Výheň

[GFF 2012, Sydney] S nováčikovským entuziazmom úsporne a predsa efektívne poriešený postapokalyptický thriller, ktorý drží pohromade kvôli priznanej schématičnosti a zdrcujúcemu tempu. Adekvátne nafiltrovaná/zužitkovaná kamera sníma úkrutný boj o prežitie, kedy žeravé slnečné lúče a ozrutný padnutý stožiar nie sú jedinými prekážkami. Veľmi uveriteľné prostredie, presvedčivé výkony protagonistov a ťaživá atmosféra plná zvieravých predtúch, jatrivých obáv-tuhej (bez)nádeje. Debut Tima Fehlbauma je čo do "topicu" už opotrebovaný materiál klasicky odsúvajúci logiku na druhú koľaj a spoliehajúci sa len na empaticky orientovanú interakciu diváci-hrdinovia. Lenže v rámci zvoleného filmového jazyka je to svojbytnosť jak remeň, teda vrátane vyššie uvedeného boduje tiež interpretačný minimalizmus a obmena (dnes už) paušálného gore za ostentatívnu neúprosnosť. Percentuálne to mám na 70 (approx.), ale keď si spomeniem ako laxne s podobným pôdorysom naložil Gareth Edwards pri "Monsters", tak "Hell" je rozhodne hoden aspoň o stupeň lepšej známky. (01.05.2012)

Mnohonásobně lepší než provařený a k uzoufání nudný The Road, mnohem zábavnější než ještě větší nuda Stake Land a totálně přechcávající prostředím stejnou Knihu přežití. Ačkoliv tyto americké braky jsou z nepochopitelných důvodů považované za nejlepší postapokalyptické filmy současnosti, tato německá varianta na konec civilizované společnosti jim dává přes prdel téměř ve všech ohledech. Vzhledem k tomu, že jsem si ho původně ani nechtěl pustit z důvodu apatie vůči německé filmové tvorbě, mě příjemně překvapil a podal snad největší poctu žánru, kterou jsem za poslední roky viděl, a to říkám zcela vážně z pozice fanouška postapokalypsy. Realistické, dobře zahrané, nijak přehnané a kvalitně natočené. 90% (26.09.2012)

Je vidět, že nejsou třeba žádné sci-fi efekty, ale stačí nápad a přeexponovaný film a je na světě slušný lehce postapokalyptický film stačí, který má hlavu a patu. Není to o záchraně lidstva, ale o osudech skupiny lidí v daném prostředí. Pro mě to byl vnitřní souboj mezi uvažováním civilizovaného člověka proti člověku, který uvažuje racionálně, pragmaticky, vzhledem k těžkým okolnostem. Jinak řečeno se tu řečeno kloubí pohledy diváka, který stojí o děj; herce, který děj prožívá, plný emocí; a herce, který se dokáže od emocí oprostit a zvolit nejlepší cestu v dlouhodobém horizontu. # [viděno: monitor, sluchátka] # příběh 6 | hudba 4 | humor 0 | akce 2 | napětí 4 | pustil bych si znovu 6 (23.09.2012)

Povedené postapo, které, kdyby v závěru nesklouzlo do trochu klišé survivalu známého z každého laciného hororu bych hodnotil výše. Líbila se mi kamera, práce s filtry a barvami a tak celkově je to na německý film hodně vydařené řemeslo. Němky v hlavních rolích neobvykle sympatické, záporáci správně vyšinutí, ale faktem je, že kdyby film záporáky vynechal a soustředil se čistě na katastrofu a prvek přežití, asi bych si film užil ještě o něco víc. (14.06.2014)

Slušný post-apo, který ale trpí dvěmi celkem vážnými neduhy: ____ (i) Namísto toho, aby tvůrci malinko rozvedli globální katastrofu způsobenou slunečními erupcemi, zalomili celý film do konvenčního survivalu. Přitom pátrání po příčinách a důsledcích této katastrofy by vydalo na samostatný vědecký seminář. Očividně tu máme co do činění s tzv. gimmickem – vábničkou lákající diváckou pozornost, která je ale ve výsledku bezúčelná. Gimmick je tedy v podstatě opakem macguffinu, což je pojem z učebnic scenáristiky označující předmět, který pohání postavy ve filmu, ačkoli pro diváky je víceméně nepodstatný (transformeří kostka, kaneovské sáně…). Takový macguffin je jistě v pořádku, problém je v tom, že gimmick, který naopak nezajímá postavy, ale o to víc diváky, představuje už jistý prohřešek. ____ (ii) Velký oříšek post-apo filmů spočívá obecně v tom, že postavy musí vždycky za něčím směřovat, po něčem prahnout, jak se v každém příběhu sluší a patří, jenže za čím mají prahnout ve světě, který je zruinovaný a u konce s dechem? Výsledkem je to, že než že by postavy k něčemu směřovaly, spíš neustálé od něčeho utíkají, což je možná dobrý jako výchozí impuls, ale celý film to zpravidla neutáhne. Ten, kdo tu za něčím směřuje a provádí stěžejní akce, jsou totiž záporáci, zatímco hlavní postavy na ně pouze reagují. Kdyby byl film natočen z pohledu záporáků, byl by podle všeho mnohem lepší. Příznačná je v tomto směru scéna, v níž hlavní hrdinka pozoruje z okna dění na dvoře podobně jako nějaký pasivní divák plátno v kině a jen čeká, co bude dál. (14.10.2012)