Jen pro zamilované

Černobílá atmosférická pecka Michaela Polishe, natočená za minimální rozpočet na digitální zrcadlovku, líčí setkání muže a ženy po osmi letech odloučení, náhlé znovuvzplanutí lásky mezi nimi a následnou spontánní nespoutanou pouť Francií. Pohlcení druhým, bezstarostnou jízdu časem a svobodné užívání si života však střídají i ty méně radostné polohy lásky, trpká realita, jež milence tak jako tak dostihne. ~ Pocitový art film o odemknutí svého srdce a vyznání svých pravých niterných citů, o umění alespoň chvíli žít okamžikem a milovanou osobou, oproštěný od vnějších vlivů a povinností, byť i ty se dostaví. Pak je čas na projev nejvyšší formy lásky – obětování se pro druhého. ~ For Lovers Only není pouze pro zamilované, je pro všechny (romantiky), kteří si chtějí ujet na velmi intimní zamilované vlně, pekelně dobře vybrané hudbě (Arcade Fire, Lennon či Gainsbourgova božská La Noyée) a úžasně poetických black and white záběrech. True love a umění v jednom balení, nabídněte si… (18.08.2013)

Jak už napovídá název filmů, tento film je jen pro zamilované. A jelikož jsem zamilovaná, tak se mi celé to romantické klišé opravdu líbilo. Tiše jsem zaviděla tu jejich bezstarostnost, volnost a parádní jízdu po celé Francii. Samozřejmě každý dobrý čin je po zásluze potrestán, nebo nevím jaké přísloví tady sedí víc, ale nakonec to nikdy nemůže dobře dopadnout, když je celý děj bezstarostný a tak to taky bylo. Líbilo se mi pojetí černobílého filmu, nakonci se nám trošku vybarvil ;) Mrzel mě začátek, kdy nešel ten zvuk a Stana odešla, ale i tak si film zasloužil applaus a to hlavně za herecký výkon Stani. A ano jsem zaujatá, je to moje oblíbená herečka :D (30.10.2011)

téma filmu znělo slibně, ovšem zpracování bylo slabé. Z filmu byla cítit snaha stvořít cosi jako umělecký film, proto ta černobílá estetika či detailní záběr na nakouslé jablko ( mimochodem asi jen v tomto filmu netmavne ), ta snaha byla ale příliš urputná a okatá. Raději, kdyby se zaměřil na dějovou stránku filmu. Po deseti minutách se člověk do konce dočkal už jen melancholického vzdychání a fňukání, bezcílného plácání se a nudy. Ovšem ta nuda se neděla jen hrdinům, ale bohužel i divákům. Nebylo to ani vtipné, ani napínavé, ani emocionální, nic, jen takové jakoby ušlechtilé prázdno, které patrně mělo původ už v autorově hlavě. A režisérská bezradnost pak byla alespoň nahrazena záběry na francouzskou přírodu či památky. Slaboučké. 30% (04.08.2013)

Před několika lety jsem chtěl napsat novelu. Měla být o dvou lidech, kteří se kdysi potkali, bláznivě zamilovali, nepřáli si nic jiného než zůstat spolu, ale nakonec se museli rozloučit. Po letech by se potkali znovu, aby zjistili, že některé staré lásky opravdu nerezaví a oni teď spolu chtějí být snad ještě víc než dřív. Ale nikdy jsem onu novelu nenapsal, protože jsem se nedokázal rozhodnout, jaký by měla mít konec. Jestli sladký happyend nebo neodvratné vystřízlivění. Proto teď s menšími rozpaky smekám klobouk před Markem Polishem, který měl očividně podobný nápad, ale dokázal ho dotáhnout do výtečného tvůrčího i dějového konce. A ještě si mohl zahrát hlavní postavu se Stanou Katic po boku. Tohle je jeho vysněný příběh, s vlastními zkušenostmi partnerské intimity a nezapomenutelných vzpomínek. Pátou hvězdu tak nepřidávám jen kvůli nepochopitelně přepáleným úvodním deseti minutám, které mě vystrašily určitou pseudoartovostí. Zbytek je osobní. Dokonale. (10.05.2013)

Jeden z filmů, který musí mít u mě to štěstí, že se do něj pustím ve správném rozpoložení. Jsem si celkem jistý, že třeba v jiný den v týdnu, než na který to padlo dnes, bych dával třeba i dvojku. Takhle jsem se nechal celkem pohltit. Stáňa je fakt nádherná ženská, od které už samo o sobě nelze odtrhnout zrak :) Těch pocitů je vyobrazeno fakt hodně, jsou dokonce i momenty velmi vtipné. Z hudby mě nejvíc zaujala skladba Arcade Fire - No Cars Go, už jsem si ji musel hned několikrát přehrát. Jedinou výtku mám snad jen ke kameře, která je občas až moc zběsilá. 70% (06.11.2013)