Kabaret

'Fosse natočil muzikál pro ty, co nenávidí muzikál.' (Mathew Kennedy). Slovo "muzikál" je tu trošku zavádějící. Ten se totiž odehrává jen v rámci normálních kabaretních výstupů, kterými je celý děj prokládán. Komorně rámovaný obraz působí snad až trochu přidušeným dojmem a příběh táhne vlastně jen to, čeho se dotýká v náznacích a tušeném. Barvitě vykreslené postavy od rozkošně nemožně afektované Lizi Minnelli až po už tady zaprášeně působícího Yorka. Výtečná režie, bravurní střih, atmosféra, která mísy působí možná dobověji než 30. léta samotná a místy trochu jako mimo čas. Zvláštní film. (07.02.2007)

V Nėmecku se dostávají k moci nacisté, ale lidé se stále chtėjí bavit a doufají, že je kdykoliv zvládnou. Konferenciér v kabaretu varuje před nebezpečím, ale v publiku není žádný moudrý král, který by naslouchal svému šaškovi. V čele příběhu se však rozvíjį vztah kabaretní divy a učitele angličtiny. Minnelli je jako vždy afektovaná a přehrává, navíc odhaluje svoje nepěkné tělo, ale obstojně zpívá i tančí, takže svým herecky nepříliš přesvědčivým výkonem nedeklasuje jinak výborný film. (16.12.2020)

Liza Minnelli je strašně ošklivá a její hrdinka je neuvěřitelně otravná. Nějak nesnáším ten vyžírkovský diblíkový typ á la Snídaně u Tiffaniho. Mezi svobodomyslností, nekonformností a naivitou, blbostí je holt tenká hranice.. S postupující stopáží houstne atmosféra a konec s prvoplánovou metaforou pokřiveného zrcadla je ve výsledku naprosto přirozený. Něco hloupého ve mně mi říká, že dekadentní Berlín kabaretů a caligarismu mohl být fajn. (15.04.2010)

Naprosto skvělý a úžasný muzikál s jedinečnou dobovou atmosférou, při níž člověk úplní cítí ten nastupující fašismus na vlastní kůži. To vše je umocněno skvělou hudbou a výbornými hereckými výkony v čele se známou herečkou a zpěvačkou Lizou Minnelli. A opět jedna scénka vstoupivší do historie : když mladý nacista zpívá procítěně písničku "Tomorrow Belongs To Me", která tak nenápadně začíná a tak emotivně končí (na téma, že svět patří fašounům). Tuhle písničku prý dokonce v Německu z filmu vystřihli, aby její sugestivnost nevyvolala nežádoucí emoce mezi lidmi. (24.07.2002)

Z Kabaretu jsem měl vždycky trochu strach, sám ani nevím proč. Nechtělo se mi do něj, čekal jsem pitoreskní varieté a dotěrné písničky, proto mě nakonec velmi příjemně překvapilo, jak jsem se nechal svést ošklivkou Lízou. Cabaret je excelentní muzikálové drama/romance, songy jdou skutečně pod kůži a téma nastupujícího nacizmu je podáno sice působivě, ale ne banálně. U závěrečné sekvence s křivým zrcadlem mi téměř naběhla husí kůže. Kapituluji. Je to skutečně film, který si jako jeden z mála plně zasloužil na status kultovního. (09.03.2011)