V zajetí démonů

4D kino - koukat na tuhle perfektní vymazlenost v chaloupce utopený v lesích na Vysočině, který i Zeman opustil, při bouřce, kterou teda Taťána Míková setsakra podcenila. Ten korejskej rip teda taky zrovna nebyl nitroglycerinem na moje mrtvičky! Jinak skvělá skrumáž všech hororových proprietek (chyběl ještě obří klaun!) a malé dějiny hororu v kostce. Nezaprášený dějiny. 80% (12.08.2013)

raději sice dávám přednost subtilnějšímu strašení, dovedu si ale užít i tu kapkou rodinného sentimentu říznutou, nevkusně nadnesenou duchařinu, jakou se ukázal být The Conjuring. od režiséra Jamese Wana jsem po Insidious čekal alespoň několik "infarktových momentů", důsledněji promyšlenou mytologii i daleko hutnější atmosféru, kterou by v tomto případě podpořilo sevřenější vyprávění a snaha po citlivém ozvláštnění myriády motivů popůjčovaných z osvědčených klasik žánru. nicméně jak známo, hrůzu ve filmu i ve skutečnosti vzbuzují především intenzívní smyslové vjemy a struktura vyprávění se tak přirozeně jeví druhořadá ve srovnání s kamerou a hudbou a zvukem, přičemž právě v těchto oblastech se nacházejí největší přednosti The Conjuring. obvyklé budování napětí v průběhu celého filmu ustoupilo fragmentaci do dílčích scén s vlastní gradací napětí, z nichž každá nabírá na intenzitě ve srovnání s předcházející a dochází tak méně plynulému, zato však lépe rytmizovanému vývoji až k výživnému finále. film se ovšem může touto optikou jevit i jen jako chatrným scénářem nepřesvědčivě přemostěný sled scén usilujících pouze o bezprostřední citový efekt a v důsledku toho i jako bezvýrazný celek nezanechávající nijaký hlubší dojem. (02.08.2013)

Ničím nepřekvapující duchařina od Jamese Wana. Mám pocit, že se Wan nechtěl vydat oblíbenou cestou remaků jednotlivých více či méně klasických děl, ale rozhodl se pro současné publikum převést do aktualizované formy nejznámější žánrové postupy a klišé. Rozhodně nelze upřít, že tento přístup k žánru je sympatičtější, nicméně jeho snímkům zoufale chybí cokoliv neočekávaného. Naprosto souhlasím s tvrzením TheRavena, že snímek vypadá, jako by byl natočen podle standardizovaného manuálu. Druhým kamenem úrazu je pak výrazné zeslabení atmosféry filmu hned poté, co děj postoupí a tvůrci ukáží něco víc než stíny a vrzající dveře. Což je tradiční neduh vyskytující se u těchto žánrových prefabrikátů (z poslední doby třeba populární Sinister, který měl alespoň po všem tom vysvětlování, uklidňování a piánku v pozadí znepokojivý konec). A třetím hřebíčkem do rakve je pak samotné finále, ve kterém se motá až příliš postav, ale nedochází k žádné gradaci. Ono vůbec to dělení příběhu na roviny okolo Perronových a okolo Warrenových spíše narušuje, než stmeluje. Malou třešničkou na dortu je pak český text distributora, který tak trošku zní jako omluva divákům, aneb Amityville nebyl první, takže sorry, ale měli byste znát i tohle. (15.09.2013)

Viděla jsem to v kině, ale mám pocit, že kdybych na to koukala doma na počítači, tak i to užiju úplně stejně. Atmosféra se mě nijak nedotkla (=nebála jsem se, jen se asi dvakrát lekla), spíš než horor mi to přišlo jako thriller. (A jak tak koukám na žánr, trefila jsem se.) Bavilo mě to, protože to pro mě nebyl typický bezduchý horor s vymítáním ďábla. Tvářilo se to hezky „vědecky“. Až na pár výjimek se to obešlo i bez do-nebe-volajícího-kravského chování postav. Čekala jsem něco trochu víc, takže jsem při vycházení z kina cítila trochu prázdný pocit, cítila jsem se trochu „nenaplněně“ a nemá to nic společného s tím, že mi můj doprovod tiskl jen ruku… Není to špatné, ale ani nic z čeho by se muselo padnout na zadek. Ale našla jsem ve filmu chybu! SPOILER Když jde paní matka za manželi-vyšetřovateli, aby je požádala o pomoc, nechtějí jí věřit, že se u nich opravdu něco děje. Ale poté dál ve filmu je řečeno, že ti duchové se na ně nalepili, že s nimi budou všude a pořád, ať půjdou kamkoliv, že je jasnovidka vidí. Tak jak to, že nic neviděla, když za nimi přišla matka žádat o pomoc? Jen mi to tak vrtalo hlavou… (08.09.2013)

V mnoha ohledech podobné Insidious. V zajetí démonů má každopádně opravdu parádní mrazivou atmosféru, nechybí mu pořádná porce napětí a několik opravdu slušných lekaček. I když staré známé pravidlo, že nejvíce se děsíme toho, co nevidíme, funguje v tomto filmu do cca 42. minuty. Ne že by se pak maskéři nevyřádili, avšak už to přece jenom nebylo úplně ono. Mám s filmem ale trochu jinačí problém. Překvapilo mě, jak se v něm ve velké míře objevovala posedlost církví (ta jediná dokáže ochránit; špatnost v podobě nepokřtěných dětí a čarodějnictví) a také důraz na rodinné hodnoty, přičemž nemůžu jistě prohlásit, zda tyto aspekty tvůrci filmu spíše propagovali nebo si z nich stříleli (budu doufat v druhou možnost). A trochu mě pobavily ty pravidelné přechody z latiny do angličtiny při vymítání, ale to je spíš drobnost. Konec byl překvapivě fajn (i když oproti tomu v Insidious jedničce či Saw to byla trochu slabota), užil jsem si stylové závěrečné titulky. Slabé, ale přesto ještě 4*. (21.12.2013)