Místnost sebevrahů

Necelé dvě hodiny polštiny jako jazyka mnou nevídaného, za to ale poměrně úsměvného. Málokdo by to do našich sousedů řekl, ale povedlo se jim stvořit velmi výstřední dílo, které rozhodně neosloví široké spektrum diváků, jako to dokáže kdejaký americký film. Styl emo nikdy nepochopím a tuhle psychickou nevyrovnanost jde jen ztěží pochopit. Festivalový kousek jménem Místnost sebevrahů dokázal tenhle moderní problém přiblížit v té nejdrsnější, ovšem nejvěrnější podobě. Jen po mně zkrátka nechtějte, abych si Dominikův výlet do světa bez smyslu a rozumu někdy protrpěl znovu. (19.02.2018)

Těch prvních několik desítek minut má Komasa výtečně pod svou kontrolou. Nepřichází s novými tématy, ani přístupem, ale daří se mu jen pomocí náznaků vykreslovat duševní zmatek odehrávající se v mysli mladého Dominika. Postupně začíná být zcela jasné, jak tahle krátká část vyústí a čekání na daný okamžik je z diváckého hlediska až tělesně nepříjemné. Zde je nutno uznat, že Komasa nikoho nešetří, a k dějovému zlomu si vybírá značně nepříjemnou událost. Následující děj se překvapivě nevěnuje šikaně, ani jejím následkům, ale pomalému se vyrovnávání s následky a zejména strachem z toho „jak mě teď budou vnímat ostatní“. Až sem je i díky přesvědčivému Gierszałovi vše uvěřitelné a divácky vděčné. V událostech budoucích není ale příliš zřejmé, komu se Komasa snaží zasadit smrtící ránu a už vůbec ne, proč k tomu využívá tak vyhrocené a z reality vytržené výrazové prostředky. Zbytečně tím přechází od citlivosti k vyprázdněnosti a znemožňuje divákovi s kýmkoliv soucítit, ba dokonce se do vyprávění ponořit. (04.03.2015)

Milí rodičové, pokud nechcete, aby se z vašeho dítka stal přiteplený emař, tak se mu proboha věnujte, serte na kariéru a už vůbec nepošukávejte s někým jiným! Jo, jo... sice jsem si odnesl dost povrchní poselství, ale vyčítat mi to nikdo nemůže, protože přesně takhle povrchní je celý film. Sala samobójców se snaží vyjádřit k mnoha nešvarům soudobé společnosti, ale by to všechno stihl, snižuje se ke stereotypům a samoúčelné hře na efekt (ta ve všech směrech příjemná a oku lahodící "virtuální realita" má slova jen podtrhuje). Hlavní hrdina tak zákonitě musí mít ty nejhorší rodiče na světě (tzn. že na něj nemají moc čas :-) a ve spletitých sítích internetu narazit na tu nejmanipulovatelnější vymletou krávu. Tedy takovou hromadu klišé, jsem fakt nečekal. Nejhorší přitom na snímku je, že prostě a jednoduše totálně nebaví. Technická stránka a herci jsou OK (za to ta 1,49*), ale subjektivně to trvá tak 2x déle než ve skutečnosti a opravdu jsem měl problém, dokoukat to do konce. JFL to vystihl hodně dobře. (10.02.2015)

film funguje výborně, jen části ve hře dost drhnou, rozhodně nevypadají dostatečně věrohodně... Čtu tu komentáře o Emo subkultuře, o tom jak je to urážlivé a blablabla... Asi sme koukali na úplně jinej film, protože já viděl snímek o mladym klukovi v depresích, to bylo to hlavní, veškeré věci ostatní jsou poddružný a považovat tenhle film za anti-emo je blbost. A tvrzení, že homosexualita je psychická porucha nikde ve filmu byť jen náznakem nezazněla. JFL mi připomíná feministku, které každé podržení dveří ženě připadá jako sexuální obtěžování (15.12.2012)

Jakub Gierszal má talent, a pan režisér ještě navíc i odvahu. A to je asi tak to nejpozitivnější co se dá o Místnosti sebevrahů říct. Film je výborně technicky zvládnutý, slušně zahraný, a vysoce ambiciózní. Všechno ostatní je na pár facek. Cílem bylo natočit výpověď o emo kultuře, a film propaguje názor že emo je především nevychovaným a rozmazleným spratkem, sugerující ostatním iluzi o své výjimečnosti, ale ve skutečnosti jeho rozhodnutí o bezvýchodnosti vlastní situace není nic jiného než dobrovolná rezignace na odpovědnost a povinnosti spojené s dospělostí. Snímek není žádná sonda do nitra ztraceného člověka, nýbrž drsná demýtizace skleníkového světa adolescentů. dOm!n!K je sympaťák k pohledání, stačilo pár minut a měl jsem chuť zavřít ho do temné místnosti se čtyřmi holými stěnami a s břitvou, a pustit mu nekonečnou smyčku Szomorú vasárnap. Jeho rodiče jsou pro změnu stroje na peníze které tráví výchovou minimum času, ale alespoň mají snahu odčinit své chyby, ať už skutečné, nebo domnělé. K realitě má snímek daleko, a i když se o ni snaží vyznívá spíš jako hyperbola. Nevím jestli to byl záměr, nicméně díky tomu nefunguje ani v jedné ze dvou rovin v jakých by nejspíš měl fungovat. Čili ani jako psychologické drama, ani jako buřičský plivanec do tváře polské společnosti. (25.01.2012)