Valmont

Tak to byla mrcha ta markýza de Merteuilta. Zametala s lidma poměrně nechutně, ale zase jí omlouvá to, že byla sexy. Třeba panům / teda až na mě / tento fakt stačí k tomu, aby ze sebe dělali před podobnou ženskou smetí. On teda Valmont byl taky slušný lidský prasátko, takže ty jejich intriky měly docela koule. (02.07.2007)

Pripadalo mi to lepsie ako Frearsove Dangerous Liaisons, ale stale sa mi najviac paci modernizovana verzia Cruel Intentions. Najviac ma bavila prisna matka Fairuzy Balk, ktoru tam vsetci vodili za nos. Takisto bolo perfektna Meg Tilly v ulohe dokonale nevinnej zeny. Bohuzial mi prilis nesedelo obsadenie ustrednej dvojky. Colin Firth pôsobi ako prilis velky dobra aj ked ma byt riadne skazeny a ani Annette Bening som prilis nezral tu absolutnu mrchu. Naviac som ani prilis nerozumel Valmontovmu konaniu v zavere. Pripadalo mi zmätene. Takze celkovo to je film tak na jedno pozretie. 5/10. (08.07.2018)

Hned z názvu je patrné, že Forman chytil svou knižní inspiraci za správný konec. Už někdy v raném dětství jsem se prostřednictvím tohoto filmu seznámila s jednou ze svých nejdražších literárních postav a zároveň jednou z nejživějších a nejvíce provokativních, tedy s vikomtem de Valmont. Na dlouhá léta mě poznamenala scéna laskání Ceciliiny zadnice. Dnes si konečně dokážu všímat i jiných věcí a především jsem si všimla, že je toto adaptace jen velmi volná, poněkud shovívavá a hravá. Nechybí formanovský humor a trapné momenty. Jsem zvyklá, že Forman, respektive jeho scénáristé, nakládají s předlohami po svém a opět mě to velmi bavilo. Jediné, co vážně nemohu skousnout je v tomto zpracování postava paní de Tourvel. Meg Tilly se k ní typově vůbec nehodí, je příliš povolná a scénář je k ní moc laskavý. Naopak překvapivě dost nemilosrdně zachází s markýzou de Merteuil, což mě skoro rozplakalo. (20.11.2008)

Nekonečně niternější než Frearsova verze. Francouzská aristokracie 18. století byla rozhodně dekadentní, bez budoucnosti, ve svých limitech ovšem představovala evoluční vrchol. Formanův geniální klíč spočívá v tom, že se na jedné straně přizpůsobil manýristickému stylu oné společnosti, přitom se ovšem vyslovuje k hodnotám všelidským, na místě, čase a prostředí nezávislým. Srovnejme jen závěr obou adaptací: Ve Frearsově verzi je markýza de Merteuil konfrontována se společenským odsouzením. Jak polopatistické, a řekněme rovnou, mentálně ubohé! Naopak Bening pod Formanovým vedením zcela beze slov, jen výrazem tváře, vyslovuje mnohem důsažnější pravdu, totiž že msta zhrzené ženy, jakkoli úspěšná, je bezvýchodná, neukojitelná, je to hydra nenasytně požírající především ženu samotnou. --- Formanova adaptace vůbec není "poněkud odlehčená", jak píše distributor. Je naopak úplná a náročná směrem k divákovi. Odměnou za pozornost je pak nikdy nekončící požitek z pronikání do hlubin, jemných nuancí a nebezpečí "nebezpečných známostí". (13.04.2014)

Valmont jako klasický Formanův hrdina v opozici. To ale funguje! Forman se naprosto vykašlal na moralizování a udělal z Valmonta kladnou postavu se všemi formanovskými svérázy. Mě toto pojetí naprosto šokovalo, protože v Amadeovi, Larry Flyntovi či Muži na Měsíci si vlastně říkámě: vždyť ono svým způsobem jde o kladnou postavu. Ale tady? To by snad nikoho jiného nenapadlo. Po moralizování ani stopy, ale ani žádný opačný cynicko-pitoreskní efekt se bohudík nedostavil. Tohle dílo a jeho konec jsou nečekaně silné, i když narozdíl od ostatních Formanových děl poněkud zakryté jeho trochu samoúčelným humorem (dle mě jediná chyba filmu). Silné svou nejednoznačností, hodnotovou adaptabilitou a nenásilným výsměchem. Závěrečný souboj mi evokoval Barry Lyndona - a s přehledem ho svou ironií porazil. (30.06.2005)