All That Jazz

Exploze energie, která ještě nezapře doznívající vliv Nového Hollywoodu. All That Jazz je o několik desítek let starším Birdmanam, na rozdíl od něj ale niterný rozpad hlavního hrdiny nezobrazuje skrze nepřetržitý tok času. Naopak. All That Jazz je střihovým orgasmem, který ho povyšuje o několik levelů výše a zvedá divácký tep k výšinám. Synergie jednotlivých technických složek filmu je prostě perfektní a dokonale podporuje dojem "filmu ve filmu". Obsah jednotlivých choreografických čísel jde sice trochu mimo můj vkus, ale Fosse natočil natolik tepající dílo, že mi to bylo vlastně úplně jedno. 7/10 (08.05.2018)

Velmi provokativní a vyzývavý muzikál o užívání si života plnými doušky v kontrastu s možnou smrtí. O osobitém tvůrčím procesu i bezbřehé marnivosti. Bob Fosse režíruje poměrně ponurý děj s nadhledem a vtipem. Páteří snímku je herecký výkon Roye Scheidera, jehož donjuanovský režisér se pod tíhou svého bouřlivého životního stylu a pracovní vytíženosti žene do záhuby. Závěr byl na můj vkus možná až zbytečně natahovaný, i když to byl jistě tvůrčí záměr. U tohoto snímku jsem velmi rád, že se mi ho podařilo vidět na velkém plátně. To zážitek umocnilo. [KVIFF 2018] (02.07.2018)

Podívala jsem se na muzikál s velkým očekáváním, ale nakonec budu patřit do menšiny, které ten muzikál nic nedal. Upřímně bych to ani moc nenazývala muzikálem jako spíš hudebním filmem. Moc se tam totiž nezpívá, spíš jen tančí. Nicméně, musím uznat, že taneční scény jsou skvělé. Roy Scheider mi ale do té role moc neseděl, asi už ho mám prostě zaškatulkovaného jako drsňáka a do role choreografa bych ho nikdy neobsadila. (05.05.2024)

Režisér Bob Fosse natočil velmi zajímavý muzikál – nemuzikál, který vypráví o posedlosti svým uměním a performancí, a to i za cenu neustálého přísunu povzbuzovacích chemikálií do těla. Je naprosto zřejmé, že Bob Fosse se zde inspiroval svým životem a že předpověděl i svou smrt. I když jde o mrazivou a depresivní výpověď, je snímek natočen – snad i díky osobní zkušenosti – tak, že vás vtáhne, choreografie je navzdory skoro studiové výpravě na té nejdokonalejší úrovni. (31.03.2012)

Retrospektivní existenciální drama, které se cele podřizuje písním ... i OSUDU. Vizionářská autobiografie se tak stává až bolestně intenzivní - a převelice uhrančivou, leč zároveň nadmíru deprimující záležitostí, uzavřenou do bezvýchodné dekadentní smyčky s nádechem jakéhosi moridního zadostiučinění. Tudíž přes své nezpochybnitelné kvality nepřináší zážitek, který bych chtěla za střízlivého stavu absolvovat ještě jednou. (17.12.2018)