Vlasy

Výtečný muzikál se skvělými písničkami. Odhaluje zvyky hippies, jejich názory a postoj nejen k válce ve Vietnamu ale i k řádům a vůbec k celému světu. Protest je obsažen i v textech písní, některé z nich jsou opravdu hodně provokující a ožehavé. Ty písně oslovily a oslovují snad každého milovníka populární hudby, a kdyby ho neoslovily, tak ho osloví alespoň obnažená Beverly D'Angelo :-). Všichni odvádí dobré herecké výkony, nejlepší asi Treat Williams. Miloš Forman dokázal, že ani muzikál mu není cizí. Ovšem tento film dostává své diváky a obdivovatele až po letech. (30.12.2005)

Muzikály mně k srdci nikdy nepřirostly. Na druhou stranu, po přeskočení písniček má film hned trochu přívětivější stopáž:) Tady to nebylo o moc lepší, i když hudbu z období okolo Vietnamu mám docela rád. A když už jsme začal pomalu Vlasy zatracovat, přišel geniální konec. Takhle mě za koule už dlouho nic nechytlo. (04.02.2012)

Myšlenka, hudba, kostýmy, choreografie, herci ..... pro to všechno Vlasy miluju. Jen tak něco mě neohromí, ale tohle je moje krevní skupina. Okamžik, kdy Treat Williams mašíruje vstříc svému osudu, je tak skvěle nastřihaný, propojený s hudbou a tak dojemný a výmluvný, že bych chtěla (vlastně nechtěla) vidět toho, koho nechá chladným. (05.02.2004)

Autoři originálního divadelního muzikálu z roku 1967 se s touto adaptací rozhodně neztotožňují a mezi důvody uvádí i to, že hippies jsou zde vyobrazení jako nějaký druh úchylných podivínů bez jakéhokoliv napojení na mírové hnutí. Je fakt, že Bergerova flower power parta tady žebrá, škemrá, leze na cizí pozemky, bere drogy, krade auta a chová se poněkud nezodpovědně a kdyby se tak chovali všichni občané, svět se za pár měsíců zhroutí. Co na tom, že jsou Vlasy dle kritiků „plotless“ a hudební číslo u odvodové komise zavání klipem Village People. Když C-130 Hercules otevře svou černou tlamu a začne polykat zástup mladých mužů, vše se spojí v kruh ve tvaru čtverce. Uvnitř je všechna ta revolta, svoboda, boj proti systému, válce a „penguinům“, dětinští snílci, co ani nestihli být muži. A vy, když kamera najede na Arlingtonský hřbitov, jen pohnutě koukáte, jak se obraz umí dokonale snoubit nejen s hudbou, ale i myšlenkou. Muzikály nevyhledávám, ale když už na ně přijde, jsou Formanovy Vlasy tím mým šálkem kávy. (03.07.2017)

Vlasům jsem se zcela programově vyhýbal dobře dvě dekády. Nikoli kvůli tomu, že jde o muzikál či snad proto, že jde o "manifest mániček", ale z důvodu, že jsem kdysi utrpěl zhlédnutí klasické verze. Což je v podstatě novácká devadesátková rozjuchaná estráda bez ladu i skladu, kde na jednu vynikající píseň v děsném aranžmá připadají dvě k nepřežití (a samozřejmě v děsném aranžmá), navíc tak tupě vlezle prvoplánově agitační, že snad i samotným hippíkům se to muselo zajídat. Vidět jsem to již nikdy nechtěl; a to ani od Formana, jakkoli mi stále vrtalo hlavou "co ho k tomu sakra vedlo". Když jsem se nakonec přeci jen odvážil, tak bych řekl, že žádný jiný film nedokazuje Formanovu velikost jako právě tento. Dokázat tu zhůvěřilost obdařit smysluplným a ve výsledku až nečekaně působivým dějem (schválně si na wikipedii přečtěte původní průběh "děje"), nechat (až na jednu výjimku) jen ta dobrá čísla, navíc nikterak výrazně muzikálově stylizovaná, pozměnit pořadí písní, jejich interprety a vlastně skoro vše, to je důkaz, že on by snad i porevoluční Olmerova "díla" dokázal přetvořit v nadčasové klasiky. (08.01.2017)