Bojovnice

Těšil jsem se těšil, ale jak už to v takových případech bývá, dorazila deziluze, ačkoliv v tomto případě se nejedná o tu totální. Bojovnice je v zásadě hloupá a jednoduchá. Marisa je oddaná neonacistka, která však v jistý okamžik prohlédne zvrácenost celé ideologie a rozhodne se páchat dobro. Jasně - 80% filmů pracuje s klišoidní osou, ale tady mi to přišlo skoro až příliš, což navíc umocňoval fakt, že se jedná o klubovku. Navíc kolikrát mi přišlo, že se tvůrci ani nesnažili zjistit si to obecné minimum o neonacistické scéně, což bylo vidět zejména na vizáži nazi skins. No a že by se snažili nějak hlouběji zamýšlet nad tím, co vede mladé lidi k tak radikálním názorům, nehrozilo vůbec. Musel jsem se spokojit jen s ohranou dysfunkční rodinou a podobně. Jediné, nebo spíše jediná, kdo vybočoval z těžjého šedivého průměru, byla Alina Levshin. V tuto chvíli nedokážu posoudit, jak moc byl její výkon zvýrazněn okolní bídou, ale troufám si tvrdit, že i kdyby byli scénář s režií na špičkové úrovni, vyčnívala by tato ukrajinská rodačka stejným způsobem. 50% (28.10.2012)

Točit film o neonacismu s mizerným scénářem je peklo. Přesvědčil se o tom i německý režisér David Wnendt se svojí Bojovnicí. Celá dějová linie kolem Svenjy je naprosto zbytečná a přebytečná. Morální twist hlavní hrdinky je vtipný, ale to je problém téměř všech neonacistických filmů. Vybavuje se mi snad jen povedený Svatý boj, který téma neonacismu nepoužil jako prostředek k tupému moralizování na účet kvalit filmu... (21.10.2012)

Scénář a dialogy naprosto nefunkční, psychologie postav žádná. Proč mají tihle anti hrdinové takovou ideologii, jak k ní došli ? Nic se nedozvíme. Divák si jen může vydedukovat, že v tom hlavní roli sehrála dysfunkční rodina a vymaštěný mozek. Inu nešťastné spojení :-) Zaujala jedině Levshin, ale ani ta mě nepřinutila se dokoukat do konce. Jen to u mě navodilo špatnou náladu z toho, že lidé se nikdy nepoučí. (12.02.2013)

silná a nielen stále aktuálna, no v poslednej dobe prekvapivo ešte stále silnejúca v naliehavosti - téma neonacizmu ako forme nekontrolovateľnej vzbury más mladých ľudí (a až priveľmi kontrolovanej manipulácie pár ambicióznych jedincov) je tuto podaná ako príbeh dvoch rebelujúcich dospievajúcich dievčat, ktoré vedú k voľbe naonacizmu ako životného postoja rôzne východiská - v prvom prípade je to a priori sugerované postoje nadobudnuté skrz výchovu, v druhom problémové detstvo siroty. miestami surové (no podľa mňa nie prehnane a chcene kvôli efektu) a formálne nenapadnuteľné. o zrozumiteľnosti posolstva a názoru autorov na problematiku sme síce po filme diskutovali, no ja som bol zastáncom tej strany, ktorá tvrdila, že sú jasné a správne - odsúdenie fanatizmu, poukázanie na nezmyselnosť nielen násilia, ale aj toho, čo za ním stojí - bezmyšlienkovosť a zmätenosť. zároveň však poukázanie a možno snaha o zamyslenie sa nad tým, kde to môže koreniť a čo to môže spôsobovať. (11.11.2011)

Takový nepatrný výlet k náckům na západě od našich hranic. Opravdu hodně mě děsilo, co i dítě může mít v hlavě a co za bolest ve svém okolí svojí revoltou může způsobit. Některé momenty byly lidsky vysloveně nepříjemné, což byl účel. Jen škoda, že hlavní postava Bojovnice neměla větší prostor pro to, aby se vyjádřila a vysvětlila svůj přístup k životu. Nicméně i tak musím sklonit klobouk Němcům, kteří se skrz filmy snaží katarzí odčinit svojí minulost. Je to těžké, bude to ještě dlouhé a stejně se toho nikdy nezbaví. Nicméně o tom alespoň mluví…a to je také důležité. (16.03.2016)