Muž na Měsíci

„Nejdřív nasereš ženský, pak nasereš jižany a pak tě zabijou“ Génius s nudlí u nosu, mistr humoru tak trapného, až je vtipný, předchůdce Toniho Erdmanna. Forman se nepídí po tom, proč byl Kaufman Kaufmanem a z krátké dětské epizody, předestírající hrdinův hlavní cíl, střihne rovnou do časů komikových prvních výraznějších exhibicí. Stejně tak se nám nijak nesnaží usnadnit chápaní Kaufmanova svérázného humoru a přesně dle jeho vzoru nás opakovaně vystavuje vtipům, u nichž si nejsme jisti, zda jsou opravdu vtipy. Stejně jako diváci Kaufmanových kousků jsme tak neustále vyváděni z míry a nuceni přehodnocovat, čeho jsme vlastně byli svědky. Jistotu přitom postupně spíše ztrácíme, než abychom ji získávali. Přestože ale hrdinu nechápeme, nepřestáváme toužit proniknout k jeho podstatě. Zda Kaufman/Clifton skutečně předběhl svou dobu, důmyslně si pohrával s nechápavým publikem a jako jeden z prvních představil budoucnost televizní zábavy (a dnes vlastně i „fejkové“ mimomediální reality), založené na různých reality shows předstírajících autenticitu, nebo byl prosťáčkem božím, který si chtěl jen užít trochu srandy, film nechává na našem posouzení. Díky geniálnímu hereckému výkonu Jima Carreyho zůstává otevřen oběma výkladům. 85% Zajímavé komentáře: Melies, belldandy, mortak, da-a (03.06.2010)

Pro mě asi nejlepší Formanův film. Samozřejmě, že díla jako Hair, Přelet, Amadeus nebo Larry Flynt Kaufmanovu biografii hravě převálcují. Muž na Měsíci mě ale dvě hodiny bavil i dojímal (nebo oboje, klidně v jedné minutě) a do závěrečných titulků jsem si nebyl jist, zda to není jen jedna velká mystifikace. Jim Carrey se do Kauffmana obdivuhodně transformoval a celý film patří po zásluze jeho výkonu. Zdařile mu přihrávají úžasná Courtney Love nebo nepřehlédnutelný DeVito. Muž na Měsíci svou vyprávěcí formou zdaleka překračuje běžné rámce filmového zážitku, stejně jako Andy Kaufman překračoval rámce nudného a stereotypního života, aby z něj udělal něco šílenějšího a lepšího. (18.04.2009)

Ta nesmírná zvláštnost a podivnost celého snímku mi spíše hodně vadila, než aby mi všechno zpestřila a prohloubila. Ono po filmařské stránce se tomu asi opravdu nic moc vytýkat nedá, Miloš Forman je stále režisér pár excellance a podařilo se mu stvořit snímek, který rozhodně donutí k silnému zamyšlení, což já určitě hodně oceňuji. Navíc Jim Carrey byl do role perfektně obsazený a to, že jeho postavu mohl ztvárnit třeba Kevin Spacey, mě vůbec nemrzí. Tohle byla prostě role jen pro Carreyho a pro nikoho jiného, a on se jí také zhostil naprosto vyjímečným způsobem. Teď už ale všechno dobré končí, protože svým těžce pochopitelným prolínáním fikce a skutečnosti u mě film postupně ztrácel sympatie, Andyho televizní výstupy mi připadaly strašně zvláštní a absurdní a těch 118 minut se naplnilo spíše za zdvořilého a tlumeného potlesku, než za nadšených a nekončících ovací. Čekal jsem určitě víc, ale že by mě Muž na měsíci nějak výrazně zklamal, to se také říci nedá. 65% (22.10.2012)

10 / 10 Neuveriteľný snímok! Nádherný príklad práce s divákom, ktorý tu už nie je len pasívnym pozorovateľom, ale stáva sa súčasťou deja, pomyselným stredobodom diania, okolo ktorého sa točí celé kolokvium postáv a postavičiek. Muž na Mesiaci nie je film na aký sme zvyknutí, ide skôr o jedno veľké kúzelnícke predstavenie a my máme to šťastie, že sedíme v prvom rade - a tak môžeme zblízka pozorovať pestrofarebné a rozmarné extempore mága Jima Carreyho, ktorý pred našimi očami vyťahuje z klobúka jedného zajaca za druhým, spoza uší nám vyberá desaťkoruny a zo vzduchu zhmotňuje nádherné kytice ruží. Forman opäť dokazuje, že patrí medzi najtalentovanejších režisérov svojej doby. (15.12.2005)

Miloš Forman skutečně už natočil, jak říká betelgeuse, pěknou řádku filmů o svých společnosti zpěčujících se rebelech. Tento film je ale, ať už je to zásluha scénaristy nebo samotného Miloše Formana, trochu jiný. Nejspíš však bude příčinou sám Andy Kaufman, který nám tu ukazuje, že humor je nejzajímavější právě tam, kde přestává být pouhým humorem. Jedině na této hranici se stále ještě děje něco pozoruhodného. Andy nikdy nechtěl být prostě jen komikem. Svá šou přeměňoval spíše v jistý druh umění (nejblížší snad happeningu). Při svých vystoupeních byl podobně jako dadaisté schopen spílat svému publiku. Nechtěl se jim totiž líbit. Chtěl upoutat pozornost. Šokovat a vyprovokovat reakci - ať už jakoukoli. Chápu, že tenhle druh legrace pobuřuje. Leckdy připomíná rozmar koupajícího se člověka, volajícího o pomoc. Jeho nevhodný způsob žertování bude potreztán. Pomoc mu bude odmítnuta ve chvíli, kdy se skutečně začne topit. Andy totiž rád staví na motivu mystifikace. (Zdá se, že z ní stále lze a to nejen v oblasti humoru hodně vytěžit. Vzpomeňme jen třeba na u nás oblíbené Zelenkovy mystifikace.) Přesto mi však Andyho snaha zaujmout připadá mnohem přijatelnější než třeba způsoby bulvárních novinářů anebo metody reklamních pracovníků, kteří své publikum rovněž rádi manipulují. Jeho snažení je totiž mnohem čistčí. Je to přístup spíše dětsky hravý než vykalkulovaný. Jeho žertování připomíná legrácky malého chlapce (dovedené ovšem k magalomanství), který si dělá legraci jen pro vlastní potěšení. Abyste se mohli pobavit s ním, musíte přijmout jeho úhel pohledu. Pak nám teprve může odhallit hodně o nás samotných: o našich nevědomých očekáváních (tehdy, když je zklamává) a o postupech, jimž se necháme manipulovat. (07.03.2004)