Kabaret

Film aj divadlo sú krivé zrkadlá spoločnosti. Nedokážu dokonale odrážať jej stav, akokoľvek by sa snažili. Muzikál Kabaret sa to nebojí priznať. Jeho výpoveď je atraktívna práve preto, že je štylizovaná a obohatená nadhľadom, na aký sa v súvislosti s touto témou ani nie tri dekády po skončení vojny odvážilo len málo filmárov. Fosse sa odvážil, obsadil božskú Lizu a... očaril ma! (20.03.2008)

Tohle je jeden z mála těch muzikálů, u kterých mám pocit, že je skvělá jak hudební stránka, tak i stránka příběhová, i když by přece jen ještě mohla být malinko lepší. Jsou ale krásně vyvážené a je na nich vidět, že si dal Fosse skutečně záležet, stejně jako byl neskutečný choreograf a tak trochu i maniak. Přesto mu vše skvěle sedí. (21.08.2015)

Po sezóně 1972 se Akademie nechala utáhnout na vařené nudli a rozdala kupu sošek, bohužel nejen v technických kategoriích, do rukou lehce zapomenutelného muzikálu, který sice nabízí překvapivě vypointovaný vztahový trojúhelník, ale po technické stránce místy nečekaně zmatenou choreografii a po vypravěčské zase rozpačité rozuzlení. Do duše postavám divák pronikne jen skrze Yorkova Briana a aura celé show je natolik neprostupná, Liza Minelli nesympatická a vizuál až nepříjemný. Celé vyznění směrem "Svět kolem nás je kabaret!" je pak v duchu celého filmu silně neuspokojující. (18.05.2007)

Donedávna jsem si myslel, že muzikál Moulin Rouge jen tak nepřekoná. Avšak dnes, těsně po půlnocí, jsem poznal, že jsem se mýlil. Film Kabaret není film, ale hotový skvost světové kinematografie. Je to dílo o lásce, smutku, a veselí. Kdybych měl napsat zkrácenou charakteristiku děje, napadají mě pouze dvě slova: crazy & sexy. Bláznivý je film díky úžasné a nenahraditelné Lize Minneli, jejíž role kabaretní zpěvačky se jí stala životní a nepřekonatelnou. A sexy je toto dílo díky nesmírně chytlavé hudbě typickou pro má milovaná 30. léta a skvělému výkonu Joela Greye. Právě Grey, bláznivá Minneli, zakouřená kabaretní hudba s motivy ústřední písně "Cabaret", elegantní 30.léta gangsterů, skvělý "nonamatérský" komparz a vedlejší "špeky" herců a hlavně dokonalá režie Boba Fosse dělají z jinak nudného filmu neopakovatelný muzikál, jenž si zaslouží být prohášen světovým kulturním dědictvím. Za poslechu nádherné písně Cabaret končím slovy: "Life is a Cabaret, old chum, only a Cabaret, old chum, and I love a Cabaret!" (17.05.2007)

Pokaždé mě znovu dostane. Dekadentní, travestitní, homosexuální, vulgární, vtipný, rozkošný, taneční, tísnivý. Tenhle film v sobě skrývá tolik pocitů, že se nedají vstřebat snad ani na podesáté. Temné drápky nacismu se pomalu zadírají do kůže, zatímco se mluví o sexu, zpívá, chodí po barech, balí ženské a dělají jiné skopičiny. Při pohledu na živočišnou L.Minnelliovou neustále pokuřující a popíjející si jeden říká, kde se v ní ta energie bere - kabaretní výstupy jsou bezchybné. A pak se vybaví vzpomínka na herečku, která propadla démonu alkoholu naplno... A pokaždé tuším, že film špatně skončí, což si pamatuji špatně, jelikož konec tak děsivý není. Vlastně - postavy v zrcadle zvolna se měnící v nacisty.... Zábava a mrazení současně. ON:,, Spala jsi s ním?" ONA: ,, Spala." ON: ,,Já taky..." (14.09.2011)