Il compleanno
Obsahy(1)
Tři manželské páry spojuje dávné přátelství, spokojený zabezpečený život a touha strávit společně léto v překrásném domě u moře. Nenadálý příjezd Sharyna a Diegova dospívajícího syna Davida probudí v úspěšném psychologovi Matteovi nečekaně silnou touhu, které není s to se přes všechnu svou racionalitu ubránit. Manželka Francesca, děti i ostatní přítomná společnost cítí stupňující se napětí, jehož původ jim zatím uniká. Smyslný mladík, vědom si výjimečnosti svého zjevu, si s Matteem zahrává a nevyhnutelná katastrofa je na spadení.
Italský režisér Marco Filiberti vypráví i ve svém druhém celovečerním filmu podmanivý příběh o latentní homosexualitě, v němž nadnáší palčivé otázky o svobodné volbě a důsledcích lidského konání.
(oficiální text distributora)
Recenze (31)
Měl jsem skutečně nutkání udělit plné hodnocení, ale nakonec jsem se rozhodl "jen" pro 4* - tento film totiž nefunguje v celém svém rozsahu a spíše než o cosi konzistentního se jedná o směsici působivých (nebojím se říci, že chvílemi dokonce až mistrovských) scén a záběrů, které postupně gradují až do epochálního závěru, který zkrátka bere dech. Paradoxně zde také platí, že méně je někdy více a minimum dialogů tedy vydá za tisíce slov - bohužel však tento způsob pojetí přichází až po první, velmi nezajímavé půlhodině, což leckterého diváka odradí... Ale kdo si počká, ten se dočká :) ()
Neuvěřitelně silná záležitost. Současná italská kinematografie je bohužel jednou z těch, které se do veřejného povědomí nedostávají příliš často a příliš lehce a když, pak v ikonografických exemplářích různých artových kin nebo festivalů, ale ani tam nemívá primární zájem. Je to škoda, protože sledovat vývoj evropského filmu by konkrétně domácímu prostředí velmi výrazně pomohlo ke změnám k lepšímu. Ale zpět k filmu. Osobně se rozplývám nad invencí autorů, jimž důmyslná aktualizace slavného Viscontiho hitu Morte a Venezia prostě a jednoduše vyšla a rozhodně to není pouhá kopie slavného předchůdce, i když základní fabule zůstává prakticky totožná. Onen dramatický osten nepřekonatelného pnutí a zadržovaných vášní je v tomto případě dotvořen hrdinovým manželským svazkem, který se hroutí stejně rychle jako veškeré ideály kdysi vyrovnaného a úspěšného psychoterapeuta. Superlativy náležejí vynikající práci s kamerou, která si doslova hraje s atmosférou, hudebnímu komponentu i samotným hereckým představitelům (Massimo Poggio v titulní roli je maximálně přesvědčivý a maximálně přitažlivý). Kdo nepochopil, o čem je řeč, bude si muset dát repete, kdo ano, už teď ví, že se na slunné italské pobřeží znovu vrátí. ()
Tristan a Isolda, příběh z artušovských legend o zakázané, zničující a smrtonosné lásce, v ještě temnějším podání R.Wagnera otevírají podmanivý příběh, který rovněž vyústí do nezvratné tragédie. Pozvolné tempo, velké záběry na osamocené postavy, moře, bílý dům, snová hudba a nenápadně se stupňující napětí připomínají filmy Felliniho a Viscontiho (zůstaneme-li v Itálii), jehož Smrt v Benátkách je ale přeci jen o něčem jiném, jelikož zde se jedná o náklonnost oboustrannou. Jistá místa postav na šachovnici se pozvolna posouvají s tím, jak se otevírají třinácté komnaty každé z nich. Možná by se zdálo, že sledujeme svět v jakési zvrácenosti, ale není tomu tak. Zobrazovaný svět jen není černobílý, jak by ho mnozí rádi viděli... ()
Téma homosexuality vo filme a hrátky dvoch chlapov v posteli bolo vždy niečo, čo ma nejak extra nezaujímalo. Ak však tejto téme dáme všeobecný rozmer a začneme ju vnímať niečo ako dlho potlačovanú duševnú tryznu a trápenie bez možnosti uspokojujúceho riešenia, tak to už áno, to je už zaujímavejšie. Pokiaľ film vnímam z tohto pohľadu, tak mu rozhodne nemožno uprieť hlbší význam. Odhliadnuc od tohto, potešila ma už iba remeselná stránka snímku, hlavne kamera a hudba. Hudba vôbec bola na tomto filme to najlepšie. 70/100 ()
Na první pohled spokojený, manželský pár. Je jim taky zhruba něco kolem čtyřiceti let, mají krásnou dceru, skvělou práci, zkrátka, co víc si člověk může přát. A stačí jeden moment, jedna chvíle, jeden pohled, který spustí v manželovi v podání výborného Massima nečekaně silnou touhu, k asi o dvacet let mladším mladíkovi. A i když se tomu zuby, nehty brání, tak jen spustil lavinu, která možná už nepůjde zastavit. Až na konec, který bych asi udělal trošku jinak, je to hodně vydařené drama, s opět skvělou hudbou a zároveň hodně silná čtyřka. A také poučení pro vdané manželky. Když se Váš muž zakouká, zdaleka ne vždy za tím musí být nějaká žena! ()
Reklama