Kabaret

V Nėmecku se dostávají k moci nacisté, ale lidé se stále chtėjí bavit a doufají, že je kdykoliv zvládnou. Konferenciér v kabaretu varuje před nebezpečím, ale v publiku není žádný moudrý král, který by naslouchal svému šaškovi. V čele příběhu se však rozvíjį vztah kabaretní divy a učitele angličtiny. Minnelli je jako vždy afektovaná a přehrává, navíc odhaluje svoje nepěkné tělo, ale obstojně zpívá i tančí, takže svým herecky nepříliš přesvědčivým výkonem nedeklasuje jinak výborný film. (16.12.2020)

Vrchol tvorby Boba Fosse a zároveň jeden z vrcholů v oblasti hudebního filmu. Nejde v pravém smyslu o muzikál, i když některých muzikálových postupů využívá. Snímek staví na konfrontaci mezi velice uvolněnou uměleckou atmosférou berlínských kabaretních scén plných dekadence a provokativnosti a marasmem hospodářské krize doprovázeným rozpadem politického systému výmarské republiky a nástupem radikálních totalitních ideologií. Pro Lizu Minelliovou šlo o životní roli, díky níž se stala hvězdou první velikosti. Sugestivní dobová atmosféra je vytvářena jakoby mimochodem, nenásilně za pomoci komparzu a detailních záběrů kamery. Výborná hudba, texty písní, střih, kamera i herecké výkony. Film o něčem. Celkový dojem 100 %. (17.05.2007)

Z Kabaretu jsem měl vždycky trochu strach, sám ani nevím proč. Nechtělo se mi do něj, čekal jsem pitoreskní varieté a dotěrné písničky, proto mě nakonec velmi příjemně překvapilo, jak jsem se nechal svést ošklivkou Lízou. Cabaret je excelentní muzikálové drama/romance, songy jdou skutečně pod kůži a téma nastupujícího nacizmu je podáno sice působivě, ale ne banálně. U závěrečné sekvence s křivým zrcadlem mi téměř naběhla husí kůže. Kapituluji. Je to skutečně film, který si jako jeden z mála plně zasloužil na status kultovního. (09.03.2011)

Tak trochu jiný muzikál. Po muzikálu by člověku mělo být do zpěvu, měl by mít chuť tančit. Po tomhle jenom sklopíte oči a na pár minut ztichnete. I když uznávám, že film má pár hluchých míst a celá ta dějová linka o milostném trojúhelníku i přes svou nekonvenčnost (bisexualita mezi muži, potrat) působí tak nějak mdle, musím hodnotit plným hodnocením, protože za a) všechny nudnější pasáže jsou více než vykompenzovány těmi přeúžasnými (např. střihy kabaret vs. realita, Joel Grey) a za b) tohle je naprostá srdcovka. Pochopí to jen ti, co jsou stejně jako já fascinováni slaďoučkou, perverzní a vykloubenou atmosférou kabaretů předválečného Berlína. Protože právě v tomhle je Kabaret dodnes fascinující - v budování atmosféry podniků, kam se lidé utíkají před problémy všedního dne. Ať už se vám přes den stane cokoli, večer nasaďte úsměv a přijďte do kabaretu! Z objektivního hlediska za čtyři, ale... víte, já jsem vždycky chtěl být kabaretiérem. Nuže... willkommen, bienvenue, welcome! (18.05.2007)

Mierny úlet, veľa piesní, ktoré ma nebavili, príbeh, ktorý ma nezaujal a zas tí nacisti, ach, aspoň že to bolo nenáročné a človek si môže pritom pospať, aj keď ja som nespal asi len vďaka tomu, že som si niektoré pasáže pustil zrýchlene tak, aby sa mi na to aspoň dalo pozerať. Myslím si však, že to nie je v ničom objavné, metaforickosť alebo proste to pozadie je pochopiteľné a je to len také podpriemerné dielo. (06.04.2014)