Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Život je jako schody na jeviště. Jen si nezlámat vaz. Jedno z nejlepších děl americké muzikálové tradice převedl do filmové podoby legendární choreograf a režisér Bob Fosse. Příběh o milostných vzplanutích několika hrdinů se odehrává v Berlíně třicátých let, tedy na pozadí nastupujícího fašismu. Britský student Brian si zde najde podnájem a vydělává si vyučováním angličtiny. Zamiluje se do lehkomyslné americké kabaretní zpěvačky Sally. Do jejich vztahu však vstoupí aristokratický boháč Maximilian, který svede oba dva. Zamilovanou dvojici vytvoří též obchodník Fritz a dcera zámožných židovských rodičů Natalia. A zatímco všichni prožívají své milostné trable, v ulicích německých měst dochází k násilnostem. Mládež v hnědých košilích organizuje svůj vlastní druh podívané, a na rozdíl od kabaretních umělců to myslí smrtelně vážně... (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (151)

Galadriel 

všechny recenze uživatele

Výborný muzikál, který je svým schématem trochu jiný, než bývá zvykem a to mu přičítám jedině k dobru. Většina pěveckých a tanečních čísel se odehrává na jevišti berlínského kabaretu, takže skoro vůbec neposouvají děj a možná i díky tomu je zbytek příběhu tak dobrý, když se nemusí soustředit na násilné zakomponování písniček. Příběh Sally Bowles, jejíž život kabaretní zpěvačky plný sexu, alkoholu a zábavy naruší mladý učitel, do kterého se zamiluje, příběh prosáklý fašismem a předválečnou atmosférou gradující písničkou na jedné zahradní party, příběh, který si bezesporu zasloužil svojí Oscarovou nominaci za scénář a samozřejmě i všech těch 8 získaných zlatých naháčů, protože všechno, od režie přes choreografii a hudbu po herecké výkony je skoro perfektní. ()

Aluska88 

všechny recenze uživatele

Tento muzikál jsem prvně viděla v divadle a to v naprosto výborném podání, takže jsem se trochu obávala, jaký bude originál. Čekala jsem, že budu hledat každou "změnu" oproti divadelní verzi, což se nestalo. Již od začátku jsem se naprosto nechala unášet skvělou hudbou, choreografií, příběhem a Lizou Minnelli. ()

Reklama

hippyman 

všechny recenze uživatele

ať přemýšlím, jak přemýšlím, vlastně na tomhle filmu nemůžu najít cokoli, co by mi vadilo... ač obecně muzikálové snímky (až na pár srdečních záležitostí) nevyhledávám, kabaret tomuto žánru dělá čest a dobré jméno... choreografie i písně jsou umě napasovány do fantastických scén se skvělým střihem a prostě jedinečnou lizou minnelli, jejíž výkon je bez přehánění alfou a omegou celého příběhu... při kontrastech frivolna s nastupujícím nacismem běhá mráz po zádech a kabaretní groteska s již zmíněnými geniálními prostřihy sugestivně a ironicky parafrázuje tuto (ne)šťastnou dobu... 90% ()

Pavlínka9 

všechny recenze uživatele

Je to neskutečně zajímavý film...Osobně si myslím, že Akademii v tom roce zaujala hlavně neskutečně zmalovaná Minnelli ( to není žádná výtka - to ke kabaretu patří :) ) a hlavně to pomalé dostávání se k moci nacistů...To je tam tak skvěle děsivě a pomalu ukázáno...Jeden z nejlepších filmů, co znám, kde je ukázáno při hlavní dějové lince, nenásilné působení nacistické strany a postupné osidlování oblasti...Uvaděč v kabaretu v podání Joela Greye je luxusní :) Vždycky mám ráda tyto postavy, jelikož oni vidí všechno, ale zároveň je to až děsí a nikdo neví, jaký mají skutečný názor, jelikož přetvářka je pro ně denním chlebem...Je tam několik skvělých písní, bravurní Minnelli, kterou mám prostě s touto rolí spojenou jako miliony dalších jejích fanoušků a York, který byl tak krásný, když byl mlaďoučký :) Je to celé dost zvláštní - němčina tam figuruje - to ano a poměrně dost a proto za největší hovadinu ve filmu považuji to, když by mladý muž s nacistickou páskou na ruce zpíval "píseň o budování společného světa" - rozhodně by to nezpíval v angličtině a všichni kolem - typičtí němci, by se k němu anglicky přidali. To byla největší absurdita celého filmu. Nevím proč to takhle udělali - zdali se báli, aby to nebylo opravdu až moc děsivé, když by to bylo v němčině či to chtěli napůl odlehčit? Těžko říct...Kabaret je jeden z těch filmů, od kterého se ostatní filmy s podobnou tématikou "odpíchnou" a hledají tam inspiraci...A vím, že to může být extrém, ale s filmem z dnešní doby - Burlesque - tak tam vidím tolik spojitosti a hlavně tolik inpirace u pár postav :) ()

sud 

všechny recenze uživatele

Naprostá světová klasika a skvělý, i když ne klasický, muzikál. Písně a tance jsou zde obsaženy pouze na kabaretních prknech. Kabaret, coby místo zvhlé zábavy a neřesti, je zde pouze dokreslením symbolů. Hlavní devizou je příběh lásky americké tanečnice Sally a britského studenta Briana v Berlíně počátku třicátých let. A příběh je to silný a uvěřitelný. Liza Minnelli sice není jako ženská můj typ, ale coby herečka je skvělá a zde to jen potvrzuje. Idol žen 70. let Michael York by vynikající a opravdový. Jeho neprůbojnost a plachost snad jako by nebyla hraná. Helmut Griem coby charismatický baron Maxmillian nemusel dělat ani přehnané kreace, jeho charisma a pohled mluví za vše. V malé roličce spisovatele pornografie se na chviličku objevil i Ralf Wolter (ano Sam Hawkins). Ovšem nejvíce strhujícím je elegantně obratný principál v nesmrtelném podání Joela Greye. Oscar na pravém místě. A v žádném případě nemohu zapomenout na kreativní kameru a režii. Bob Fosse mnoho filmů nenatočil, ale všechny jsou ceněné. A není divu. S filmem si doslova hraje a je to hodně znát. Kupříkladu kabaretní představení prostříhané s mlácením nějakého muže nácky na ulici, či finální záběr do hlediště, coby odraz na skleněné kouli. "Kabaret" je snímek silný, svádivý a plný nezapomenutelných scén (především při té, kdy mladý chlapec v uniformě hitlerjungen zpívá na slavnosti píseň a dav se k němu přidává, běhá mráz po zádech jako křeček v otáčivém válečku). Hutný pohár zážitků z kvalitní a po všech stránkách poctivé filmařiny. 85%. ()

Galerie (76)

Zajímavosti (35)

  • Po úspechu filmu z roku 1972 bola Jean Rossová (ktorá inšpirovala postavu Sally Bowlesovej - Liza Minnelli) prenasledovaná novinármi pred jej smrťou v roku 1973. S trpkosťou poznamenala, že reportéri vždy tvrdili, že hľadajú informácie „o Berlíne v tridsiatych rokoch“, a predsa tých nezaujímalo nič, čo sa týkalo "nezamestnanosti alebo chudoby alebo o nacistoch pochodujúcich ulicami. Jediné, čo chceli vedieť, je, s koľkými mužmi som išiel do postele." (Arsenal83)

Reklama

Reklama