Taking Off - Odcházím...

Písničky, zpívané přítomnými slečnami jsou bez debat nádherné. Třeba u Vlasů mi sem tam nějaká písnička tahala za uši, ale tady bez výjimky byly všechny písně stoprocentní. V první polovině filmu to však bylo jediné zajímavé. Ve druhé části se pak přestalo zpívat a žánr dramatu se změnil na regulérní crazy komedii, kde zhulení a opilí dospěláci hledají smysl uvažování svých nezbedných dětí a zdá se,že ho našli. Forman ještě po vzoru svých českých filmů zakládá děj na naprosto banální zápletce, ale i tak z toho dokáže vytěžit maximum. (29.07.2007)

Než se Miloš v Hollywoodu vrhnul na své příběhy o nekonformních jedincích vyrovnávajících se s tlakem a tupostí svého okolí, natočil tuhle komedii - milou a svou uvolněností mnohem víc podobnou jeho českých filmům. S přehledem nejlepší scéna je ta, v níž jakýsi rozčepýřený guru učí vykulené rodiče kouřit travku. (19.11.2002)

Z počátku mě film moc nebavil, úvodní casting byl sice po hudební stránce fajn (i když krapet zdlouhavý), ale pak to hledání dcery bylo takové obyčejné, nijak zvlášť zajímavé a mělo pouze 2 světlé momenty, a to "vajíčka v hospodě" a "neochotnou barmanku“. Avšak poslední půlhodina zahájená poněkud absurdním vysvětlováním správného kouření marihuany chytla pořádnou šťávu a ta se nevytratila až do konce, to jsem se několikrát opravdu od srdce zasmál. Takže celkově mi to hází slabší 4*. „Žiju skromně. Šetřím na mezikontinentální balistickou střelu.“ (15.08.2013)

,,Všechno, co nás postihne, je zkušenost, ze které bychom si měli odnést co nejvíc." Po skvělém "Hoří, má panenko" další velká filmová palba Miloše Formana. Ryze americké téma hippies v československém šatu "nové vlny 60. let" mě narozdíl od dobových amerických diváků oslovilo. První Formanův zahraniční film se nese v podobném autentickém duchu jako český Konkurs, ale současně rozehrává zajímavý děj ze života (nejedné) americké rodiny so ztracenou dcérou uprostřed velkoměsta plného drog a zločinů. Zábavná komedie s typickým Formanovym rukopisem v americkém prostredí přerastá až do horkých absurdit při schůze sdružení s kouřením marihuany a následbá zábavu během "vznášejícich" pocitů. ,,Nepřemýšlejte, nechte se unášet. Vnímejte podněty a následujte je!"     . . .       Od začátku originální konfrontace příběhu s textami písní v podaní amatérských zpěvaček na konkursu (o lásce, snech, smutku i drogách), někdy až drobné miniaturní gagy (např. rozbití bílého vajíčka u jídelního stolku, následně na to o dva metry dál štuchnutí houlí do bílé koule na biliardovém stolku...). Pak neskutečný rozjezd v závěreční třetině, úžasně jsem se bavil hlavně nad scénou u karet se svlékáním částí odevu coby trestem za prohru. Stále kontroverzní téma, podána v slušném komediálním nadhledu překvapivě bez trápných momentů, i s kapkou dokumentárního či vzdělávacího charakteru. Jako bonus uprostřed filmu živé vystoupení Tiny Turner "Goodbye, So Long". (90%) (poprvé viděno v rámci Challenge Tour: Rok s největšími světovými režiséry) (17.05.2018)

Přelom 60./70. let. Dcera je pro své rodiče němá. Nevědí, co má v pokoji. Nevědí, kam mohla jít. Neslyší ty neslýchané písně, které dcerušky stejně neumějí zazpívat. Když přjde na věci, s nimiž nová generace volně nakládá - sex, drogy, ulice, hudba, ukazuje se, že to rodiče jsou dětmi, které potřebují ochranu. Forman inspirovaný Formanem. Dárek Americe na přivítanou: přišel, viděl, natočil. Poslední z filmů, pro něž patří na Parnas. Mohlo by se říci, že závěrečná scéna s nápadníkem bere filmu pěkně kulaté zakončení a je přebytečná. Bohužel není, jede se dál, děti rostou. (22.02.2012)