Na straně osm

Jak se ukázalo, nakonec z toho ta trilogie je. Většině diváků se to bude zdát nudné, protože v agentských filmech se střílí, prchá, skáče z mrakodrapů, balí se krásky v barech a intrikuje s vládou. Ano, tyto pošetilosti chálívúd chrlí. Tady to tak není. Tady je to až přízemně úřednické. Pomalé, statické, žvanění o hodnotách.. Jenomže se to realitě asi blíží podstatně více. Hra není jen o ukrytých mučírnách, hra je o tajemství, které přerůstá a ohrožuje každého. Nacisté tajili koncentráky, amíci tajné mučírny. Vizitka obou není moc pěkná, když to jak, stalinisté mučili své vězně překoná snad i ty nacisty. Debata je o tom, zde se to má skrývat, či ne, co vlastně je v zájmu tzv. "národní bezpečnosti". Zdánlivě nudný film s jazzovým podtónem hledá svého hrdinu, co jako hrdina vůbec nevypadá, nemluví ani tak nežije, a přesto jej, pokud nám to ještě v záplavě tupého konzumu myslí, velmi potřebujeme. 65% za díl první (18.06.2023)

Secret Service in Political Services ~ Překvapivě zábavná záměrně ukecaná pomalá špionská politikařina, ve které se po více jak hodinu a půl zdánlivě nic neděje. A přesto jsem to bedlivě sledoval a hltal ty výrazy tváří,. které mluvily více, než vyhýbavá nejasná slova. ~ Johnny Worricker je svém postu už dost dlouho, přesto se dílem svého mentora ne úplně dobrovolně, leč z nutnosti nejen svojí, dostává do hry, která mu zprvu uniká a která už běží. A Nighyho Johnny z toho ve svém zájmu a musí něco vytěžit. ~ Alespoň přežití. Anglický špionská ne-až-tak-thriller, který se mi zamlouval více, než velmi podobný Tinker Tailor Soldier Spy. A už se těším na prý volně navazující Turks & Caicos a Salting the Battlefield. ~ PS: Skvělí Bill, Michael, Judy, Ralph i Rachel. (11.04.2014)

Žádný "nadupadný" příběh, spíše komorní atmosféra (což jistě někomu bude dělat problémy). Je to jednoduché, ale má to něco do sebe - především se jedná o herecké představení. Bill Nighy je schopný utáhnout vše sám a ostatní mu skvěle sekundují. Uvěřitelný pohled na lidi v tajných službách, kteří nepoužívají zbraň (ani hořící motorky). (05.10.2011)

“Wake up, Johnny. 21st century.“ Page Eight je především televizní film a z toho hlediska je podle mě důležité ho hodnotit. V tom případě se jedná o velmi solidně natočené komorní drama s nádechem špionážního thrilleru. Rozhodně se nejedná o dokonalý snímek – scénář, kamera i režie jsou v pořádku, ale chybí mu nějaký zásadní zvrat, jak tomu u podobných filmů bývá. Někdy jsem měl ale docela problém, že se ve filmu až příliš mluvilo (a vím, že to asi ani jinak nešlo). Možná by šlo děj dokreslit ještě více tajemnou a napjatou atmosférou, než o všem tolik mluvit. Ale velký problém to nebyl. Protože ti, co mluvili, tak hráli výborně. A na skvělé obsazení film láká asi nejvíce. Skvěle své role zahráli Billy Nighy (v postatě jako vždy) a Rachel Weisz, zdatně jim sekundoval i Ralph Fiennes, i když ve filmu nedostal tolik prostoru (což byla možná škoda). Ani soundtrack není špatný, neruší a atmosféru buduje taky vkusně. Page Eight není ničím výjimečný film, ale za podívání určitě stojí, hlavně kvůli výborným hereckým výkonům. (14.09.2011)

Ten jazzový podtón, kterému je podřízena i barva filtrů a kamera, se mi docela líbil. Jen škoda, že ze slibného začátku, slibujícího sofistikovanou hru kočky s myší, se vyklubala nakonec poměrně prvoplánová a povrchní červená knihovna, kde přední analytik MI5 má fakt, ale fakt dokonalý čuch na lidi, takže se nikdy nesplete a ví přesně, komu se v tom oboru lží dá, a komu nedá věřit. Mezitím ještě řeší vztah se svou dcerou a se svými dvěma předchozími manželkami z celkem čtyř, ale nic navíc v tom fakt není, snad kromě jistého patriotismu, jisté drobné nenávisti k Izraeli a nejasnému postoji k liberálním hodnotám. (12.05.2019)