Černý Petr

Černý Petr, Miloša Formana, by som vnímal, ako prelomový D-E-B-U-T, i keď už mal pred ním krátkometrážny zárez. Snímok, ktorý má už 53. rokov, ale nepovedal by som, že sa na ňom podpísali čiastočky prachu, alebo zapadnutia do zabudnutia. Vyniká v PRVOM RADE - autentickými hereckými výkonmi, lebo si v ňom zahrali neherci, preto pociťujem, čosi naprosto ojedinelé a fascinujúce na dobu, ktorá ho vytvorila, s tvorcami, pod ním - podpísanými. Vnímajú ho inak ročníky, ktoré sa narodili, trebárs, v polovici 40. rokov, keď boli mladí, vo veku Ladislava Jakima, či Vladimíra Pucholta. Áno, to je pravda. Ale, ako vravím, nemali by sa v ňom stratiť, ani ročníky - 1980, 1990 - tí už sa budú pomaličky strácať, lebo v 60. rokoch - neboli mobily, sociálne siete, ľudia sa inak správali, mali k sebe bližšie. Skôr ho pochopím ja, nezasiahnutý týmito dnešnými, akože módnymi trendmi. Skrátka, sociálne siete, nie sú nič pre mňa, aj keď mám na to vek. Problematika, ktorá sa dotýka hlavnej myšlienky filmu, t.j vzťah OTCA a SYNA, je aktuálna aj v dnešnej dobe, ale už úplne inak, dnešná mládež, sa správa takým spôsobom, ktorý evokuje - drzosť, arogantnosť. Petr z filmu by v roku 2016, asi len ťažko takto pekne počúval otca, ktorý mu dáva rady do života. Všetko to záleží od výchovy. Musím, ale priznať to, že zo strany rodičov, najmä zo strany otca, sa tlačí hotová buzerácia, ani matka, sa nespráva o nič lepšie - POTOM - Petr, je viac - menej zabitý prípad. To isté, čo zažíva DOMA, má aj v práci v podobe vedúceho v SAMOOBSLUHE, ktorý má z neho - poslušného panáka, z ktorého urobil - pozorovací, sledovací OBJEKT - zákazníkov, POTOM / ZNOVU - Práca, ktorú vykonáva - predznamenáva, čo sa z neho stáva... Jakim a Jan Vostrčil, v úlohe syna a otca, sú fenomenálni, najmä p. Vostrčil, je geniálny, ani na okamih nespustím z neho oči, počúvam ho, a je to majstrovské ! Zvláštne vyžarovanie z neho siaha, čosi nebezpečné a poučné, zároveň. Najväčším kladom beriem určite všetky jeho scény, ktoré gradujú a gradujú. Taký som bol zažratý do filmu, že som prestal vnímať čas. Najmä, keď Petrovi prišiel Čenda vrátiť 20 korún, to sa pomaličky blížil koniec... Vôbec, najlepšia scéna z filmu. Ba, a na ten jeho pozdrav : „ahój“ , len tak NEZABUDNEM !!! Na myslí mám Čendu, keď v sobotu na diskotéke haluzil s Petrom, jednoducho - SKVOST ! (27.06.2016)

Po dvojboji Černý Petr + Lásky jedné plavovlásky si asi neodpustím dvojkomentář, protože tyhle dva filmy toho dle mého mají tolik společného, že by se ty komentáře beztak značně překrývaly... Docela dost dobře chápu lidi, kterým tyhle filmy nesedly, protože jsou o ničem. Ony JSOU o ničem, ale tak kouzelným, banálním způsobem, že tomu prostě nelze odolat. A nemohu se ubránit pocitu, že je tam něco z britského humoru. To typické protahování absurdních, trapných scén až za hranu je to, co známe z britských sitcomů. Ať už je to Petrovo hlídání v obchodě či sledování podezřelého pána přes celé město nebo úchvatný rozhovor Mildových rodičů před Andulou, následovaný "nekonečnou" postelovou, zcela absurdní, scénou. A to jsem si naivně myslel, že průkopníkem tohoto typu humoru je Ricky Gervais... 80% (01.06.2020)

Po celou stopáž Černého Petra jsem se svíjel v křečích smíchu, které střídali panické záchvaty zaseklého úsměvu. Vím, že pro někoho se může jednat o nudu, která vede...nikam. Možná za to může fantasticky uvěřitelný Ladislav Jakim (jeho Petr je pro mě nejsympatičtější postavou v celé české kinematografii) nebo "vesnicko-obyčejný" scénář, který Forman s Papouškem sesmolili víc než bravůrně, prostě Petr- Černý Petr je pro mě neskutečně originálním dílem. Zamrzí především to, že se na českých obrazovkách vyskytuje vzácně a jeho hledání je snad těžší než vysvětlování logaritmických funkcí. 95% a Jakime: "Ahóój! " (04.01.2009)

"Smím prosit?" - "Vždyť nehrajou.." - "A jo. Tak já přijdu eště." I dnes se najdou takoví jedinci jako Pucholtův výstavní tatar Čenda. Navíc kdo se nepotkal s pocitem lehkého ztracení na cestě životem, ten si pubertu neprožil. A právě díky tomu je tenhle zážitek z pozice nestranného pozorovatele taková pohoda. (04.01.2009)

Jiná doba, jiný mrav. Stejné děti, stejní rodiče. Hravý Formanův film bych rozhodně neoznačil za "pronikavou psychologickou a sociologickou generační studii" a ony "zdánlivě bezvýznamné události" v životě šestnáctiletého chlapce se mi nejevily zdánlivými. Černý Petr je laskavým pohledem do hlubin študákovy duše. Možná máme dnes jiné mravy a priority, přesto budou ti naši caparti s pomalu usychajícím mlékem na bradě, čti pubescenti, stále stejní. Nejistí, zbrklí a přeplnění hormony. Takhle nějak si představuju lidskou komedii. Vivat mistře Formane! Čtyřka, za věčný rauš (úsměv) Petrovy mámy Viděno během Challenge tour 2015 Speciál: Filmový lov (13.06.2015)