Co všechno věděla Maisie

Působivě vykreslený kontrast mezi dětskou bezelstností a sobeckou krutostí světa dospělých, díky němuž se jedna malá Maisie dostala do začarovaného kruhu ze kterého do své plnoletosti není úniku. Nejedná se o smutný film, ba naopak je to snímek prošpikovaný láskou a niternými city, jen se dá říci, že ze strany rodičů (Coogan a Moore) se jedná o lásku poněkud zvrácenou, kvůli níž se z Maisie stává rukojmí rodičovských bojůvek, nepochopení a nenávisti. Snímek nenabízí řešení, jak z celé situace ven a troufám si říct, že žádné "happyendové" východisko ani neexistuje. Atraktivní alternativou je pouze nenásilné a díky tomu velmi půsivé zakomponování dalších dvou mladých postav a to Maisininy chůvy a charismatického barmana, kteří se dostali do pozice obětí vypočítavým manželstvím ze strany rodičů. Jejich vlivem, nejen Maisie, ale i divák nebyli vrženi do víru hádek a výčitek a naopak odpudivý Coogen a příšerně namaskovaná Mooreová s vizáží zombie, byli z příběhu postupně odklizeni. Naprostý vrchol snímku se udá v závěru, nejen scéna Maisie s matkou, ale hlavně bezchybná pětiminutovka ve které mi srdíčko bušilo jako o závod, ta radost v Maisininých očích a užívání si drobností, které život přináší byl k nezaplacení. Výlet loďkou, ať už s otcem nebo bez něj se udál a jeden krásný dětský sen dostál naplnění. Každý kdo tu píše o odfláknutém konci a podobně nemá cit pro film. Snímek nehledal pro malou nové rodiče, malá své rodiče má. A v podobně laděných filmech si potrpím i na symboly v žánrově spřízněném snímku In America jím byl roztomilý mimozemšťan, zde malé želvičky. Krásné. (05.08.2013)

Je to príbeh o rozvádzajúcom sa páre (Julianne Moore, Steve Coogan) a dopade, ktorý má ich správanie na ich malú dcéru Maisie (Onata Aprile), ako aj na nových nevlastných rodičov (Alexander Skarsgard, Joanna Vanderham). Film neosloví masové publikum, ale určite je to zaujímavý film s veľkým srdcom. 7,5/10 (13.11.2021)

Takového otčíma bych taky chtěla.. Náhradní manželé rodičů (kteří jim měli pomoci svěřit dítě do péče) se spolu dají dohromady (což bylo jasné od jejich prvního setkání) a dítě si vezmou s sebou. Spíše než drama to připomíná telenovelu. Zachraňuje to však svým výkonem božská Julianne. (15.01.2014)

„Maisie by se s vámi ráda o něco podělila.“ - „Tohle je můj nový otčím.“ - „Ahoj.“ - „Tatínek si vzal chůvu, takže soud donutil maminku, aby se vdala taky.“ Aneb když je dítěti lépe s nevlastními rodiči než těmi biologickými…I když obvykle „přerozkošná“ americká dítka nemusím, v tomto případě byla postava Maisie napsána a zahrána natolik dobře, že jsem jí začal okamžitě fandit. Navíc nebyla otravně přemoudřelá a ukecaná, velkou část pocitů si hravě uhrála očima (bravurní herecký výkon!). A hlavní dětské hrdinky mi také bylo skutečně líto. Spíš než holčičkou, totiž byla hadrovou panenkou, kterou si všichni kolem přehazovali dle potřeby. A původní režim 10 dní u otce a stejný časový úsek strávený s matkou vzal brzy za své, a to až do té míry, že chvíli byla s tím/tou, za 5 minut už musela držet za ruku někoho jiného, aby třeba za hodinu spala u cizinců. A divák se může jen domýšlet, jak se na ní takové dětství mohlo podepsat. Proto je za ten záchvěv na konci skoro až vděčný, i když tuší, co nejspíš následovalo potom. Za mě slušné 4*. (07.02.2021)

Skvělé drama o tom, že nějací rodiče jsou sobci a ne každý by měl mít děti. Čekal jsem americký doják, ale žádné hraní na city tento snímek ani nepotřeboval, jelikož příběh je sám o sobě silný a díky nepřeplácanému scénáři a výborným hereckým výkonům (především Onata Aprile a Julianne Moore) i velmi uvěřitelný. (20.07.2014)