Hoří, má panenko

Dvojnásobný držitel Oscara Miloš Forman se díky filmům jako Přelet nad kukaččím hnízdem, Amadeus nebo Muž na měsíci zapsal v mezinárodních filmových vodách, ještě před emigrací do USA ovšem bylo jasné, že bude o tomto tvůrci slyšet. Už jeho Lásky jedné plavovlásky obdržely nominaci na Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný film, stejnou nominací se mohl pochlubit i následující Formanův film, ten poslední, který vznikl před jeho emigrací a začátkem nové kapitoly jeho kariéry. Spolu s Černým Petrem a Láskou jedné plavovlásky tvoří Hoří, má panenko závěr Formanovy trilogie, která do velké míry sázela na přítomnost naturščiků, prozkoumávání negativní vlastnosti lidí (primárně hloupost/naivita) i často satirické prozkoumávání společnosti. Společně s Ivanem Passerem a Jaroslavem Papouškem (kteří již s Formanem vytvořili scénář k Lásce jedné plavovlásky) dal Forman za vznik jednomu z nejcitovanějších a po letech nejoblíbenějších českých filmů, jehož kouzlo navzdory zubu času nestárne. Hoří, má panenko rekonstruuje jeden spojený s událostí, která má mimo jiné vzdát poctu uznávanému bývalému předsedovi, snaha o tu nejlepší událost se ovšem časem stává větším a větším fiaskem. I to může snadno připomínat výjev z normálního života, kdy organizování není jednoduchou disciplínou a podcenění byť sebemenší potencionální hrozby může ve finále leckoho mrzet. Z pokusu o slavnost se může stát pochybná estráda, která vyvolává opačné dojmy, lidem přinese přesně opačné pocity, než jaký byl původní záměr. Nejspíš každý podobnou akci zažil, právě Forman podobný typ zpackané akce představil až v tragikomickém balení.    Autenticitě přispívá zmíněný výběr neherců, kdy grimasy členů hasičského sboru působí přirozeněji a autentičtěji. Sázka na neherce může být i v dnešní době velký risk, Forman ovšem i tentokrát zvládl přítomností naturščiků vyhrát. I dokumentární přístup kameramana Miroslava Ondříčka přispívá pocitu, že se skutečně sleduje rekonstrukce jednoho vesnického cirkusu, který každým momentem nemůže více a více skončit dobře. V Hoří, má panenko se i díky realistickému nádechu a skrze různé figurky skrývá několik životních pravd. Zpackaná volba miss a rozkradená tombola je jednou věcí, újma na cizím neštěstí je ovšem věcí druhou. Hoří, má panenko sice k smíchu svádí velmi snadno, z jistých vážnějších momentů jako závěrečná řeč ovšem zvládá i mrazit, především z momentů jako je závěrečná řeč stěžejního bývalého předsedy. O málokterém českém filmu by vlastně bylo tak snadné říci, že vystihuje průměrnou českou povahu ve zdánlivě kladnějších i negativnějších sférách. Možnost toho se v postavách poznat, je vlastně krapet pochybná, protože tím divák dost možná sám sobě nastavuje až nepříjemné zrcadlo. Stejně jako starší Lásky jedné plavovlásky z toho vše Hoří, má panenko vychází až trudnomyslně. Česká tvorba Miloše Formana je sice nevyhnutelně zastíněná jeho pozdější tvorbou v americké produkci, Hoří, má panenko ovšem i po letech dokazuje, že ta pravá kariéra Miloše Formana nezačala v roce 1975, ale dávno předtím. Hoří, má panenko i po letech obstojí jako Formanův vrchol tuzemské tvorby.... (16.03.2023) (méně) (více)