Zátah: Vykoupení

Dokavaď se pracuje s policejními manévry, je Zátah precizní. Fyzické souboje vynikají precizní choreografií, to je ale právě důvod, proč si je nelze naplno užít, neboť film, navzdory pekelné brutalitě v takovou chvíli ztrácí svoji autenticitu a stává se z něj "jen" žánrová rubačka, byť stále precizní. Překvapení jsou herecké výkony, které jsou výtečné i na psychologické drama, natož na akční řezničinu. (05.08.2012)

Chápu, že když v Indonésii žije přes 230 mega polorákosek, dá se s nima i plejtvat. Takže jedna správně namotivovaná paže zákona může beztrestně vylidnit klidně celý blok. Obzvláště, když má za cíl zachránit pobratima, který to nechce, nepotřebuje, neocení a nerez. Moc jsem nepochopil základní středobod, kolem něhož se film točí. Gangsta činžák, ve kterém bydlí za a. úplný idioti, toužící po okamžité eutanazii a ozbrojení maximálně tak mačetou velrybáře Kuby Vágnera, za b. lidumilní nájemníci s falešnou stěnou, za c. capo di tutti capi a jeho poskok, podvyživený nosič tasemnic s nezničitelnou konstitucí. Asi jiná bytová kultura. Ale kromě toho, že dějově se jedná o částečnou mušličkovinu, akce stojí za vidění. Poprvé jsem spatřil hrdinu, který používá nůž poměrně účinným způsobem. Takže pindy stranou, čtyři hvězdy a příště by mohli vyčistit třeba Chánov. (03.06.2012)

Dravé, přehledné a naturalistické souboje s velmi dobrou choreografií jsou prokládány velmi hloupými a špatně zahranými pasážemi, které se marně pokouší vysvětlit, co se vlastně děje a kdo a proč co dělá. Ty dramatické pasáže jsou skutečně tak špatné, že si nejsem jist, jestli je to tím, že jsou ti bijci skutečně tak špatní herci nebo je Evans skutečně tak špatný režisér. Ty dobré pasáže jsou totiž právě souboje, v nichž měl údajně místo Evanse prsty choreograf Yayan Ruhian. (21.03.2015)

V dobrém bojovém filmu musejí být tak jako v životě vnitřní motivace hrdinů stejně úsporné, nezbytné a sladěné jako jejich pohyby. Tady by ale všichni upadli, jakmile by se pokusili o první krok. Nepopírám, že řada scén v sobě má strhující napětí, o to absurdnější a tristnější je pak ale celkový výsledek. A navíc mi často výslovně překážela kamera i střih, abych si mohla onu "choreografii" doopravdy vychutnat, a mnohdy jsem se přistihla, že se spíš jenom spoléhám, že ty pohyby dávají smysl, a při té zastíranosti, rozostřenosti a rychlosti reaguju spíš jenom na rytmus, jediný jednotící prvek filmu. Rytmu se dá ale dopomoct různými vedlejšími prostředky. Čím dál víc ve mně proto už při sledování narůstal dojem, že i v dynamice sil bylo lecos podvedeno kvůli efektu, že "choreografie" vlastně nebudí dojem nezbytnosti, že je do ní pumpován zvenčí, strhujícím rytmem, jemuž je přizpůsobena. Jakmile se vás tohle podezření při sledování zmocní, je výmluvné, že se ho už prostě nezbavíte, ať jste sebepozornější. A i pokud ve mně zásadní nedůvěru vyvolávala jenom skutečnost, že na příběhové rovině filmu logika prokazatelně zneužitá je, tím hůř pro snímek, že si takhle hloupě sám podřezává nejsilnější větev, na kterou se posadil. (02.09.2012)

S narativním konceptem počítačové hry (už jen ten úvod sledující hrdiny při transportu na místo akce je tak typicky videoherní!) a maximálním zaměřením na souboje (ničím jiným si film vlastně pozornost nepoutá) je zážitek ze Serbuan Maut stejně intenzivní jako prchavý. Ale i když jsem si pár hodin po zhlédnutí z filmu vybavoval jen změť poletujících končetin a některé obzvláště brutální soubojové finiše, musím uznat, že ze své pozice předvedl Gareth Evans zřetelně kvalitnější práci, nežli třeba neohrabaný režisér thajského Ong - Baku. (02.06.2012)