Kabaret

Naprosto skvělý a úžasný muzikál s jedinečnou dobovou atmosférou, při níž člověk úplní cítí ten nastupující fašismus na vlastní kůži. To vše je umocněno skvělou hudbou a výbornými hereckými výkony v čele se známou herečkou a zpěvačkou Lizou Minnelli. A opět jedna scénka vstoupivší do historie : když mladý nacista zpívá procítěně písničku "Tomorrow Belongs To Me", která tak nenápadně začíná a tak emotivně končí (na téma, že svět patří fašounům). Tuhle písničku prý dokonce v Německu z filmu vystřihli, aby její sugestivnost nevyvolala nežádoucí emoce mezi lidmi. (24.07.2002)

V berlínskom kabaretnom Kit-kat klube už normálne cítiť závan nacistického vzduchu, pretože v danom roku začínajú pomaličky vystrkovať rošky, ale zatiaľ ešte nie tak razantne, aby sa tanečnica a speváčka Sally Bowles, nedajbože strachovala, že by sa uvádzací „Majster ceremónii” nezúčastnil zakaždým vypredaného večera za doprovodu gogo-tanečníc. A keď sú oni dvaja taktiež k tomu pohromade, tak táto šou má neuveriteľné grády, až to tam doslova vrie ! Ona je moc ľahkovážna, čiže skúša všelijaké vzťahy s opačným pohlavím, a takto sa na piedestál ponúkajú viacerí kandidáti s rôznymi tajomstvami, ale jedno ich úplne predčí, a vtedy by ste mali byť extra pozorní, aby ste na to prišli, je i strašne atraktívna, vyzývavá žena, ktorá by si mohla uchmatnúť kohokoľvek, na koho by ukázala palcom. Rozporuplný Angličan v Nemecku, Brian Roberts je toho aj názorným príkladom. Rozmarný boháč Maximilian von Heune si ich uchmatne nakoniec oboch, a tým sa dostávam k prezradeniu jednej z poínt. Postavy, ako sú Natalia Landauer a Fritz Wendel sú Židia, keď majú vlastné starosti, že už očakávajú dopredu očakávateľné. Je tu mix rôznych životných peripetií, ktoré sú defacto riešiteľné, no sú komplikované, ako hrom. A netreba podceňovať ani Majstra ceremónii, čo sa šibalským úsmevom usmieva. _ Ktože to vyfúkol Coppolovi oscara za réžiu prvého Krstného otca ? No, predsa Bob Fosse, muzikálový expert-par excellence, ktorý sa poistil génmi, ktoré nikdy nesklamú, pretože Liza Minnelli je celá mama Judy Garland, kde jej otec Vincente, nie je nikto iný, ako režisérsky tvorca Američana v Paríži a Gigi, a tak podáva pravý, nefaľšovaný, herecký výkon, ktorému zručne sekunduje (prihráva) i reálny tatko “Baby” z Dirty Dancingu, Joel Grey. Ostatní ma až tak e-x-t-r-a neoslovili, aj keď sú pomerne dosť dobrí: York, Griem, Wepper a Berenson. Naopak, veľmi ma oslovili tieto f. veci: DP-G. Unswortha, ktorý sa podieľal na Vesmírnej Odysey, Stanleyho Kubricka, či aj montáž Davida Brethertona. 8 prestížnych Cien Akadémie je dosť, nie je to vôbec málo, že dlhé roky ešte potrvá, pokým príde ďalší oscarový muzikál... (17.09.2019)

Tohle je jeden z mála těch muzikálů, u kterých mám pocit, že je skvělá jak hudební stránka, tak i stránka příběhová, i když by přece jen ještě mohla být malinko lepší. Jsou ale krásně vyvážené a je na nich vidět, že si dal Fosse skutečně záležet, stejně jako byl neskutečný choreograf a tak trochu i maniak. Přesto mu vše skvěle sedí. (21.08.2015)

...malej film, u kterýho si dovedu velice dobře představit, že bude divácky zrát s dalším shlédnutím...na to, že šlo o druhou Fosseho věc, je to filmařsky velice sevřený a vyzrálý...výborně sestříhaný...hlavně v hudebně - tanečních číslech je výborně sladěnej pohyb herců s pohybem kamery a střihem...čísla jsou výborně vystavěná a stupňovaná...dokážou nejen strhnout, ale často jdou i přes míru, takže divákovi je z těch výjevů fyzicky nepříjemně ve smyslu "ubavme se k smrti"...připadá mi, že tenhle masochismus byl Fossemu jako tvůrci tak nějak vlastní ( viz. All that jazz)........progresivní z hlediska propojení pódiových výstupů s klasickým dějem, kdy pódiové výstupy komentují a předznamenávají dění a nakonec se přímo vlévají do narativní struktury...i vykreslením doby a postav je to zajímavý...sexuálně nezvykle otevřený a přitom samozřejmý, genderově progresivní ( transexualita, homosexualita, chlapecká Minelli, androgynní York)...vztahy postav a osudy dílčích figur jsou záměrně a funkčně nedořečené...stejně tak jako je nedořečený, ale přitom velmi plastický obraz tehdejší společnosti s její otevřeností a moderní dekadencí a zároveň omezeneckým buranstvím a předsudečností ( absurdita žida, který předstírá, že není žid, aby byl společensky akceptován, načež si nemůže vzít židovku, kterou miluje)......dramatičnost toho filmu v podstatě spočívá v nedořečenosti...v nedořečenosti vztahů a osudů postav...a v nedořečenosti společenského vývoje...obojí si divák je schopen domyslet, ať už na zákládě své představivosti nebo znalosti historických událostí.......ale co, resp. kdo mě uhranul na celém filmu nejvíc, byla Liza Minelli...to byl snad jeden z nejlepších ( a když ne nejlepších, tak nejsympatičtějších) hereckejch výkonů, co jsem na plátně viděl...hrozně přirozená...v civilně ztišených i v těch nejteatrálnějších momentech - protože teatralita k té postavě přirozeně patří...zároveň výborná v tanečně - pěveckých výstupech...bomba... (26.11.2011)

Vrchol tvorby Boba Fosse a zároveň jeden z vrcholů v oblasti hudebního filmu. Nejde v pravém smyslu o muzikál, i když některých muzikálových postupů využívá. Snímek staví na konfrontaci mezi velice uvolněnou uměleckou atmosférou berlínských kabaretních scén plných dekadence a provokativnosti a marasmem hospodářské krize doprovázeným rozpadem politického systému výmarské republiky a nástupem radikálních totalitních ideologií. Pro Lizu Minelliovou šlo o životní roli, díky níž se stala hvězdou první velikosti. Sugestivní dobová atmosféra je vytvářena jakoby mimochodem, nenásilně za pomoci komparzu a detailních záběrů kamery. Výborná hudba, texty písní, střih, kamera i herecké výkony. Film o něčem. Celkový dojem 100 %. (17.05.2007)