Čtyři mouchy na šedém sametu

Existuje už jen pár filmů od Argenta které jsem neviděl a toto byl jedním z nich. A je to sakra škoda protože tohle možná považuju za jedno z nejlepších Giallo vůbec. Je tu sice pár klišé a divné obsazení v podobě Spencera. Ale film je dostatečně napínavej, má dobrou atmosféru a dobrý scénář. Do konce filmu jsem nevěděl kdo je vrah. Finální scéna je vrchol filmu a je natočená parádně. Méně známe giallo ale o to zábavnější. (28.07.2018)

Spíš by se to mohlo jmenovat "Čtyři mouchy, snězte si mě". Přesně takhle pasivně hrdina v podstatě čeká na to, až si pro něj vrah přijde. Veškerou aktivitu i přemýšlení za něj musí obstarat vedlejší postavy, včetně těch komických, jako je Mariellův homosexuální detektiv nebo Spencerův Bůh. Když se takhle pasivně chová v jiných giallech Edwige Fenech, je to ještě přijatelné, ale na k smrti vyděšeného Brandona se přece jen nekouká tak dobře. Ostatně Brandon skoro nehraje a celý film jen kouká jak vyoraná myš. Pointa je slabá a snadno odhadnutelná, stejně jako identita vraha, kterému jsem vlastně nakonec tak trochu i držel palce, aby nesympatického bubeníka, který s vlastní ženou (kterou si vzal pro prachy) zachází jak s kusem hadru a jak vytáhne paty, svede její sestřenici, zabil ;) Ještě nechápu, co Argentovi tak strašně vadilo na Morriconeho hudbě, že s ním odmítl dál spolupracovat. PS. Ta scéna s parkem je skutečně vypůjčená z o jedenáct měsíců starší Mrs. Wardh. (15.10.2017)

Občas nuda, trošku mi vadil výkon Brandona, protože byl jedinou osobou, o kterou jsem nebyla schopna se ani náhodou bát. A to je poněkud na pováženou, když se kolem hlavního hrdiny dějí prapodivné věci, hynou jeho známí, ale já mu prostě ani vteřinu nevěřím, že by mohl mít strach. Snad kdyby v hlavní roli byl nějaký alespoň průměrný herec, byla by situace jiná. Ale naštěstí kolem Brandona bylo spousta dobrých herců, kteří pozdvihli toto místy značně nelogické dílko na průměrný film. Trapně vyzněla postava pošťáka, ale Mariellův homosexuální detektiv byl skvělý, včetně drobné inspirace v poručíkovi Columbovi a jeho vozidle. (20.02.2012)

Beta verzia Deep Red, kde napätie budujú hlavne očakávania, kam Argento umiestni v ďalšej scéne kameru. Vizuálne uhrančivé giallo s prekrásny, hudobným introm, meniace sa v posledej tretine aj na vcelku koherentný film. Škoda, ako veľmi tlačí Argento na rozprávanie príbehu a thrillerovú časť, kde stráca pôdu pod nohami tak intenzívne, ako postavy jeho filmov strácajú krv. Ako samostatný film 4 muchy... až tak neobstoja, ako medzispoj medzi Vtákom s kryštálovým perím, Mačkou s dediatimi chvostami a Deep Red zaujímavé sledovanie pilovania autorského štýlu, prešľapov, požiadaviek producentov a neotrasiteľných elementov jedného z najviac cool euróspskych subžánrov. (31.10.2022)

Pán Dario Argento je nepostrádateľným, stabilným členom v rebríčku mojich obľúbených režisérov. Patrím medzi ortodoxných obdivovateľov jeho tvorby. Je to génius. Umelec. Má môj plný rešpekt. Svoj oficiálny filmový debut "Vták s krištálovým perím: Prízrak teroru" natočil v roku 1970. V nasledujúcom roku zrežíroval dva tituly: "Devítiocasá kočka" a "Štyri muchy na šedom zamate". "Quattro mosche di velluto grigio" je príbeh bubeníka rockovej kapely, ktorého prenasleduje a vydiera nebezpečný psychopat. Už na začiatku svojej kariéry maestro Argento jasne naznačil akým smerom sa bude uberať jeho filmová tvorba. Fenomenale giallo e brutale orrore! **** (11.04.2016)