All That Jazz

Ironicky nemilosrdný pohled na tolik oslavovaný život na prknech, která znamenají svět. Muzikálová čísla se odehrávají většinou během tvrdého zkoušení - bez pozlátka, bez kostýmů, bez publika... Fosse bortí mnoho žánrových konvencí - mizí muzikálová oddychovost a bezproblémovost. Jediné, co filmu vytýkám, je absence chytlavých písní, opravdových "pecek", což považuji za základní kámen muzikálu. Navíc se mi moc nelíbí kostýmy a líčení, které napovídají, že film vznikl na konci sedmdesátých let, což pro mě není zrovna doba vkusu. Strhl mě až hořký konec. Shakespeare měl pravdu: "Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci." (24.05.2006)

Filmografie Boba Fosse není bohatá na tituly, ale přesto je tenhle tvůrce považován za hlavního architekta moderního amerického muzikálového umění 2. poloviny 20. století. All That Jazz je jeho tvůrčí vrchol, dokázal v něm zužitkovat desítky let práce na divadelních jevištích, osobní zkušenosti s uměleckým prostředím od útlého věku až po vyčerpávající turné a náročné premiéry zralého věku, kdy se už od něj čekala jen další přelomové vystoupení. Je tam všechno - láska, nevěry, manželské ztroskotání, umělecké kompromisy ve věčném sváru s producenty, stres, deprese, alkohol a prášky na povzbuzení, nekonečné zkoušky, umělecké hledání a neustálé pochybnosti o své vlastní práci i práci druhých. Kdo se podívá na All That Jazz, má před sebou všechna lákadla, která může americký muzikál divákovi poskytnout - krásné ženy, chytlavé melodie, úžasné choreografie, ale taky šmíru, kýč a muzikáková klišé. Tenhle snímek poskytl životní roli Royi Scheiderovi, který se stal převtělením skutečného Boba Fosse a podal ohromující výkon. All That Jazz je narozdíl od svých starších sourozenců ze 30.-50. let mnohem víc hledačský a originální. Myslím, že je schopný upoutat i diváka, kterému jinak tenhle žánr nic neříká. Celkový dojem: 95 %. (03.09.2012)

"It´s showtime, folks!" Hlavně se na to nekoukejte s tím, že půjde o optimistický muzikál, kde mladí bezstarostní lidé bezmyšlenkovitě tančí. Podobně jako Kabaret, i All That Jazz je mnohem spíš tanec, kterým se lidé z posledních sil snaží uniknout smrti a zkáze. Silný příběh s dokonalou choreografií, při němž vás nejednou zamrazí. Poslední muzikálový výstup ve stříbrném televizním studiu je jedním z nejlepších a nejmrazivějších vůbec. (11.04.2010)

Muzkál nemusí být vždycky "lehčí žánr." Chce to ale opravdu porci talentu, aby se podařilo skloubit lehkonohost muzikálové formy a hloubku temného, myšlenkově bohatého dramatu. Ale když talent je, tak jde všechno. Taneční čísla jsou precizní a nádherná, filozofování řeže do živého a není násilné. Velmi velmi vydařené dílo. (07.12.2009)

„Bye-bye life, bye-bye happiness, hello loneliness, I think I´m gonna die...“ Fosseho studie sebedestrukce za doprovodu kvarteta Vivaldi, Visine, Dexedrine a Antacid je nevstřícná a deprimující, ale čím víc se blíží k mlhavé náruči smrti, tím víc vás k sobě poutá svou životní energií. Zákulisí showbusinessu je podáno jako pokrytecké, marnivé místo, kde se pojí děsivost s přitažlivostí. Místo, na kterém je těžké setrvat, ale ještě těžší je ho opustit.. I když se podíváte na nabitou oscarovou nominaci na nejlepšího herce v daném roce, musíte uznat, že prázdné ruce Roye Scheidera byly krádeží. Neskutečný výkon, famózní položení se do role. Ze všech jeho okamžiků mám nejraději pohled dojetí, když ho překvapí dcera s přítelkyní nachystaným číslem na „Everything old is new again“ a jeho nezvratný životní status „práce je všechno, rodina všechno špatně“ se alespoň na malou chvíli otřese. „It´s showtime, folks!“ (14.12.2018)