugg tady funguje pouze první rovina - rovina ujeté kriminálky s bizarní motivací (anti)hrdinů, děsně cool postav a černého humoru založeného na násilí. Sedm psychopatů se veze na vlně, kterou v 90. letech odstartoval fenomenální úspěch Pulp Fiction. Martin McDonagh vlastně natočil film tarantinovější než sám Tarantino. V Bruggách zasadil své postavy do reálného prostředí a obdařil je logickou motivací, tady jde na první pohled o umělý scénáristický konstrukt, kde to skřípe a drhne, kam se podíváš. Samozřejmě pokud všechny postavy představují ukázkové psychopaty, můžete všechny scénáristické kotrmelce a přešlapy omluvit tím, že od bandy psychopatů se přece nic jiného čekat nedá. Ale s touhle berličkou se nespokojím. Hrátky s žánrovými pravidly předvedl na mnohem kultivovanější úrovni už Altman ve svém Hráči, takže nemám důvod s hodnocením jít výš než na 2* - a to se snažím narozdíl od komentáře v hodnocení Sedm psychopatů nesrovnávat s Bruggami. A naopak se snažím tenhle film vnímat výhradně jako komedii, protože v poloze dalších dvou žánrů, tedy krimi a dramatu, osudově selhává. Martin McDonagh si sice ani tentokrát neodpustil pokus o scénu s myšlenkovým přesahem, ale vzhledem k celkovému charakteru dílka působí spíš cizorodě a bez katarze - viz završení životní pouti zabijáka Vietkongu. Celkový dojem: 45 %. Pokud ale máte rádi hlášky, prostřelené hlavy a přehrávající dobře se bavící herecké hvězdy, nebudete zklamáni a můžete jít s hodnocením výrazně výš. (12.02.2013)

Billy jako Martyho múza, průvodce a hybatel veškerého dění. Takřka neustálé prolínání fikční reality a fikce ve fikci, pohrávání si s žánrovými pravidly, množství odkazů na filmové postupy či snad přímo díla, vysoká míra sebereflexivity. Promyšlený film do posledního puntíku tematizující mimojiné i jistou znuděnost dnešní společnosti a vyprázdněnost současného světa ("zabíjím lidi, aby můj kamarád měl, o čem psát a já se na nějakou dobu zabavil"). McDonagh ví a umí. (29.11.2013)

Tak nějak jsem si naivně myslel, že tohle bude pohodička film. Nečekal jsem, že originalita maximálně přebije nějakou stálost samotného filmu a ve výsledku já nebudu vůbec vědět, co si o filmu myslet. Sedm psychopatů je divnej film. Má plno skvělých nápadů, ale těžce se do příběhu dostává. Colin Farrell je jediná relativně normální postava ve světě sedmi psychopatů a nějak mi příjde, že se v té své roli ztrácí. Je ironií, že člověk, který se léčí z chlastu pak hraje starýho Irskýho alkoholika. Snad mu tahle nálepka nevydrží až do smrti. (25.04.2013)

S rozpočtom 15melkov bolo jasné, že takýto herecký ansámbel sa do tohto filme nehrnul kvôli vidine nejakého mega zárobku. Z tržieb sa niečo skásnuť dalo, ale tie na moje prekvapenie, podobne ako neprekonateľná pecka In Bruges, veľa vody nenamútili. Bežný divák teda buď stráca súdnosť alebo definitívne rezignoval na úroveň komerčného mainstreamu. Krízou to nebude, keďže sa zjavne držíme známeho výroku "Dajte ľuďom chlieb a hry, a budú spokojní" a lámeme rekordy v návštevnosti. Ostáva tak len dúfať, že môj čierny kôň a obľúbenec McDonagh nezanevrie na filmový priemysel a nezanevrú naňho ani štúdiá a investori. Pretože takéto potrhlé scenáristické skvosty, ktoré budú mať v budúcnosti tutovo prívlastok "kultová klasika", dnes už netočí hocikto. Veď postavy majú potenciál ako z filmov Tarantina, či Ritchieho. McDonagh má cit pre pointu a načasovanie a hlavne, no jediné, čo na čo nemá nos, je marketing a propagácia. 80%. (11.10.2013)

Je MacGuffin károvej kluk, nebo je zkárovanej kluk McDonagh? Něco o tvůrčím bloku, možné symbióze pacifismu a násilí ve filmu a okřídlené frázi, že nejlepší scénáře píše sám život. Meta meta omeleta. Jen je trošku zvláštní, že se opovrhuje hollywoodskými zvyklostmi a přitom když občas něco probleskne z jejich intencí, přináší to nebývalé grády.. (20.11.2014)