V zajetí démonů

Předně film nenudil, ale těch bubáku tam ukázali dost málo. To potvrzuje i jedna ze zajímavostí: - 'Došlo ke dvěma sebevraždám, smrti otravou, znásilnění a zavraždění 11leté holčičky, dvěma utopením a čtyřem umrznutím'. Já se tedy ptám, kde to teda ve filmu je? Tohle všechno scénáristi taky mohli nacpat do filmu. Na oběšeninu na stromě, byl taky jenom kratičký štěk. Čili, to co je vedle příběhu na hororu nejžádanější, tak to tvůrci nezařadili, jen zhruba 50%. A film trvá téměř dvě hoďky. Nechápu vůbec, proč je tu tak vysoké hodnocení a navíc ještě '300. nejoblíbenější film' , zas taková pecka, to tedy rozhodně nebyla. Dále strach a panika u herců, mohla být taky víc procítěnější. Co můžu kladně vyzdvihnout je konec filmu, tam se to už přeci jen malinko zvedá. Nicméně, lepší konec ještě neznamená lepší film. Takže za mě průměrná podívaná! Škoda, no. (18.01.2015)

// Nope. Tohle jsem nezvládl. Nepříjemný, intenzivní horror, u kterého fakt mrazí a to během drtivé většiny stopáže. Ale jelikož se fakt bojím, že kdybych napsal pravdu, posedne mě démon a já začnu ve spánku mlátit hlavou do komody, film raději pochválím, plácnu mu 8/10 a budu doufat, že jsem já a cizí entity v pohodě. (27.04.2016)

Fúú. James Wan je mistr atmosféry! CONJURING je po vynikajícím Insidiousu a thajském Shutteru ta nejlepší duchařina poslední dekády. CONJURING je drsný, krutý - nikým nešetřící horor, který se v závěru přibližuje k infarktovému momentu (exorcismus, mnoho záběrů, zrychlené tempo, spousta zvuků které vytváří v divákovi paniku). James Wan nepotřebuji litry krve, aby diváka zhnusil, nebo vyděsil, Wan má daleko promyšlenější formu: budování napětí, námět (i když tenhle námět je klišé), intenzivní atmosféru, dokonalé zvuky, děsivé scény, skvělou práci s kamerou, v každém překvapujícím momentu ten nejlepší vybraný temný tón - a v prostředí domu je nepřekonatelný (moc moc moc se těším na Insidious 2). A z tak ohraného námětu vytěžit tak intenzivní duchařinu potvrzuje Wanovu kvalitu. James Wan je pro mě nový Sam Raimi a Derrickson se svým Sinister se může jít zahrabat. CONJURING bych povinně pouštěl lidem, kteří jsou někde v lese na chatě. (14.08.2013)

Jeden by neřekl, že se ještě dá ze suchého hadru tisíckrát omletých bububaráků vyždímat něco, u čeho by běžně posedlý divák s vrčením nekoulel očima, až by mu lezlo bělmo, otráveně nekroutil hlavou o třistašedesát stupňů a znuděně si při projekci nevrzal dveřmi, aby se aspoň trochu bál. Kupodivu dá. Po sračkovitém Insidious se malajský, Pilovitý trpaslík opět postavil na špičky a splácal žánrový enitopf, ve kterém zručně rozmixoval všechno od Exorcisty, přes Amythiville až po Blervičskou Babu Jagu tak, že to má výbornou atmosféru, postrádá to tu obvyklou hodinu opruzu, kdy čekáte, než vrznou první dveře a vyjasní se rodinné vztahy a bubá se pěkně hned ze startu, a to tak, že velmi. Je každopádně zajímavé, že všechny ty jakože "skutečné" strašidelné domy se nacházejí v nějakých amerických prdelích, končících na "ille". Asi jsem teď odhalil nějakou démonologickou souvislost, která ještě nikoho nenapadla. Anebo ne. Asi rok bych totiž strašně potřeboval, aby moji starou konečně něco zatáhlo do sklepa a sežralo. A furt nic! A to bydlím ve ville, démone, ty debille! (26.07.2013)

3:15 zemřeš v Amityville, 3:07 zemřeš tady - to aby si člověk v podobně nesnášenlivých domech natočil na tři budíka a šel si lehnout za psem do boudy.. Je pravdou, že Wan nepřišel s ničím novým, ale to, co důvěrně známe, dovedl k dokonalosti. Haunted House hororů s rezidencí, co vrže, skřípe, bouchá dveřmi a z nájemníků děla vynervované trosky jsem viděl tucty, stejně tak vymítacích filmů s posedlou snahou zabít své nejbližší, kroucením hlavy ve stylu puštíka a nadáváním Ježíškovi, jenže ten hrůzu přinášející Malajec umí pomocí zvuků, timingu scén, kamery i oldschoolové patiny navodit atmosféru, při které vám běhá mráz po zádech olympijské časy a to je jak známo efekt, při kterém divák sám sebe neobelže.. Apropo, absolutně jsem nečekal, že u mě The Conjuring vyvolá Pavlovův reflex - od nynějška totiž dvojí tlesknutí podněcuje reakci v podobě nutné výměny zablácených spodků! To znamená už žádné latinsko-americké tance s tleskáním nad hlavou, šatní moly zabíjet na první dobrou a hlavně, vyhnout se návštěvě divadla, neboť závěrečný aplaus by mohl vyvolat něco vskutku nechutného.. (03.10.2013)