Režie:
James WanKamera:
John R. LeonettiHrají:
Vera Farmiga, Patrick Wilson, Ron Livingston, Lili Taylor, Shanley Caswell, Joey King, Hayley McFarland, Christy Johnson, Mackenzie Foy, John Brotherton (více)VOD (5)
Obsahy(2)
Manželé Roger a Carolyn Perronovi se se svými pěti dcerami přestěhují do zchátralého domu na statku v Harrisville na Rhode Islandu. Jejich pes ale odmítá do domu vstoupit. Už během první noci se ale začínají dít paranormální události. Ozývají se zvláštní zvuky, v určitý čas se zastaví všechny hodiny, obrazy padají samy od sebe a všichni mají pocit, že v místnosti s nimi někdo je. Jedna z dcer má noční můry, ve kterých se setkává s děsivým démonem, který jí říká, že chce, aby její rodina zemřela. Na statek přijíždějí vyšetřovatelé paranormálních jevů Ed a Lorraine Warrenovi. To, co se Warrenovým jeví jako banalita, se brzy stává nejtěžším a nejhrůznějším případem jejich kariéry. Podaří se jim pomoct rodině ovládané hrůzostrašnými silami? (TV Nova)
(více)Videa (12)
Recenze (1 782)
MÍRNĚ SPOILUJÍCÍ KOMENTÁŘ. Při sčítání mrtvých jsem došel jen k jednomu psovi, ale i přesto to bylo děsivé a nervydrásající. Trochu to postrádalo logiku (duch chtěl vyhnat lidi ze svého pozemku, ale na druhou stranu se jich prý držel jak klíště - divné), ale jinak mohu říct, že se to vážně povedlo. Žádný patos, přehnanosti, takové uvěřitelné, přistoupíte-li na tu hru. Sakra, nikdy bych si nepomyslel, že ještě v nějakém současném filmu uspěje ten profláknutý trik s vrzajícími dveřmi. Uf, kupodivu to platí stále a bylo to velmi nepříjemné. V tomto filmu vůbec funguje několik mnoho způsobů, jak strašit. Skoro bych se nebál říct, že tvůrci použili snad všechny. Dokonce i ptáci byli. Splácanina, ale mrazivá. Brrr, ještě teď furt vidím tu Blátotlačku, nebo jak se ta baba jmenovala, jak zírá ze tmy na ty děti. No fuj. Pět hvězd bez mrknutí oka. Ještě stále je mám suché. ()
Jeden by neřekl, že se ještě dá ze suchého hadru tisíckrát omletých bububaráků vyždímat něco, u čeho by běžně posedlý divák s vrčením nekoulel očima, až by mu lezlo bělmo, otráveně nekroutil hlavou o třistašedesát stupňů a znuděně si při projekci nevrzal dveřmi, aby se aspoň trochu bál. Kupodivu dá. Po sračkovitém Insidious se malajský, Pilovitý trpaslík opět postavil na špičky a splácal žánrový enitopf, ve kterém zručně rozmixoval všechno od Exorcisty, přes Amythiville až po Blervičskou Babu Jagu tak, že to má výbornou atmosféru, postrádá to tu obvyklou hodinu opruzu, kdy čekáte, než vrznou první dveře a vyjasní se rodinné vztahy a bubá se pěkně hned ze startu, a to tak, že velmi. Je každopádně zajímavé, že všechny ty jakože "skutečné" strašidelné domy se nacházejí v nějakých amerických prdelích, končících na "ille". Asi jsem teď odhalil nějakou démonologickou souvislost, která ještě nikoho nenapadla. Anebo ne. Asi rok bych totiž strašně potřeboval, aby moji starou konečně něco zatáhlo do sklepa a sežralo. A furt nic! A to bydlím ve ville, démone, ty debille! ()
Prozatím nenadšená spokojenost, Wanovo renomé a nebývale pozitivní ohlasy vyhnaly mé očekávání asi příliš vysoko. The Conjuring je velice kvalitní oldschoolovou duchařinou, která si bere inspiraci všude možně. Z ohraných prvků a klišé míchá Wan svou režijní zručností chutný atmosférický koktejl. Příběhová neoriginalita mi u hororů vůbec nevadí, ba právě naopak - jsem rád, že existují šikovní filmaři, kteří se nestydí točit vybroušené klasické žánrovky (byť schematické). Bohužel mi trochu vadí, když se s těmi klišé pracuje nevynalézavě. The Conjuring je totiž sázka na jistotu. Funguje? Jo, jasně že funguje. Předchozí Wanův film Insidious ale hororově fungoval ještě o něco lépe (alespoň na mě tedy), protože výchozí neoriginální námět něčím okořenil (Kdo mohl tušit, že v závěru dojde k něčemu jako je "astrální cestování"? Nikdo. Kdo může u The Conjuring vytušit, že v závěru dojde k vymítání? Nejpozději po půlhodině asi každý) a měl vymakanější a vynalézavější lekačky (vzpomeňte na chodícího chlápka před oknem). Důsledkem toho byl děs v Insidious intenzivní a zažírající se pod kůži, kdežto tady se po většinu času pohybujeme jen v mantinelech příjemného strašení. A pak je tu ještě podivná linie s panenkou Annabelle, která mi přišla jednak nevyužitá, jednak neukončená. Přestože se zatím nemohu ubránit takovéto kritice, považuju The Conjuring za velmi povedený kousek, který je nutné vidět a který se bezpochyb umístí v mé letošní hororové topce. Každopádně se těším, co s filmem udělá budoucí samostatná noční projekce s hlavou blízko monitoru a zvukem pěkně do sluchátek. Třeba to potom na těch pět hvězd vyleze. ()
Mnohem, mnohem víc než prachobyčejná duchařina. Opravdový "strach" dnes zažívám už jen u Wanových filmů (veškeré lekačky mě dávno nechávají chladným), toť silný argument. Čtyři hvězdy nakonec proto, že Insidous měl mnohem lepší zakončení, a také z toho důvodu, že mi to s nabobtnávající stopáží přišlo... ehm... čím dál více (až neúnosně!) přitažené za vlasy. Ale ta atmosféra... TA ATMOSFÉRA!! Ohromný dík patří čtenářům MovieZone, kteří do posledního (narvaný Světozor) vědí, jak se chovat v kině. Takhle hrobové ticho jsem nezažil. ()
"Pozrite, ako vás dostanem aj so stokrát videným!", povedal si talentovaný James Wan. Parádna filmárčina, hlavne tie dlhé úvodné zábery. Poctivá atmosféra 70. rokov, ktorá strašidelným domom svedčí najviac. Kvalitní herci, hrátky so zvukom. Áčková žánrovka, na ktorú môžu byť Warneri pyšní. Ale záver mohol ponúknuť viac. Prvý REC holt nasadil latku finálneho vygradovania sakra vysoko. ()
Reklama