Valmont

Valmont aneb "Don Juan" nebo také "člověk, který chodil tak dlouho se džbánem pro vodu, až se ucho utrhlo". Mě se to líbilo (ale nevím, jak moc záleží na faktu, že jsem neviděl jiné zpracování Nebezpečných známostí). Herci mi sedli, příběh byl také zajímavý a k tomu celý snímek nepostrádal humor, který jsem zde ani nečekal. Zkusím se ještě porozhlédnout po jiné adaptaci, ale teď to vidím na 4*. (28.07.2008)

Vztahová kostýmní dramata prodchnutá romantikou mě většinou pekelně iritují (oslavovaná Pýcha a předsudek budiž příkladem za všechny), takže Valmont se mi netknutý válel na polici dost dlouho i přes fakt že ho točil jeden z mých nejoblíbenějších režisérů. Naštěstí ale Forman ani tentokrát nezklamal a film o intrikujících zhýralých požitkářích kteří ve svém krutém srdíčku objeví lásku podal s dostatečným nadhledem a cynismem tak, aby ani na chvíli nepůsobil otravně a nudně, přitom jsou však postavy celou dobu natolik lidské že jim není problém věřit i city. A k tomu jejich svádění stěží zletilých panen... rozkošné :) 8/10 (04.02.2008)

Valmont jako klasický Formanův hrdina v opozici. To ale funguje! Forman se naprosto vykašlal na moralizování a udělal z Valmonta kladnou postavu se všemi formanovskými svérázy. Mě toto pojetí naprosto šokovalo, protože v Amadeovi, Larry Flyntovi či Muži na Měsíci si vlastně říkámě: vždyť ono svým způsobem jde o kladnou postavu. Ale tady? To by snad nikoho jiného nenapadlo. Po moralizování ani stopy, ale ani žádný opačný cynicko-pitoreskní efekt se bohudík nedostavil. Tohle dílo a jeho konec jsou nečekaně silné, i když narozdíl od ostatních Formanových děl poněkud zakryté jeho trochu samoúčelným humorem (dle mě jediná chyba filmu). Silné svou nejednoznačností, hodnotovou adaptabilitou a nenásilným výsměchem. Závěrečný souboj mi evokoval Barry Lyndona - a s přehledem ho svou ironií porazil. (30.06.2005)

Valmont je typicky formanovský. Nechybí mu půvab ani režisérův humor. Když Forman točil svou verzi románu Nebezpečné známosti, měl prostě jen smůlu na špatné načasování. Verzi Stephena Frearse jsem zatím neviděl, ale rozhodně se v budoucnu nebráním se na ni podívat. Valmont, vcelku logicky, u diváků propadl, nicméně zpětně je namístě uznat jeho umělecké kvality. Popravdě nevím, jak moc jsou Forman a scenárista Jean-Claude Carriére věrni původní předloze Choderlose de Laclose, ale abych řekl pravdu, tak je mi to jedno. Knihu jsem dosud nečetl a jsem přesvědčen, že ústřední myšlenku, tedy intrikářství a přetvářku v aristokratické společnosti, vyjadřuje Formanův film skvěle. Svým způsobem je společensky kritický, dokáže vyvolat pobouření i rozdělení a v neposlední řadě také baví, přestože se jedná v podstatě o salónní film z prostředí francouzské smetánky, kde navíc chybí jakýkoliv osobitý hrdina, kterému by divák mohl fandit. Jsou tu jen zákeřné a lstivé postavy, za nimiž pak stojí chudáci, kteří na jejich jednání doplácejí. Herce si Forman vybral jako vždy zcela skvostně a odstartoval kariéru dalším hvězdám. Colin Firth (věčný záletník Valmont) je výborný. Vyzařuje kouzlem i svůdností, za kterými se ovšem schovávají mrštné intriky a manipulace s lidmi okolo sebe. Herecky však vévodí Annette Bening (pro mě ještě lepší než v Americké kráse), jež v roli markýzy de Merteuil předvádí jeden ze svých nejlepších výkonů. Právě ona je zásadní hybatelkou děje, která spojuje a náležitě ovlivňuje všechny ostatní postavy a dějové linie. Beningová dodává své postavě půvabnou fasádu, za níž (stejně jako Valmont) skrývá svou pravou tvář (výkon hodný Oscara). Dále jsou tu Meg Tilly, jež se stává jednou z největších obětí v této ďábelské hře, a také mladičká Fairuza Balk (Cecile), představující metaforu nevinné, naivistické a značně nevyzrálé duše. Pořád je tu také režie. Forman se v době 18. století cítí jako ryba ve vodě a vyhrává si se stylizací i světlem, přičemž ke každému záběru přistupuje s neskonalou jemností (podpořeno Ondříčkovou kamerou a Pištěkovými kostýmy). Trochu zrazuje délka. Zejména v poslední půlhodině divák už začíná vyhlížet konec, který stále ne a ne přijít. Vyčítat bychom Valmontovi mohli i určitou dějovou rozvláčnost. Já osobně Valmonta vnímám spíše jako černou, sociálně-kritickou, historickou komedii. Není to Formanův nejlepší film, ale v žádném případě ani nejhorší, jak spousta lidí tvrdí. Navíc stvrzuje staré rčení, že s láskou si není radno zahrávat. U mě 80% a čtyři hvězdičky. Nejlepší scéna je podle mě psaní dopisu ve Valmontově lóži spolu se Cecile. (07.04.2019)

Formanovho Valmonta som videla chvíľku po Frearsových Nebezpečných známostiach, ktoré sú dobré..ALE..Formanov Valmont má pre mňa čosi naviac: okrem lepšie vybraných hercov (typovo), je to ľahkosť rozprávania, radosť zo života a krutá radosť z intrigovania..A práve tá radosť a sloboda, ktorá je vo Formanovom Valmontovi, ho robí pre mňa príťažlivejším.. Na druhú stranu, ide v konečnom dôsledku o rôzne uhly pohľadu - u Formana na Valmonta a u Frearsa na vzťahy, ale najmä o dvoch rôznych režisérov s odlišným rukopisom..Len majú smolu, že nakrútili takmer súčasne filmy vychádzajúce z jednej predlohy.. (30.04.2005)