Lásky jedné plavovlásky

Geniální Formanova hořká komedie. Jedinečné, komediální a mrazivé zároveň odkrývání lidských povah a charakterů. Celý film se jakoby rozpadá na dvě větší epizody, tj. Na bále a U Mildy. Za doprovodu známé zlidovělé, ale skvělé odrhovačky (znám ještě pár slok, ale ty by se mohly zpívat až po určité hodině) se odbydou úvodní titulky a pomalu se dostáváme do duší tehdejších puberťaček, které snějí o svých prvních láskách. Osamělé, odkázané na čtyři šedé zdi a soudružku vychovatelku hledají alespoň trochu něhy a teplé lidské lásky. Scéna na bále je výtečná a nabytá legrací. Neodolatelně rozkřípaný orchestr, nesmělé dívky a nejistí záložáci. Fenomenální Vladimír Menšík, který jednoho z nich stvárnil, mezi ty dva neherce, které nikdy předtím neviděl, dokonale zapadl a byl jedním z nich. Postupně se dostaneme k legendární erotické scéně, která v tehdejší době určitě vzbudila určitý rozruch a v posledních pětadvaceti minutách se přemístíme k Mildovým rodičům domů, kde exceluje Josef Šebánek. "Lásky jedné plavovlásky" jsou stále aktuálním filmem, protože lidské povahy se nemění. Nadčasový skvost pro všechny, které něco takového prožili a nejen pro ně. Miloš Forman byl vždycky umělec se vším všudy, scéna otevírání kufru s hymnou v pozadí vlastně shrnuje myšlenku celého filmu do jediné půlminutové scénky. (02.08.2007)

Andula je jako vyplašené zvířátko s velkýma očima. Naivní slečna, která stále tápe a hledá, která prostě jen touží po tom, aby ji měl někdo rád. Jenže to je těžké… Sny jsou jedna věc a skutečnost druhá. Milda není žádný princ na bílém koni, ale prostě obyčejný kluk („ucho“), který sám neví, co chce. A ona? Schoulená na posteli, s úsměvem na rtech vypráví. Její slova možná říkají pravdu, ale poněkud upravenou. Všichni jí mohou závidět… Můžu se celou dobu smát, ale přesto tu bude přítomná hořkost. Jedna ztracená světlovláska a omezenost jistých lidí… To bylo před čtyřiceti lety. A teď? Doba se změnila, naše rozhovory se změnily, jen ty citové zmatky pořád zůstávají stejné. Láska (nejen) pro plavovlásky. (11.01.2008)

Konfrontace vidění obyčejných věcí očima zamilované ženské, očima mužskýho (nezamilovaného) a očima rodičů. Všednodennost skvěle navozena záběry do továrny, do hospodského sálu nebo do obýváku. Skvělé dialogy. I když scénář občas působí roztříštěně, stejně se celkově jedná o zážitek, i díky hereckému obsazení. (30.09.2009)

V inscenování trapnosti neměl Forman sobě rovného. Ve filmu snad není dialogu, při němž by oba mluvčí byli naladěni na stejnou vlnu a navzájem se poslouchali, který by proběhl bez rozpaků, dlouhých zámlk a hledání vhodných slov a který by jednu či druhou stranu ve výsledku něčím obohatil. Lásky mají ještě epizodičtější strukturu než Černý Petr, protože jsou nejen vyprávěné v několika časově vzdálených a prostorově oddělených kapitolách, ale navíc postrádají protagonist(k)u, byť se většina dějových linií sbíhá k jedné nešťastné holce, kterou nikdo nechce (partu fotříků v uniformách zase nechce ona) a která po celý film stojí tak trochu bokem (nebo za dveřmi). Vyprávění přitom postupuje od hlediska těch, kteří rozhodují (armáda, vedoucí závodu) přes hledisko mladých hrdinů zpět k autoritám (rodiče – represivní aparát přitom reprezentuje zejména matka, jejíž prohlížení cizího kufru provokativně doprovází státní hymna), takže mládež se zdá být z obou stran sevřená systémem, který jí vnucuje své představy o tom, jak by se měla chovat. Není proto divu, že se mladí nedovedou svobodně rozhodnout. Neměli možnost se to naučit. Přestože filmu dominují ve vší přirozenosti zachycené sociální interakce, k jeho oživení napomáhají nápadité kompozice (Pucholt opřený o nahou Brejchovou) a mistrovsky vystupňované gagy jako z němých grotesek (lovení snubního prstýnku, stahování rolety během první ze dvou geniálních postelových scén). Taky během nich je dominujícím pocitem trapno z toho, že lidé a věci selhávají a komunikace se zadrhává. Suicidální Andula je přitom jedním z nejsmutnějších živoucích Formanových důkazů, jaké důsledky tato neschopnost porozumění může mít. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, sportovec (15.04.2018)

Je dobré, že si jeden z tvorcov tohto filmu všimol bezradnú dievčinu vláčiacu po Prahe veľký otlčený kufor. Všimol, zaujalo ho to, dostal nápad, presvedčil o ňom ďalších a vznikol jeden z troch najlepších Formanových predemigračných filmov (spolu s Černým Petrem a Hoří, má panenko). Súčasne tiež filmov, ktoré sú tak české, až je to niektorým z postihnutých nepríjemné. Lásky nerobí výbornými iba stávka na vtedy mimoriadne populárneho Pucholta, dojemne prirodzenú Hanku Brejchovú a geniálnu dvojicu Šebánek - Ježková, ale najmä autentickosť príbehu a dialógov. Pri zmienených Formanových filmoch mám vždy dojem, že ich jeho dvorný kameraman nakrúcal cez kľúčovú dierku. Ale päť hviezdičiek tomuto výbornému filmu aj tak nedám. Ani nie tak pre postavy záložákov, pri sledovaní ktorých som sa mrvil v kresle, ale najmä preto, že schopnosť vnímať a oceniť všetky dejové a dialógové nuansy končí na hraniciach vtedajšieho Československa. (02.05.2011)