All That Jazz

Napriek záveru (či práve vďaka nemu) krásne pozitívna a zhovievavá oslava ľudského života v celej jeho rozporuplnosti. Značne autobiograficky ladený muzikál geniálneho Boba Fosseho, ktorý však vďaka priam heroickému výkonu Roya Scheidera ďaleko prekračuje ohraničenosť osobnej spovede. [100%] (08.09.2005)

Když očekávám muzikál o tom, jak se dělá muzikál a dostanu epitaf uspěchaného muže. S Fossem jsem se u Kabaretu i u Lennyho minul, takže mě jeho multižánrová rozlučka zastihla slušně nepřipraveného. Nejde totiž o hudební film v pravém slova smyslu, snad ani o drama, o romantiku nebo o rodinný film. Jde totiž o všechno dohromady, záměrně neúhledně zabalené do uzlíku deprese s body navíc za střih, který předběhl svou dobu. S takovým námětem by celý zážitek mohl být teskný, nostalgický a snad i ubrečený, kdyby na to ale měl čas. Od začátku do konce je totiž na zkouškách i v soukromí té dřiny zadýcháno, až se ze zátěže neveselých témat propotí triko. Scenáristických nožů do zad je tu nepočítaně, jenže ten strhaný pohled Roye Scheidera, chlapa s velkým CH, který ví kolikrát (a to tak že mockrát) pochybil, ten mám v sobě zarytý napořád. (21.11.2020)

Výborné hudební drama o umělci, který neuměl na chvíli zastavit a musel žít naplno. Roy Schneider byl skvělý a divák mu přál, aby dovedl svoji show až do konce. Závěr byl natočen originálním způsobem a líbil se mi. Ale...záměrně jsem v úvodní větě použil označení "hudební", protože jako muzikál pro mě All That Jazz moc nefunguje. Ne snad kvůli taneční složce, choreografii, ta byla opravdu vypiplaná, ale písničky mi přišly příliš mdlé. Kromě snad závěrečné písně jsem nenašel jednu jedinou, která by mě nějak dostala a schválně píšu komentář až den od zhlédnutí a můžu nyní potvrdit, že mi žádná písnička nezůstala v paměti, což je pro tento žánr jednoduše špatně. Proto jen ty 4*, i když solidní. (28.07.2012)

Svérázný, originální a velmi silný muzikál. Jak mi muzikály nejsou blízké, tak tenhle je přímo skvostný. Roy Scheider ve své životní roli exceluje, jako nikdy dřív ani potom. Písně a choreografie je také naprosto bezchybná a při závěrečném songu jsem měl slzy v očích. .....Bye bye life, bye bye happiness..... (25.03.2006)

Milý deníčku, tak se to přeci jen stalo, zamilovala jsem se. No jasně, nejde o neskutečně skutečného muže, tak daleko samozřejmě ještě nejsem, ale i tak, láska na první záběr. Když ono je tak těžké odolat někomu, kdo kouří cigára i ve sprše. Ptáš se, jak to všechno začalo? Měla jsem depresi z kácení deštných pralesů v Amazonii, tak jsem si vlezla do postele, přikryla se peřinou a chtěla si pobrečet u Muzikálu ze střední, omylem jsem si však pustila All That Jazz a to se mi stalo osudné. On je totiž Joe Gideon přesně můj typ, pálí jednu od druhé, bere Dexedrine, je trošku nerudnej, pije, v podstatě nechodí spát, ke svejm holkám se chová strašně a pracuje jak o život (doslova), ale hlavně má štýlo. No deníčku, jdu si to pustit znova, protože i na vztahu s imaginární postavou se musí pracovat, psali to v Cosmopolitanu, tak to bude pravda. (14.08.2014)