Soukromé neřesti

"Hodil som granát na školskú budovu a zabil prinajmenšom dvesto detí..." Autobiografický film o najväčšom hoväde v obore rozhlasového moderátorstva svojej doby - Howardovi Sternovi. To jest Private Parts. Prešpikované hláškami, slovnými hračkami, primitívnym humorom a inými škandalóznosťami (napr. odstavec 2 a zákaz užívania siedmich obscénnych slov a ženský orgazmus v priamom prenose), ale tento film je najviac originálny a oceniteľný tým, že obrovské množstvo hercov/nehercov hralo samých seba a to sa len tak hocikde nevidí. Charakter hlavnej postavy je vymyslený celkom dobre a je tu veľmi pekne znázornený jeho osobnostný vývin. Nuž, čo už - nikdy som v podstate veľmi nevedel, kto Howard Stern v skutočnosti je, ale na základe toho, že prijal rolu v niečom ako je toto a dokonca si to nepochybne užíval, je mi všetko jasné. (26.11.2017)

Asi leckdo v Česku neměl léta páně 1997 potuchy, kdo je Howard Stern. A po projekci jim to bylo vlastně dál docela jedno. Životopisná komedie o překročení hranice slušnosti a vkusu a jednom vzestupu do mediálního království. Tím je snímek Betty Thomas (jinak proslula spíš veleprůměrnými kousky typu 28 dní nebo Dr. Dolittle). Párkrát sice zabliká jiskra naděje, ale vesměs jsem se nesmál. Třeba podobné kousky Muž na Měsíci nebo Lid versus Larry Flynt mě bavily/dojímaly o mnoho víc. (24.11.2014)

Vtipné představení sama sebe. A že toho stihnul tenhle chlapík hodně - stal se jedním z nejlépe placených rozhlasových moderátorů, kandidoval na guvernéra New Yorku za libertariány, napsal dva bestsellery. Popravdě, Sterna bych asi neposlouchal, to, čím zásobuje eter, je na můj vkus až příliš extrovertní. Nebo jsem sám, koho nezajímá, jak velké přirození má speaker a co s nim po večerech (nebo během vysílání, když už jsme u toho) dělá? Hudba je u něho trochu druhořadou záležitosti, ukázky toho, co pouští, je ale slušná rocková kvalita (Kinks, Ramones, Hendrix, uvidíme živě AC/DC v Central Parku). "Průměrný posluchač poslouchá rádio patnáct minut denně. Fanoušek Howarda Sterna hodinu dvacet. Jak to? Co na něm vidí? Obvyklá odpoved je: Jsem zvědavý, co bude dál. A co ti, co Sterna nenávidí? Ti ho v průměru poslouchají dvě hodiny a půl. Jak to? Obvyklá odpověd je: Jsem zvědavý, co bude dál" Doplněno 21.10.2017 Třetí shlédnutí a zvedám na pět, ten film má prostě šmrnc a nadhled, je zábavný přirozený. Dabing Jana Štastného výborně sedí. "Chodil jsem do rooseveltské střední. Plně integrovaná střední škola. 600 černochů a já." (26.07.2009)

Chápu, proč měl Howard Stern takovou sledovanost, ale jedním dechem sděluji, že já bych se jeho fanouškem nestal. Všechny průkopnické počiny se setkaly s nepochopením a nejinak je to i s hodně neortodoxním rozhlasovým reportérem nebo discjockeyem Howardem. Samozřejmě, že jsem mu fandil, aby porazil tu zkostnatělou a puritánskou kliku v tom newyorském rádiu, ale můj šálek čaje to není. Nevadí mi sprostá slova a vulgarity, je jen třeba s nima zacházet opatrně a dávkovat je, jinak ztratí na účinnosti. Stern to přeháněl! Líbil se mi třeba nápad, kdy přes étér a pomocí vibrujícího repráku dokázal ženu přivést k orgasmu. Jiné fóry byly už ale dost za hranicí vkusu. Film mě ale solidně pobavil a tak hodnotím lehce nadprůměrně. (18.03.2014)

Proměnlivo. Většinu filmu jsem souhlasil s Alison, že Howard je hnusný hovado. Byly to hrozný oplzlosti a trapnosti, co si divák musel vyslechnout, a scénář v těch chvílích nikoho nešetřil a nikam nespěchal. Občas se něco podařilo, a hodně tomu pomohla filmově klasická černobílá silně kontrastní šablona - špatný-dobrý (nedaří se-daří se), a nic mezi tím. (22.12.2013)