All That Jazz

Bob Fosse se tímto u mě, spolu s "Kabaretem", zařazuje mezi nejoriginálnější muzikálové režiséry. Sice jsem svými životními natož hudebními postoji někde trochu jinde, ale ten muzikál má neskutečnou filmovou sílu. Muzikál, který je více o tanci než hudbě a jehož setkání se smrtí patří mezi ty filmově nejpůsobivější, co znám. (23.02.2007)

Zlatou palmou v Cannes oceněný muzikál, výpravně, střihově i zvukově bohatý, který po svém karikuje svět show-businnessu. Vitální divadelní režisér a choreograf z Brodwaye v tomhle zkaženém a posedlém světě předkládá svůj příběh, který se omezuje na permanentní stres, tanečně-hudební zkoušky, drogové výstřelky, zapalování cigaret, schůzky s dospívající dcerou a několika milenkami. Až jeho srdce začne protestovat.. Velkolepě pojatý „muzikál o smrti“ je doslova tragikomicky autobiografický (uznávaný režisér Kabaretu nebo životopisného Lennyho Bob Fosse sám ležel v nemocnici po srdečním záchvatu), je dokonale výtvarně řešen a nabízí několik tanečních sekvencí, které jsou i dnes mimořádně inspirativní!! U „Čelistího“ Roye Scheidera bych takřka čekal, že během natáčení skutečně zemřel.. bravo.. Osobní, intimní dílo, bortící řadu žánrových konvencí!! (28.03.2009)

Překvapivé je, že je to vlastně spíš nemuzikál. Zpívaných a tanečních pasáží je tam (až na závěrečnou část) vlastně pomálu a mnohdy jde jen o "zkoušená" čísla pro muzikál v preprodukci. Stejně tak nejde o příběhový film, podstatnější je tu pocitová stránka. Scheider je tady překvapivě skvělej a skutečně jde o vrchol jeho kariéry. Fosse se svým týmem předvádí skvělý cit pro střih a záběrovou skladbu. (05.08.2018)

All that Jazz je zajímavý pohled na rozpad lidské osobnosti pomocí nenásilně vložených muzikálových čísel. Roy Schneider zde hraje divadelního režiséra, který bojuje se svými démony a to je zobrazeno ve choreograficky velmi povedenými vložkami. Celkově ve mě ale tento muzikál nezanechal žádný větší dojem. Nemohl jsem se nějak sladit, ale připomínalo mi to starší kusy od Miloše Formana. (22.07.2021)

Navzdory krajním nesympatiím k hlavnímu hrdinovi a k televarietním hudebně-tanečním vložkám, které samy sebe prezentují jako kdovíjaké umění, jímž nejsou ani omylem, maximálně dobře provedeným cirkusáctvím, musím uznat, že napětí mezi nimi a ústředními tématy (sebezničující umanutost, nevyhnutelné směřování k zániku, osamělost moderního člověka a v náznaku i tázání po smyslu toho všeho) má jistý dekadentní šmrnc a že u toho člověku občas zatrne existenciální závratí. 70 % (17.02.2013)