Bellflower

Krize mužské role? Ale kdeže. Osobně si myslím, že rozhodování ženy: rodina vs kariéra, je pro směřování Západního světa podstatnější. To že ženy chtějí po mužích dva vzájemně se vylučující vzory chování je sice smutné, ale ve výsledku se s tím musí poprat především ony. Společnost navíc nabízí tradiční postup škola - práce - rodina, který je prověřený časem a uspokojivě funkční. Pokud se někdo rozhodne pro alternativní cestu svým osudem, je v tom sám za sebe. A to je případ Bellflower. Tímhle přebujelým úvodem chci vyjádřit, že nesouhlasím s vyzněním celého filmu. Jediný přesah který jsem objevil, je poučení, že když si do svých rukou vezme budoucnost člověk který na to nemá, tak to nezvládne a dopadne špatně. Čtyři lidé a čtyři přístupy k životu. Dětinský Aiden, machistická Milly, dospělá Courtney a před zodpovědností utíkající Woodrow. Není překvapením že tři čtvrtiny postav nedokáží fungovat ve společnosti a tu poslední smetou do své mizérie sebou. Přestože myšlenkově mi film nesedl, za ostatní musím Glodella pochválit. Vizuál je poplatný ději a rozpočtu, a i když to nebyl můj šálek kávy, dávám palec nahoru. Režisér prokázal velký talent. Scéna s nabitou zbraní v posteli je výborná, perfektně nasnímaná a hlavně sestříhaná. Herci jsou slušní a zasloužili by si šanci ve velké produkci. Suma sumárum jako prvotina to nebylo špatné. I když jsem se nebavil jak bych si představoval, tak svůj potenciál dopadnout jako katastrofální přeplácané nic Bellflower naštěstí nenaplnil. (14.01.2012)

Glodell je v podstate taká umiernenejšia a viac čitateľná verzia Carrutha. Zatiaľ čo Shane sa vo svojom "Upstream Color" tématicky absolútne vymyká bežne prijateľným normám a progresívna forma a štýl jeho snímkov významovo ovplyvňuje mozaiku prelínajúcich sa tém, tak Evan, napriek počiatočnému mlženiu, jasne definuje predmet/konflikt v rozprávaní a expresívny spôsob spracovania potom u neho slúži predovšetkým k pôžitkárskemu obohateniu ambivaletného príbehu s presahom, ktorý si však servítky tiež rozhodne neberie. Ta radikálna zmena tónu v polovici filmu je fascinujúca, a nutno dodať, že je tomu tak hlavne z dôvodu uvedomelého zosílenia štylistickej exhibície a sugestívneho roztrieštenia naratívnej štruktúry. Mám na mysli onu natrippovanú, resp. intuitívnu strihovú montáž, ktorá postupne stiera hranicu medzi skutočnosťou a chimérou, agresívne obmieňanie filtrov a šošoviek (nehovorte mi, že Vám ani raz na um nezišli "Natural Born Killers") a rajcovnú neurčitosť dejových slučiek, odbočiek a mystifikácii. Zážitok umocňuje trúfalá, a veľmi účinná práca s mimozáberovým zvukom, sebaisté výkony protagonistov a vyhrotený, umelecky hyperbolizovaný finiš (cca. posledných 20 minút), ktorý ma rozsekal na márne kúsky. Ostatne by sa o "Bellflowerovi" dala z pohľadu "kritických aspektov androcentrizmu" napísať snáď aj prípadová štúdia, ale to s radosťou prenechám kompetentnejším. (20.08.2014)

...LORD HUMUNGUS OVLÁDÁ SVOJE ŽENY A ONY HO ZA TO MILUJÍ...... /// Dva kámoši, láska, taky Milly a Courtney, a kdyby mě bylo jako tobě, tobě i tobě... nebo třeba jako jim... víc bych prožíval ty láskyplný vztahy, kamarádský vztahy, nenávistný vztahy (stavy), přetvářku – prostě tu mladistvou realitu. I sex (no tak zlý to se mnou ještě není...). Film pro mladý, kde kamera je téměř dokumentární (naštěstí se netřese) a každej si mluví, co ho napadne a když je třeba říct ,,JO“, tak řeknou ,,jo“, když zase ,,BLBÁ PÍČA“, no tak to řeknou taky. Do cca 70tý minuty jsem byl v tomhle prostoru totálně ztracenej. Ovšem doteď valím bulvy, co ten klučina v závěru vykouzlil za dokonalý ,,soukromý pasti“ vedoucí k perfektnímu vybrečení na rameni. Bejt tak mladší.... (mít tak křídla...). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem citově rozmrdej mladej muž. 2.) Jsem Lord Humuncus. 3.) Thx za titule ,,Rob Roy“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (09.12.2011)

Zrod lásky tu byl krásně zobrazenej, přátelství tady bylo minimálně z jedné (Aidenovy) strany čistý jak pramen horské vody, chlapecké/mladické sny a touhy - tohle všechno bylo prima, vrátilo mě to v myšlenkách o 20 let zpátky, tohle bylo fakt jak život sám. Ale od půlky jen depka, zmar, cigára, chlast, hekťáky chlastu, Amíci mají jako národ fakt vážnej problém. A my vod nich ještě trpělivě opisujeme. Nevybrali jsme si dobrej vzor :(. Jsou to looseři. A tohle byl film o looserech. Šlo to zlomit, nešlo..? Kdo ví..? Líbit se mi to ale nemohlo. Ani jako příběh, ani jako film. Přičemž film v tom byl možná nevinně, ale s tímhle příběhem u mě holt nemoh zabodovat. (10.10.2014)

(2krát na plátně během tří dnů) -- "Přecházíme na diesel, propan je pro sraby," -- Tak tohle je bomba, vážení. Film, natočený na koleni, který svojí intimitou, emocinálností, energií, zábavností a neotřelostí i přesahem nakopává prdel drtivé většině současné produkce, ať už "indie", nebo blockbusterové. -- "Tohle je jako Bondova kára, akorát pro ožraly" -- Mohl bych psát o spoustě věcí, ale stejně to musíte vidět, zmíním jen ještě skvělý náladový soundtrack, působivou přeexponovanou vizuální stránku a přirozené představitele hlavních rolí (in love with Jessie Wiseman). -- "Ublížím ti" "Myslím, že ne" -- Zajímalo by mě, jestli se podobně jako já mohli cítit diváci třeba po tarantinových gaunerech. Prozatímní film roku a citovat z něj můžete v nejbližší hospodě po projekci. P.S. Závěrečná "zpověď " se svojí intenzitou v mých očích řadí například vedle slavné zrcadlové scény z "25. hodiny" Spika Lee (29.08.2011)