Lásky jedné plavovlásky

Lásky jedné plavovlásky je typický příklad formanovské veristické metody natáčení. Všudypřítomný pocit trapnosti a krutosti, observace, improvizované (a mnohdy prázdné dialogy) mezi (ne!)herci, důležitá taneční sekvence a mnoho dalších znaků, které jsou pro Formana typické. Celkově je děj/příběh více vyhrocený než v Černém Petrovi, nicméně vrcholným režisérovým dílem, které se nese na podobné vlně, zůstává Hoří, má panenko. Zpočátku byl film celkem pomalý, pozvolný, až zdlouhavý, na což je nutné si zvyknout, avšak (téměř) závěrečná postelová scéna nemá u nás (a možná ani v zahraničí) obdoby. Zkrátka film, který není sice dokonalý, ale je nadčasový a vyniká svou přímočarostí. (11.07.2013)

Ta holka byla tak roztomile blbá, že jí nešlo jinak než jí přát to nejhezčí, tedy pro ní, ne pro nás. Protože to co je hezké pro nás, zřejmě není hezké pro ní. A ona to tak trošku celou dobu nechápala. TO se mi ale na tom všem hrozně líbilo. Ta napsaná postava. Kdy si člověk uvědomí, že každý je originální, a dokáže uvažovat a přemýšlet vždy podle sebe. Což je samozřejmě občas neštěstí pro druhé. No a když k tomu připočtu legendu lidového českého humoru, Josefa Šebánka, tak se musím parádně bavit. V tomto případě na plný počet, protože je film ve skutečnosti neskutečně lidský, obyčejný a přitom tak originální. (23.12.2009)

Po dvojboji Černý Petr + Lásky jedné plavovlásky si asi neodpustím dvojkomentář, protože tyhle dva filmy toho dle mého mají tolik společného, že by se ty komentáře beztak značně překrývaly... Docela dost dobře chápu lidi, kterým tyhle filmy nesedly, protože jsou o ničem. Ony JSOU o ničem, ale tak kouzelným, banálním způsobem, že tomu prostě nelze odolat. A nemohu se ubránit pocitu, že je tam něco z britského humoru. To typické protahování absurdních, trapných scén až za hranu je to, co známe z britských sitcomů. Ať už je to Petrovo hlídání v obchodě či sledování podezřelého pána přes celé město nebo úchvatný rozhovor Mildových rodičů před Andulou, následovaný "nekonečnou" postelovou, zcela absurdní, scénou. A to jsem si naivně myslel, že průkopníkem tohoto typu humoru je Ricky Gervais... 80% (01.06.2020)

Forman si pekne a pomaly prikladal drevo do ohňa. Ďalší, názorovo a spoločensky rozporuplný film. Naivita a roztopašnosť človeka s maximálnym rozvitím miniaturizovanej podoby, ktorej scenár je tak banálny a priamočiary až je dokonalý a úžasný. Najmä v záverečnej polhodinke je krásnu úprimnosť, skvostnú jednoduchosť a realistickosť cítiť z každého záberu. 85%. (14.01.2009)

Jeden z nejtrapnějších filmů v české historii. Samozřejmě v tom nejlepším možném smyslu. Forman zcivilnil formu až na samou hranici možností, Ondříčkova kamera působí chvílemi až úsečně, dialogy (které prý Forman hercům předehrával) jsou absolutně realistické a zcela prosté jakékoli stylizace. Jsou to prostě útržky odposlechnuté řeči, poskládané do odkoukaných situací, kterým zdánlivě chybí komika, ale jakmile se člověk do toho proudu banalit a šedivých frází zaposlouchá, vyloupne se neobyčejně bohaté a poetické jádro Lásek. Film je bezvadaně podkreslený komunistickou uniformitou, stupidními dechovkami, stupidními melodiemi z televize, hučením továrny atd. Z jednotvárnosti vyniká právě naivita a odevzdání Anduly, která je sice pubertálně naivní, ale přitom krásně drzá a plná ideálů. Za absolutní vrchol však považuju "postelovou" scénu Pucholt-Šebánek-Ježková, která je takovou malou čítankou humoru nové vlny. Strašně nenápadný a strašně krásný film. (10.02.2007)