Vlasy

Dávám pět hvězd po prvním zhlédnutí. Po případném druhém to bude (očekávám) na 5 a půl. Díky Simpsonům hodně písniček znám, ale nejsou tím jediným aspektem, který mě pohltil. Jsou jimi přátelská atmosféra, sympatičtí představitelé a zejména geniální závěr, při kterém jsem zapomněl na mírně rozporuplné pocity ze začátku. (18.02.2007)

Nejsem zvláštní obdivovatel Miloše Formana, tohoto rodáka z Čáslavi, který je rok od roku módnějším tvůrcem a znalost jeho kompletního díla patří k lepšímu jménu. Nicméně už od dětství mě provází láska k jeho dvěma filmům, právě k Vlasům a k Valmontovi. Všechno ostatní beru víceméně vlažně. Samozřejmě, že po seznámení se s jeho ranou tvorbou je mnohem snazší v jeho pozdějších filmech identifikovat jeho typické znaky, ale tak je to přece během každého procesu, když se někomu věnujeme intenzivněji. Aktuálně mám za sebou nevšední zážitek kino projekce šílené archivní kopie z NFA. Toto bych raději nezažila, přeci jenom barevné širokoúhlé hudební filmy jsou tu od toho, aby své diváky zaplavily nádherou a kvalitním zvukem. Naštěstí mám ještě v dobré paměti lepší kopie a z nich mohu vycházet i nadále. Je nade vše jasné, co se Milošovi líbilo na celém tématu a proč si uhájil realizaci Hair i anachronicky proti proudu času. Miloš dává tomuto muzikálu skvělý humor, nezbytnou českou zálibu v trapnosti a hlavně široké srdce, které je sto pojmout všechny bolesti západního světa. Choreografie je velmi živá, dialogy do ní přecházejí přirozeně a lehce, je zkrátka radost prožít si těch pár dní před Claudeovým narukováním a zjistit, kdo to byl prostovlasý Berger. Závěrečná pointa v Nevadě mrazí více, než jakékoli jiné soudobé vážné drama a my se přes to všechno můžeme prosmát od začátku dokonce. Souznění s partičkou volnomyšlenkářů je univerzální a nemusí nutně apelovat na naše názory k válce ve Vietnamu. Květinová mládež nebyla o tolik jiná něž jakákoli před ní nebo po ní. Mít ostré nebo snobské rodiče není nic zvláštního, otázky kolem svobodného mateřství jsou stále stejné, podobně jako postoj k vlastní identitě. Věk vodnáře možná přinesl určitý postoj a styl, ale Hair dokázali překonat propast času ve jménu přátelství. (13.12.2012)

Často se setkávám doslova se šokem, když někomu řeknu, že mi mi nelíbí Vlasy Miloše Formana. Skoro, jako by bylo povinností, aby se mi líbili filmy ověnčené oskary nebo z horních příček jakéhokoliv žebříčku. Protože je to jev poměrně častý, rozhodla jsem se dopsat k Formanových filmům komentář. V obecné rovině jsou je cizí většina filmů pojednávající o květinových dětech a feťácích. Je to skupina lidí, se kterými nedokážu sympatizovat. Nesednou mi ani filmy z amerického prostředí. Je to prostě způsob života, chování a smýšlení, který je mi vzdálený, proto podobné filmy ani nevyhledávám. Ale na druhou stranu - nelze je minout. Nejsou mi extra blízké ani muzikály, ale dokážu se přesto přenést. Nevylučuji možnost, že mě zaujme nějaký americký muzikál o feťácích, ovšem případ Vlasů to zrovna není. Byť jsem film viděla nejméně třikrát, pokaždé s odstupem let, ale nikdy ke mě nepronikl. Připadala jsem si jako pozorovatel z velké dálky, necítila jsem se vtažená do děje, hlavní představitelé si nezískali mé sympatie a na konci nenaskočili ty správné emoce. Od filmu očekávám osobní poselství, ta pověstná chemie, pochopení díla. To nenastalo. Hlavní posleství jsem pochopila, ale přesto se mě film nedotkl. Neviním z toho Miloše Formana. Jako člověka ho mám ráda, jsou mi sympatické jeho názory, ceníme si stejných knih, máme rádi stejnou muziku, líbí se mi co říká, ale přesto se ve filmech míjíme. Ne že bych to opakovaně nezkoušela a najdou se i dva filmy, které se mi od něj líbí a které mě osolovili. Leč Vlasy to bohužel nejsou. Moje hodnocení nevyjadřuje nic o kvalitě filmu, jsem přesvědčená, že je natočený dobře, jenom nespadám do cílové skupiny diváků, pro které je určen. Zdejší hodnocení vyjadřuje pouze můj osobní postoj, který jsem zde náležitě vysvětlila. Děkuji za pochopení!                                                                                                                                                                                                                          Zajímavé komentáře: mupimup, Prochy84 (09.05.2014)

Často vyzdvihovanou hudební stránku filmu nedokážu náležitě ocenit, nejsem až takový hudební fanoušek a znalec, ale silně ve mně rezonuje silné protiválečné poselství snímku. Ta závěrečná scéna, kdy nekonečná řada vojáků pochoduje do letadla a kamera detailem ulpí na obličeji hlavního hrdiny, je jedna z nejsilnějších, jaké se kdy ve filmu s protiválečnou tématikou objevily. Je to určitý obraz doby, kdy se ve všech pádech skloňovalo slovo "svoboda" a termín "květinové děti" ještě nebyl vyprázdněný. Celkový dojem: 80 %. (18.06.2006)

njn, žádnej půst, musej ´ růst !!! ...těžko hledat lepší muzikál... 100% edit: prostě jsem si musel půjčit z nějakých stránek na netu: Vlasy, jeden z nejvýznamnějších muzikálů druhé poloviny 20. století, zaujal bezpochyby Miloše Formana nejen nabízející se možností natočit výpravný film s choreografickými čísly, moderní hudbou a provokujícími texty, ale především svými přesahy za obvyklé hranice muzikálového žánru. V době svého vzniku byly Vlasy dílem politickým a vyhroceně sociálněkritickým, odsuzujícím válku ve Vietnamu a maloměšťáckou lhostejnost vůči této tragédii. A také dílem romantickým vzýval hippies a všechny formy jejich rebelie proti zbytnělému konzervatismu. Formanovi nečinilo žádné potíže najít si vztah k těmto ryze americkým tématům, vždyť jádrem tam byly problémy, na něž se soustřeďoval ve všech svých českých filmech: generační konflikt, naivní a čistá touha mládí po lásce a svobodě a rovněž protest proti konvencím a předsudkům, které tyto iluze bezcitně ničí. Ondříček měl tentokrát před kamerou daleko různorodější a temperamentnější reprezentanty mládí, než na jaké byl zvyklý doma, a také toho náležitě využil. Snímá je téměř nepřetržitě v akci a dynamickém pohybu, nevšímá si jen řeči tváře, ale celého těla, mladí muži a ženy v jeho podání jsou živelní a draví, strhující svou spontaneitou. Jistě i jeho zásluhou je tento film především nakažlivou oslavou vitality a radosti ze života. (07.08.2007)