Bídníci

Filmy, ve kterých se mluveným slovem řekne dohromady 10 vět, to budou mít těžké vždycky, i když jde o muzikály. Bídníci to pak budou mít u diváků těžké dvojnásob. Tom Hooper ale vytvořil tak velkolepé dílo opřené navíc o nesmrtelný příběh, že mu prostě některé zápory musí člověk odpustit. Hooperova snaha nechat herce zpívat "naživo" se sice musí ocenit a v několika sekvencích se mu tato snaha výborně vyplácí a vzniknou tak vlastně nejemotivnější scény filmu. V některých pasážích to ovšem herci zas tolik nestíhají a občas tak jejich zpěv malinko tahá za uši. Ve výsledku ale ta výborná čísla převládají, herci jsou vynikající a po řemeslné stránce už nejde vytknout vůbec nic. Tedy když nepočítáme někdy až odfláknuté masky. Emocí je ovšem i přes některé pasáže stále málo a některé důležité scény, tak působí malinko odtažitým dojmem. I přes chyby mě ale tato muzikálová jízda semlela a hodně jsem si ji užl. (22.12.2012)

Jednak jsem viděl muzikál a druhak jsem přesně věděl, do čeho jdu, takže se žádné zděšení nekonalo. Naopak mi Hooperovo experimentální zpracování docela imponovalo, jen se těmi pár písničkami "na ksicht" zbytečně připravil o filmové hrátky, které mohly ony scény katapultovat do památných výšin. Když pak totiž nastoupí třeba koláž s One Day More, je to přesně taková nádhera, jaká by slušela i zbytku slavných melodií. (7/10) (10.01.2013)

Utrpení. Je to solidní řemeslo s výbornou výpravou, kde si nezkušené divačky budou říkat "to byl po dlouhé době opravdu hodnotný a umělecký film". Kvality jsou diskutabilní, můj odpor k tomuto filmovému žánru však nikoliv. Nezachrání to ani zpívající Crowe s Jackmanem, jakkoliv dobří v daných rolích byli. Celou stopáž jsem měl dojem, že kdyby se nezpívalo, byl by to o x procent lepší zážitek. (27.01.2013)

Určitě stárnu, ale tenhle film (čti muzikál) si mě získal. Oblíbení herci a jejich hlasivky podpořené věhlasnou klasikou s několika velmi silnými melodiemi a výpravnými záběry. Především dvojice Jackman-Crowe pro mě táhne příběh a jejich společné scény jsou trochu jinde než zbytek, v kterém se jinak dobře vyjímají jak něžná Annie, tak Amanda (samá áčka, jako Abba:)). Režisér Tom Hooper dávkuje působivé záběry od galejí až po kroky "na okraji" s precizností a často připomíná své oscarové dílo Králova řeč, i když bohužel přidal i více digitálních záběrů (Crowe velmi často před bluescreenem v nahrazující exteriér). Jedničky a nuly občas ubírají některým scénám na syrové reálnosti (žádný pocit fyzické přítomnosti např. Notre-Dame). Přesto formální stránka a sledování "vždy v dokonalé uniformě a se slepými ideály o perfektním právu" Javerta a zničeného Jackamana bere dech. V tomto pojetí mi nevadilo ani kompletní (!!) muzikální pojetí bez klasických monologů, které pro mě teoreticky hraničí s parodií, ale v tomto podání dokáže okouzlit a jednoznačně trumfnout všechny ostatní "adaptace". Těším se na nějaký dokument o tom, jak moc jsou ty hlasy prohnané moderním softwarem:)). PS: kdo říká, že nebylo vůči muzikálu co zkazit, ať si nějaký pustí:-) Javert jako černoch...? PPS: konečně jsou pryč dokonale bílé zuby hollywoodských hvězd:) (02.01.2013)

Nemyslím, že bych byl cynik a pro Bídníky mám slabost už od prvního shlédnutí Jeana Valjeana Gabina tak někdy v osmi letech. Jenže dokud se zpívá, ještě se neumřelo a vyjádření citů v příběhu prostřednictvím písně nějak není můj šálek čaje, jednoduše navzdory tomu, že některé melodie jsou chytlavé a jejich podání jsou úchvatné. Na můj vkus je to příliš stylizované jako divadlo, ne jako příběh, kterému bych propadl. Výprava je skoro až ohromující, ale problém je v tom, že z ní moc neuvidíme, ježto jsou tři čtvrtiny filmu utopené do tmy. Na druhou stranu potěší, že Marius je projednou bílý Evropan a ne něco z kategorie eurokvótního importu (jako u příšerného seriálu s Gérardem Depardieuem). Samotný Jean Valjean v podání Hugha Jackmana je dobrý, ale nějak mu nevěřím stárnutí (opravdu staře nalíčený je až v poslední scéně). Pro Amandu mám slabost už od Mamma Mia, tvářička co i docela slušně zpívá, i když podobně jako někteří jiní uznávám, že Eponina byla hezčí (mimochodem posílat jednu holku získávat info o jiný je tak strašně nechlapský, že se Marius nestydí). Nejtragičtější je samozřejmě příběh Fantiny, to by se jeden styděl za lidstvo, tahle část působila na city navzdory tomu, že se při ní zpívalo. Co se týče Hooperova "experimentálního" podání, je pravda, že šel asi na hranici toho, kam se dá jít při přiblížení muzikálu realitě, ale stejně bych asi radši ocenil normální adaptaci románu. Tři nebo čtyři? V rámci humanity... (27.04.2015)