Hra

Samotné zachycení šikany spojené s okrádáním ovšem dobré a trefné. Veškeré takové party fungují podobně. Sám jsem měl tu čest se skupinou z***ů, které v podstatě dohromady drželi jen dva lidé a pokud se někdo ze zbytku oné pošahané party něčím byť jen trochu vychýlil, těžce si to odnesl. Nemluvě o jejích přímých obětech, které stejně, jako ve filmu, doplatily na svou důvěřivost. V tomto ohledu byl film místy až nepříjemný a já jen čekal, jak to celé dopadne - očekávaně neočekávaně. Ale zbytek rozhodně nebyl můj šálek čaje. Tlačil příliš na uměleckost a jinakost, kterou předváděl hlavně v pojetí statických záběrů, které nejen trvaly příliš dlouho a často se na nich absoliutně nic nedělo, ale pojímaly prakticky celou scénu, po níž přejížděly po vzoru průmyslových kamer a často se neobtěžovaly jakkoliv záběry rámovat, nebo centrovat. Některé scény mi navíc přišly až příliš odvážné, jako třeba explicitně vyobrazený kakající chlapec, či nijak nejištěný jiný chlapec lezoucí na vysoký strom. To mají ve Švédsku jiná bezpečnostní opatření/zákony? Ne, nejsem žádný rádoby intelektuál, ani filmový gurmán. Podobné téma bych raději viděl ve vší standardnosti a řadovosti, tohle mi přišlo až příliš jako pěst na oko. Zajímavé pokoukání, ale neužil jsem si ho a znovu bych si ho nedal, leda by mi někdo dal na výběr buď to, nebo jít spát - šel bych si lehnout i přes svou insomnii. (11.09.2024)

Nejvýraznější je šikana, vycizelovaná psychická "hra", která v konfrontací s naivitou tří obětí a apatií okolí, vyvolává největší emoce. Následuje explicitní kritika pokrytecké politické korektnosti a přehnané tolerance. Zajímavá je taky paralela mezi skupinou sígrů a obětí. Jednak je tu znázorněn jakýsi začarovaný kruh agrese (lekce starších kluků, odplata tatínků). Jednak, přestože je každá skupina z opačné části společenského spektra, ani na jednu nemají rodiče čas, což je zdůrazněno metaforickými intermezzi s opuštěnou kolébkou, která na začátku možná působí jako vtipně absurdní kontrapunkt, ale o to víc pak s postupným odkrýváním děje mrazí. Hanekeovská hra s divákovou morálkou a společenskými normami - když rodiče opožděně zasáhnou, na jednu stranu si divák uvědomuje násilnost činu, ale vzhledem k uplynuté stopáži, je v deziluzi z většinového verbálního řešení dosud problěhlých konfliktů a proto cítí hořkosladké zadostiučinění, které ale nemá dlouhého trvání. Chladnost a civilnost formální stránky filmu (dlouhé statické záběry, používání studených odstínů barev, nepoužití filmové hudby) a vysoké nároky na recepci ještě zesiluje posit reálnosti a naštvání, divák si připadá jako jeden z apatických pozorovatelů z příběhu (a jako oni můžou a nemůžou utéct z dopravního prostředku, divák může a nemůže utéct z kina, haha), takže subjektivizace tu vlastně získává úplně nový rozměr! (MFF KV 2011) (15.07.2011)

Ošklivá hra s divákem o absolutním zle. Metody, které zde totiž ona podařená partička provádí, jenom za účelem obrat tři nešťastná děcka, je ve své délce a metodičnosti prostě organizovaným sadismem, ke kterému neznáme motivaci, kromě té, kterou si do filmu sami vetkneme. Pak z jedné strany na nás pak čeká starý dobrý rasismus a z druhé přiblblý apologetismus, přičemž to vše až ex post, protože v okamžiku, kdy před námi ono zlo právě probíhá, tak nejsme schopni reagovat. Östlund ve všech filmech, co jsem od něj viděl, představuje vždy nějaký komplikovaný problém, snaží se představit všechny pozice, které se ho týkají, aby to uzavřel tím, že se s tím nedá prakticky asi stejně nic dělat. Vlastně se mi tenhle přístup líbí, ale je v tomhle tak trochu nesnesitelnej čurák, ne že ne. Každopádně když se člověk rozhlédne, kolika slabomyslným tenhle film posloužil v utvrzení ve vlastních předsudcích, alespoň víme, kdo může za současnou přehnanou opatrnost při zacházení s etnickými minoritami v současné popkultuře. (30.10.2022)

Toto je naozaj dobrý film, ktorý spochybňuje naše vnímanie triedy, veku a etnickej príslušnosti. Čo oceňujem je, že režisér Östlund si trúfa pustiť sa do tejto ťažkej témy bez moralizovania či dokonca snahy ospravedlňovať to, čo imigrantský gang robí. Namiesto toho režisér zobrazuje pochmúrnu realitu, v ktorej dnes žije veľa ľudí na západe, čím spochybňuje postoj spoločnosti k týmto násilným mládežníckym gangom. Hádka, ktorá na konci vypukne medzi otcom a nejakou ženou, brilantným spôsobom zachytáva frustráciu, ktorú v súčasnosti zažíva západný svet. Bohužiaľ, to, čo film v mojich očiach znižuje, je nudná kinematografia. Chápem, že Östlund chce pôsobiť trochu umelecky, ale mne tento štýl statickej kamery moc nevyhovoval. Napriek tomu však tento film stále odporúčam. Len málo režisérov sa predsa len odváži dotknúť sa tejto témy! 7/10 (12.09.2024)

V době téměř zbožštění přistěhovalectví natočit takový film je samo o sobě hrdinství. Natočeno je kromobyčejně dobře a napínavě. Navíc Östlund nenabízí jen jednu stranu mince, noří se hluboko do nitra Švédska a jeho obyvatel. Film je to velice odvážný a velice krutý. Nenalhávejme si, že naše společnost je na tom lépe. Jen nemáme Östlunda, aby nám nastavil krutě chladné zrcadlo, do kterého není příjemné se dívat. (06.12.2020)