Neděle u Tiffanyho

Docela obstojná romantika,Jane jako dítě má svého imaginárního přítele kterého vidí jenom ona jenže v deseti letech jí opustí a objeví se opět až po dvaceti letech v té době už Jane chystá svatbu se svým současným přítelem ale jakmile se objeví její láska z dětských let všechno se mění.Herecké výkony docela dobré. (08.04.2015)

Alyssa Milano je nepochybne výborná herečka, a ešte krajšia žena. nechápem preto prečo si strihá iba B-čkové úlohy v podobných sezónnych filmoch. Nie že by film nebol dobrý. Ale je jednoducho neoriginálny klišoidný a nebyť Vianoc tak sa mu asi neujdu ani tie tri hviezdičky. Áno, nachádza sa tu pár srdcervúcich scén, hlavne tá scéna na začiatku ako dievčatko príde o svojho imaginárneho kamaráta mi rvala srdce napoly ale to jednoducho nestačí. Potom sa celý film uberal smerom vykašli sa na manžela a choď za svojou životnou láskou, ktorou je tvoj imaginárny priateľ z detstva, ktorý o normálnom živote nemá ani šajnu a stále je to iba veľké dieťa, a ty sa s ním cítiš dobre pretože sa túžiš vrátiť do detských rokov ale takto to v reálnom svete dneška nefunguje a jednoducho ľudia nemôžu lipnúť na minulosti alebo na svojich snoch ako to vykresľuje tento filmu. 45% (29.12.2014)

Nesmírně neoriginální, naivní, plné černobílých postav s dost předvídatelným jednáním i dějem...a přes to všechno, nebo snad právě proto, moc hezké romantické pokoukání, jako stvořené pro vánoční prosinec, kdy se náporu podobných nekonfliktních a hřejivých báchorek vůbec nebráním. Koneckonců, na temné snímky, zaplněné komplikovanými, cynickými charaktery s černými myšlenkami, mám celý zbytek roku. Lepší trojka. (14.12.2013)

Od počátku mě to nějak nebavilo, kamarádství s imaginárním kamarádem, který se po dvaceti letech zjeví a je skutečný nebo neskutečný, je to duch nebo výmysl nebo člověk nebo doprdele co vlastně, když se s tím dá aj souložit?? Postupně to šlo do čím dál větších sraček, až to dospělo tam, kam to směřovalo prakticky od začátku nebo aspoň od toho znovuzjevení a kam jsem si taky myslel, že to bude směřovat. Ne, tohle fakt nešlo. (27.12.2020)

Desetiletou Jane všude doprovázel imaginární kamarád Michael, který byl skutečnější, než si její matka Vivian a další dospělí (včetně psychiatrů) mohly kdy představit. Jenomže v den Janiných narozenin Michael zmizel a Jane se vydala na pouť k dospělosti. Následoval časový skok o délce dvaceti let. Z Jane se stala ředitelka divadla a půvabná snoubenka nadějného herce Hugha. Z jejich budoucího sňatku měla největší uspokojení matka Vivian, jíž bylo lhostejné, jestli bude Jane v manželství šťastná – nejdůležitějším shledává materiální zajištění a naději, že Hugh Jane neopustí tak, jako to učinil její partner, Janin otec. Jenomže najednou se Michael do Janina života vrátil, na rozdíl od svého posledního angažmá je všem viditelný a i on „zestárl“ o dvacet let. To, jak se vpravuje do poměrů a vztahů, přináší nemálo úsměvných momentů, třebaže se začínají ozývat jakési disharmonické tóny... Ona disharmonie spočívá v trojúhelníku Jane – Hugh – Vivian, byť Vivian má pouze hodně vedlejší roli. Tajemství Michaelova poslání, tedy důvodu, proč byl k dospělé Jane vyslán, je prolomeno hned při prvním setkání Michaela a Jane s Hughem – Michael položí Hughovi tu nejprostší otázku: „Co na Jane miluješ nejvíc?“ A Hugh odpoví tím, že vysloví několik zásadních aspektů, jimiž Jane zlepšila jeho život, to znamená vše, čím mu „byla dobrá“. Kdyby – nebyl-li už schopen přímo na otázku odpovědět, lidi nemusí být nejpohotovější – hodil myšku a řekl cosi v tom smyslu, že je toho tolik a on si nedovede vybrat, pořád by to bylo řádově lepší než vděk vyplývající z jeho egocentrismu. No a tím drama končí, opona ještě nespadla, poněvadž se diváci musí dozvědět, zda Michael po splnění úkolu – otevřít Jane oči – opět nezmizí jako před dvaceti lety. Sympatické mi přišlo, že si Michael místo osamělého bloudění ulicemi a romantického zírání kamsi před sebe našel práci a vůbec tak nějak působí hodně civilně, prostě prima chlap. No a Jane... ta je zase hezká. 75% (09.01.2024)