All That Jazz

Podívala jsem se na muzikál s velkým očekáváním, ale nakonec budu patřit do menšiny, které ten muzikál nic nedal. Upřímně bych to ani moc nenazývala muzikálem jako spíš hudebním filmem. Moc se tam totiž nezpívá, spíš jen tančí. Nicméně, musím uznat, že taneční scény jsou skvělé. Roy Scheider mi ale do té role moc neseděl, asi už ho mám prostě zaškatulkovaného jako drsňáka a do role choreografa bych ho nikdy neobsadila. (05.05.2024)

(1001) Bye bye love, bye bye happiness. Navzdory tomu, že nemám ráda americké muzikály a filmy o showbyznysu, si mě Bob Fosse a Roy Scheider nakonec získali. Každý člověk by si zasloužil, aby mu Jessica Lange poletovala kolem hlavy. A co hlavně oceňuji je fakt, že tanečníci a tanečnice jsou doopravdy tanečníci a tanečnice, protože mám v hlavě nějaké nedávné trauma filmu o tanci, kde hlavní herečka jen předstírala, že se umí hýbat. (16.07.2019)

Když očekávám muzikál o tom, jak se dělá muzikál a dostanu epitaf uspěchaného muže. S Fossem jsem se u Kabaretu i u Lennyho minul, takže mě jeho multižánrová rozlučka zastihla slušně nepřipraveného. Nejde totiž o hudební film v pravém slova smyslu, snad ani o drama, o romantiku nebo o rodinný film. Jde totiž o všechno dohromady, záměrně neúhledně zabalené do uzlíku deprese s body navíc za střih, který předběhl svou dobu. S takovým námětem by celý zážitek mohl být teskný, nostalgický a snad i ubrečený, kdyby na to ale měl čas. Od začátku do konce je totiž na zkouškách i v soukromí té dřiny zadýcháno, až se ze zátěže neveselých témat propotí triko. Scenáristických nožů do zad je tu nepočítaně, jenže ten strhaný pohled Roye Scheidera, chlapa s velkým CH, který ví kolikrát (a to tak že mockrát) pochybil, ten mám v sobě zarytý napořád. (21.11.2020)

Závěrečná řeč, karikatura i epitaf Boba Fosseho. Nahlédnutí do světa showbyznysu plného závistivých, ambiciózních, zahořklých zvířat. Lidí, kteří myslí pohlavními orgány a zároveň tvoří velké umění, kteří prožívají těžké umělecké krize a zároveň se neustále otírají o kýč a levnou operetku. Atmosféra broadwayských muzikálů je mi trochu cizí, ale musím se hluboce poklonit té bolestné ódě, kterou jim vystřihl člověk, který je celý život hltavě polykal i divoce zvracel. "All That Jazz" není muzikál, je to intimní, metafyzické drama z hudebního prostředí, upřímná zpověď velkého umělce a malého člověka. Labutí píseň primadony, která se pomalu připravovala na svůj konec. (06.12.2011)

Napriek niekoľkým zhliadnutým filmom, ktoré zobrazujú ligotavú i odvrátenú stranu showbiznisu, tento na mňa zapôsobil svojou neotrelou originalitou. Našťastie to nebolo o jazze, ktorý by som asi nepredýchal. Hudobno-tanečné čísla, kvôli ktorým je film zaradený ako muzikál som viac-menej pretrpel, pretože ich americkú formu znášam iba v menších dávkach. Ale ten zvyšok, či už išlo o životný výkon Roya Scheidera alebo rýdzo filmové balansovanie medzi realitou a snením, tak ten som obdivoval. A hneď po záverečných titulkoch som si išiel na balkón zapáliť. (13.03.2012)