Přežijí jen milenci

V době uvedení se na Jarmuschovu zádumčivou osobitou variaci na upírské téma povětšinou snášely z řad kritiků střední a starší profesní generace frfly, které mluvily o manýře, hipsterství a vyprázdněnosti. Navzdory tomu se ale v průběh let z "Přežijí jen milenci" stal oblíbený film mladé generace, které Jarmusch přesně brnká na její nálady a myšlenky. Až se nabízí říci, že to není Jarmusch, kdo by zestárl a ztratil svou poetiku, kterou kdysi oceňovali jeho nynější kritici, ale naopak že to oni ztratili citlivost, která je kdysi vedla k adoraci ikony amerického nezávislého filmu. Jarmusch naopak zůstává stále stejný a promlouvá nejlépe ke stejnému publiku, kterým jsou romanticky rozervaní mladí lidé. Jak sám říká, žánry ho fascinují, protože představují rámečky, do kterých může každý autor namalovat vlastní obraz. Přesně tak přistupuje on sám k upírům a vytváří z nich nesmrtelné a tudíž staletími vybroušené mocniny svých dřívějších postav existenciálně rozervaných mrtvých mužů, nočních tvorů zoufale bažících po spřízněné duši a současně nesnášejících společnost, ale také historií a tradicí vytříbených amalgámů vyznavačů světové kultury. Jarmuschovi upíři jsou romantičtí cool intelektuálové a umělci povznesení nad přízemní potřeby a oddávající se krásnu, které je asociováno s tím, co obstálo vůči času a módě, a současně trpící vytrácením onoho krásna ze současného překotného světa. (28.07.2019)

Konečne nezvratný dôkaz o tom, že Shakespearove drámy písal Marlowe (hoci ja som tipovala Francisa Bacona, čo už). Film tiež ponúka viacero iných odpovedí na závažné otázky. Nemohla som si však nevšimnúť, že napriek skvelému rozhľadu a jazykovej výbave americkí upíri vytrvalo a ignorantsky používajú v cudzích jazykoch a latinčine čisto americký prízvuk. Tak typické! A odkiaľ majú peniaze, že nemusia chodiť do roboty? (29.11.2016)

Jarmuschovo upírské blues stojí na náladě, hereckých výkonech ústředního páru a opět výborné hudbě (ostatně White Hills mu ve filmu i hrají sami sebe naživo). Tempo je konstantně pomalé, což spolu s hypnotizující hudbou vede diváka k tomu, aby se buď naladil na stejnou vlnu, nebo to radši rovnou vzdal. Tilda Swinton i Tom Hiddleston byli pro hlavní role perfektní volbou, Mia Wasikowska tu je od toho, aby veškerou idylu velmi rychle zničila, a John Hurt ve vedlejší roli potěšil. (01.09.2016)

Když se přesype všechen písek v přesýpacích hodinách, je čas a vůle je otočit..? Trudnomyslné a přitom překypující životem, genius loci i noci opuštěného Detroitu, někdy poněkud rozpačitě podané odkazy na uměleckou historii, parádní muzikantské vetešnictví a narkomanský rozměr zničující abstinence i raušových stavů. Hiddleston i Swinton v rolích značně hrozících sklouznutím do parodie či trapnosti perfektní a Tilda, o kterou by člověk za normálních okolností neopřel ani cizí kolo, působila místy až magicky. Svojský Jarmusch opět nezklamal a na pozadí plíživého zániku civilizace zombie vytvořil nekonvenční nokturno romanci, u které mu z kapsy tvídového saka zmokle kouká paní Meyerová s celou svou ságou o Ara Belle. Jsem však přesvědčen, že zrovna o tohle mu nešlo.. (31.08.2016)

Hranice ovládání, která mnohé filmové fanoušky přivedla k hranicím zoufalství nebo k prahu zuřivosti, se mi líbila, ale částečně i díky tomu, že jsem se bavil nad Jarmuschovou manýrou a sebestředností. Už nějakou dobu jsem cítil, že jestli Jim nepřezbrojí, jednoho dne padne kosa na kámen a právě v případě Milenců se to dokonale naplnilo. Vydržel jsem 65 minut koncentrované nudy, abych zbytek filmu přejel rychloposuvem, a přiznám se, i těch velmi dlouhých 65 minut hořce lituji. Ten film je prostě pro mě příliš prázdný. Za mě jednoznačná umělecká prohra. Celkový dojem: 20 %. (07.11.2016)