Představ si

Vůbec si nedokážu představit, že by tohle silné a zároveň tak citlivé téma natočil někdo v ho(bo)llywoodu. Vznikla by nejspíše sladkobolně-slzopudná sračka, která by mě sloužila jako varování, že se na podobné filmy už nemám nikdy více dívat. To však v tomhle případě nehrozí ani náhodou. Andrzej pojal tenhle film naprosto jinak. Lehce, jednoduše a hlavně s velkým přehledem. Ukázal nám vidícím, že bychom si měli vážit, pro nás tak samozřejmého faktu, jakým je zrak. Zároveň nám dal aspoň trošku nahlédnout, jaké to je, ponořit se do světa, kde vládne jen samá tma. Světa plného zvuků, dotyků a jiných vjemů, které si jen těžko dokážeme normálně vybavit. Ale i tak se dá vést normální, mnohdy i plnohodnotný život. Chce to je vůli a trpělivost a výsledek ten se po čase určitě dostaví. A kdo ví, třeba se dočkáte i té své vytoužené lodě. (10.06.2015)

Vnútorný svet slepých je omnoho bohatší ako ten u zdravých. Človek začne vnímať aj to, čo predtým vnímať nedokázal, stará známa vec... Výborná sondáž do sveta takto postihnutých ľudí, i s ich starosťami a trampotami. Chudák slepý učiteľ, jeho metódy boli vynikajúce, len žiaľ, tie zdravý človek (hlavne ten lekár) nedokáže pochopiť. Áno, sloboda a samostatnosť nie sú zadarmo, hlavne keď ľudia k sebe nie sú ústretoví. Slušný nadpriemer. 80/100 (20.05.2017)

Andrzej Jakimowski mě zaujal na festivalu 3Kino svým filmem Fígle natolik, že jsem se začal zajímat o jeho další kousek. Po diskuzi s kolegyní Emmou53 jsem si vybral Imagine a rozhodně nelituju jediný minuty pohledu na tenhle biják. Andrzej předvádí hotový režisérský mistrovství co záběr to balada. Herce tady natáčení taky zastihlo v neuvěřitelný formě, hlavně Edward Hogg tady vysloveně válí, všechny ty pohyby a gesta jsou tak věrohodný, že jsem mu věřil že je skutečný slepec, co nepotřebuje hůl. Film dává příjemnou náladu a chce naše empatie a pokud se budeš řídit učetnickou větou má dáti / dal, tak po skončení závěrečných titulků budeš hodně spokojeně vrnět. (02.11.2014)

Prosluněný snímek s kolíbavou kamerou, naddimenzovanou intenzitou zvuku, dobrodružným nádechem a s více než zajímavým tématem, který nesvádí k lítosti nad údělem nevidomých, nýbrž nad námi samými - pro polozapomenuté prožívání vjemů, o které se nevědomky připravujeme, když registrujeme jen nezbytné informace nutné k přežití a něco tak krásného, jako jsou zvuky, zapomínáme řadit k zážitkům všedního dne. Film o důvěře, naději a touze po svobodě, který je škoda nevidět a neslyšet... (18.09.2013)

Velice citlivý snímeček o nelehkém životě lidí, kteří si sice nemohou vychutnávat život plnými doušky, ale mohou si ho alespoň představovat plnými oušky. Prostředí Lisabonu bylo opravdu kouzelné. Tvůrci si se zvuky vyhrály do takové míry, že se jednalo o naprostou audio slast. Postava hlavního hrdiny byla nesmírně zajímavá. Nevázne příliš ani příběh, který pojednává o pokusu o co možná největší příblížení se životu člověka, kterému žádný ze smyslů nechybí. Člověk si během snímku uvědomí, jaké štěstí má a co všechno z každodenních rutinních činností je pro slepého člověka problém. Velice pozitivně hodnotím, že snímek není ani malinko sentimentální. Absolutně netlačí divákům na city, ačkoli k tomu téma přímo vybízí. Jediným pocitem, které člověk při sledování a poslouchání pocítí, je nehynoucí obdiv. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatela mat.ilda. (06.06.2016)