Valmont

Rád si ten film občas pustím i dneska. Je mi bližší, než film v tom roce rovněž uvedený do kin, a to "Nebezpečné známosti". Oba vycházejí ze stejného románu v dopisech. A přece jaký to rozdíl filmařský... Tenhle film ale sleduje především životní osudy Valmonta, a méně již markýzy de Merteuil. Co je jeho předností oproti "Nebezpečným známostem"? Přesvědčivost, přirozenost, lepší psychologie postav, a skvělý Colin Firth i Annette Bening. Oba přehrávají hlavní postavy v "konkurenčním" filmu více než výrazně. Zatímco "Nebezpečné známosti" mají zjevně spíše divadelní ráz scén, odraz filmování z padesátých let, tak Valmont je filmem nadčasovým ihned srozumitelným některým lidem i za padesát, sto let, což se u jeho "konkurenta" říct nedá. Úžasné je ale že kniha, napsána tak dávno má s dnešní dobou rovněž hodně poplatného, a bude mít i s tou dobou budoucí. (10.04.2011)

"Valmont" se považuje za jakousi černou ovci Formanových filmů. Poté co jsem ho konečně viděl, fakt netuším proč. Přišlo mi to svižně natočené, plné opravdových emocí se skvělými hereckými výkony, které vystihují lidi a ne nějaké historické figuríny. Srovnávat s "Nebezpečnými známostmi" nebudu, viděl jsem je už před dlouhou dobou a nebylo by to ode mne objektivní. (14.02.2007)

Poslední můj chybějící Forman, který mi scházel zkouknout. A opět jsem pyšný, jakého režiséra světového formátu měla naše malá země. Opět je to precizně natočená červená knihovna z předrevoluční Francie s výborným hereckým osazenstvem. Colin Firth opět skvělý (i když mi chvíli trvalo si zvyknout na jeho mladou tvář). Dost mne však překvapila Annette Bening, která svojí úlohu zvládla s grácií a zcela zastínila své kolegy. Filmu vlastně ve výsledku mohu vytknout jen unylejší střední pasáž, ale jinak po všech stránkách skvělý film. Naštěstí jsem Nebezpečné (adaptace stejné látky natočené v obdobné době) známosti nikdy neviděl, ale těžko si představit, že by mě bavily více. 8/10. (01.03.2021)

Celý problém je v tom, že Frears točil Laclosovy Nebezpečné známosti, zatímco Forman Formanova Valmonta. Podobnost příběhu tu sice je, ale oba filmy jsou vlastně úplně o něčem jiném. Valmont z původních Nebezpečných známostí je cynicky svůdník, který je za zpáchané zlo potréztán, pravda skrze to, že nedokáže být ani ve zlu dokonalý a tudíž citově nezranitelný. Oproti tomu Formonův Valmont je hrdina, který se svojí otevřenou morálkou staví proti společenským zvyklostem a je za to společností zavržen a zničen. Pokud jde o mě - mám radši Laclose, ale je vlastně nefér oba snímky srovnávat. (13.06.2004)

Ve Frearsových Nebezpečných známostech můžete pochopit pozoruhodný příběh, motivace aktérů, jejich vysoké nároky a zoufalé a odhodlané činy, které nakonec vyústí pro všechny katastrofou a zkázou, ač hybnou silou u hlavních hrdinů nikdy nebyla touha ublížit, ale snaha doopravdy, ne jen předstíraně, se vymanit své samotě - láska, která se pokoušela vynutit si na svém objektu, aby jí byl roven a hoden - láska, která se s vervou i trpělivostí, sebezapřením i vynalézavostí a vtipem a šarmem pokoušela přerůst všechny konvence a nechat objevit. *** O rok později Forman natočí podle téže předlohy Valmonta jako načančanou arabesku, v níž scénář zabil veškerou možnou logiku jednání postav, jejich osobnosti zmrzačil k nepoznání a smysl díla rozfoukal jako domeček z karet. Zatímco Frearsovy postavy mají těžce vybudované přesvědčivé charisma, Formanovy mají sexy tvářičky a mládí, ale i kdyby se herci přetrhli, a jejich vina to opravdu není, charisma si kvůli nefungujícímu scénáři vybudovat prostě nemůžou. Krom toho Forman zdá se vůbec nepochopil, že navzdory tomu, co o sobě oba říkají, nejsou ani zkažení, ani intrikáni - jsou lapení v pasti jako všichni ostatní, s tou strašlivou nevýhodou, že jsou navíc inteligentní, prozíraví a nápadití - a že chtějí skutečnou lásku a jsou odhodlaní veškerou svoji sílu a kreativitu využít k tomu, aby nejprve rozmetali všechny iluze, které by je mohly zadržet (a cestou jen tak mimochodem, skutečně nezištně, pro potěšení a zábavu ducha, požitek oka i těla, stejně jako pro dobrou věc, k témuž nadhledu a pochopení konvencí a společenských sil, pastí a přetlaků vychovávají i mladé svěřence - až se to podobá východní výchově gejš nebo adeptů bojových umění...) doufajíce, že co zůstane a veškeré použité chemii odolá, bude pročištěná tresť, destilát, kámen mudrců: pravá láska. Forman z nich naivně udělal pravý opak: vilné, ponižující a ztroskotané padouchy, zlé a lehkomyslné lidi bez srdce, rozpadlé slabochy. A aby toho nebylo málo, tak v rámci možností tomu ještě jako korunu nasadil happy-end. *** Kdybych neviděla Frearse, nehodnotila bych Formanovu partu tak přísně, ale on je to vlastně skvělý zážitek, pustit si to takhle po sobě: tady se pak dá prostě u každé scény odhalit, nad čím tu mávli ve scénáři rukou rovnou, u čeho si řekli, že se s tím nebudou tak mazat, co změnili, aby to bylo kýčovitější, banálnější... mohla bych si myslet, že to Forman celé jenom blbě pochopil, ale kdepak - on to navíc opravdu chtěl natočit pro lidi jako nazdobený dort z laciných ingrediencí a nekomplikované chuti: simply sweet. A to je zločin. *~ (30.08.2017)