Výheň

Vyprahlou mrtvou krajinou jede jen jediné vozidlo, ve kterém se, na poslední kapky benzínu, snaží Marie, Phillip a Leonie dojet aspoň k další benzínce, kde možná najdou palivo na další cestu. Nebo vody. Nebo trochu jídla. Naleznou zde ale také dalšího přeživšího, Toma - a společně se rozhodnou dojet do hor, kde by mohli najít útočiště před všespalujícím sluncem. Zde ale padnou do pečlivě připravené léčky... Postapokalyptické filmy mám hodně moc rád, a filmy jako Postman, Book of Eli či Cesta patří k mým nejoblíbenějším. Hell si z předchozích bere to nejlepší, a pokud překousnete jeho lacinost, kdy se většina filmu odehrává v oslepujícím slunci či naopak temnotě, budete se bavit. Sice mne první polovina filmu (hledání v troskách něčeho k snědku či vypití) bavila o několik řádů více než polovina druhá (boj o přežití), ale i přesto jsem se ani na vteřinu nenudil, ba naopak. Hodně kvalitní příspěvek z germánských filmových vod ... (14.05.2012)

Máme štěstí, že se autorova vize na život v roce 2016 alespoň prozatím nenaplňuje, nicméně postapokalyptické výjevy působili opravdu věrohodně. S lidí se stává postupně divá zvěř a k užitku přichází i voda z radiátoru. Celkově minimalistická záležitost, která působila celkem ponuře, přesto velmi věrohodně. Nebylo to ale nic, co bych už dříve neviděl jinde a co bych si pustil někdy znova. (24.01.2016)

Člověk by ani neřekl, že Němci dokáží natočit tak výborné postapokalyptické sci-fi. Výheň je spíše civilně zpracovaným snímkem a ti, kdo od něj očekávají množství brutality, "gore", násilí či ohavností všeho druhu, ať se raději poohlédnou jiným směrem. Atmosféra patřičně fungující, scénář rovněž, obsazení vcelku sympatické. Kdybych nevěděla, že se jedná o sci-fi, pomyslela bych si, že se jedná o klasický survival thriller, kde jedna skupinka dobrých lidí natrefila kdesi v lesích na "nesprávnou" skupinku jiných lidí:) A jelikož se jedná o němce (možná právě proto), je do filmu také zapracováno téma rasové nadřazenosti a zachování "čisté árijské rasy." Aneb nikdy v post-apo světě nedůvěřujte zdánlivě laskavé, dobrotivé a milé dámě, která Vám poskytne přístřeší a postará se o Vás:) (03.05.2013)

Vizuálně zajímavá nuda v postapokalyptickém světě. Problém je v nevyváženosti částí tohoto road / walk / run movie (začátek slibný, když se jede, prostředek průměrný, když se chodí, konec nudný a jakoby z jiného filmu, když se utíká) a také v tom, že tvůrci divákovi nedávají žádné odpovědi na logicky se nabízející otázky typu: Proč přišla právě tahle katastrofa? a Kam vlastně hrdinové jedou / jdou / běží... (05.11.2012)

Ačkoliv byl Ronald Emmerich jedním z producentů snímku, Výheň svou prezentací naší budoucnosti připomíná spíše Cestu než Den poté. A to nejen proto, že v Emmerichově filmu přichází doba ledová, kdežto Výheň, jak už název napovídá, představuje spíše rozpálené peklo; tím hlavním rozdílem je fakt, že v Fehlbaumově díle se jedná o budoucnost postapokalyptickou, která notně připomíná Hobbesův přirozený stav popsaný v Leviathanu. (Tedy systém lidského života bez existence státu, kde funguje boj všech proti všem.) Inspirace Cestou je zjevná především v pasáži, kde se jedna starší žena zmíní o dobytku (kdo viděl, pochopí), paralely se ale dají najít i s jinými filmy. I proto budou možná ti, kteří od Výhně budou čekat něco originálního a překvapivého, zklamáni. Jako relativně nízkorozpočtovému (3 miliony euro) zástupci žánru se mu ale kvůli působivé, byť pro někoho možná přesvětlené, vizuální stránce, kvůli realisticky vypadajícímu prostředí a kvůli snaze nepojmout snímek jako prostou vyvražďovačku nedá moc co vytknout. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (03.07.2012)