Thor: Temný svět

Z mého pohledu dosud nejslabší přírustek do novodobé rodiny marvelovských komiksovek. Utápí se v únavných dialogových sekvencích, velkolepá akce schází (příznačná třeba pro nového Kapitána Ameriku) a příliš mnoho času se stráví na poměrně nezajímavém Asgardu, jehož historie a celé to mytologické blbnutí kolem dojem neudělá. Jednou z mála zábavných věcí je sledovat, jak filmy podobného ražení vytváří někdy až totožné žánrové vzorce a jak variují žánrová klišé - proměnlivý vztah hlavního hrdiny a hlavního záporáka, zdánlivá smrt záporáka či jednoho z hrdinů, hrdinovo neuposlechnutí rozkazu od otce/mentora/nadřízeného, které posouvá vyprávění vpřed, vše je přitom "temné" (nejlépe i v samotném názvu filmu), svět čeká zkáza, ze tmy ale přichází neohrožený bojovník s jedinečnou zbraní, který lidstvo zachrání – a tím, jak je nový Thor, resp. jak jsou i ostatní marvelovky avengerského universa na sebe, občas dost kostrbatě napojeny, a jak na sebe vzájemně odkazují. Přijde mi, že se tady jede až příliš na neutrál a že samotná značka Marvel má být zárukou komerčního úspěchu. Jen aby na to tvůrci, resp. producenti příliš nedoplatili. U filmů s rozpočtem 150+ milionů by se nad tím měli minimálně zamyslet. (12.06.2015)

Musím připustit, že druhá procházka přes Homofröst do Assgardu už nevede tolik růžovou zahradou jako ta první a docela by se mi to i bývalo líbilo, kdyby! Kdyby se z té mykologie nesnažil nějaký čurák udělat Hvězdné války, ona totiž ta plasmová děla a intergaylaktické stíhačky nejdou se severským panteonem dvakrát dohromady a buďme rádi, že Mjölnir nebylo třeba vracející se světelné, bateriové kango, ale jen jakýsi nástroj na zatloukání tventyháčků do růžových stěn, protože nikdo z těch zaoceánských sionistů nikdy neviděl, jak má vypadat skutečné hetero bojové kladivo. Kdyby jeden z temných elfů nebyl negr, pardon, chtěl jsem říct Afroniflheiman, kteří se na severu objevili snad až jako důsledek přehnaně benevolentní, azylové politiky vůči Somálsku a Luther se schválně díval jinam a ten Bifröst nehlídal. Kdyby Natálka opět nepředvedla, že umí hystericky přehrávat i v kdejaké pomatené, homixové sračce. Kdyby, kurva, někdo za celou dobu ucedil aspoň kapku krve a desetiletí smradi si museli zakrývat oči. Kdyby na konci nedělali všichni v Londýně bordel jako pištivé třináctky při premiéře Heryho Potrata. Kdyby scénář nepsal nějaký bezmozek, kterému v zející dutině lebeční visí na háčku mícha, a likvidace Malekitha by tím pádem nebyla taková do očí bijící kokotina. A to je dohromady příliš mnoho kdyby. Takže zase dvě a Spánemthorem. (07.12.2013)

Taylor nezvládá vybalancovat dramatickou a komediální rovinu a tak má dívák v jedné minutě téměř slzy na krajíčku a v druhé se přiblblble hihňá. Vím to, protože vedle mě seděl uhrovitý nerd a chvíle naprosté fascinace se mísily s bujarým hýkáním. Chybí i smysl pro gradaci, protože snímek je na vrcholu uprostřed, začátek je trochu pomalý a konec vysloveně zkratkovitý (po bitce v Londýně). Jinak má druhý Thor především prodat širší Marvelovský vesmír, vysvětlovat, představovat a ohromovat, což se mu daří. Bez problémů vrší rozmáchlé scény, ve kterých se nehraje o nic menšího než právě o onen vesmír. Mezi jeho anhilací a padouchem stojí parta nešikovných vědců, korbič s kladivem a patologický lhář/podvodník/masových vrah. Z nichž nejzajímavější je právě poslední jmenovaný. Ano Loki znovu vládne (doopravdy) a film si ve scénách, kde se vyskytuje, krade pro sebe. Asgard je konečně představen v celé své velkoleposti, stejně jako další z devíti světů toho stromu či co to je. Zlí elfové jsou prima záporáci, s velmi osvěžujícími střelnými zbraněmi a efektními granáty. Bitek je tu požehnaně, i když by se hodila jistější ruka a víc nápadů. Natálka chudák vyfasovala jednoznačně nejblbější postavu (asi jako protipól k Bohu) a to jak moc jí to v těch šatech sluší, je jediným kladem, který se dá směle prohlásit. Potitulková scéna se Sběratelem navnazuje hodně, zvlášť tím co se po ní rozpoutává v diskuzích. Chystají se velké věci a svět Strážců galaxie vypadá velice podivně až vábně. Jsem upřímně zvědavý. P.S: Capovo cameo patří zatím k nejlepším. Bůh žehnej Ameri... (12.11.2013)

Natalie Portman zůstává nevyužitou holkou s hlavou v oblacích, Thor má stále dost síly na to, aby svým kladivem rozbil pár hlav a producenti pak dostatek peněz, aby si divák za tónů vydařeného hudebního doprovodu párkrát povyskočil na kanapi. Jinak nic nového pod sluncem, za takové peníze bych čekal víc, nikoli pouze pár nesmyslů, naivní zápletku, přetlak náhod a pro marveláckého nefandu tak dvě docela prozívané hodinky. A samozřejmě sebevědomé pomrknutí ke třetímu dílu. Osobitost se vytratila, nekonzistentnost zůstala, stejně tak i humor. I když i tam se zbytečně tlačí na pilu. (24.03.2014)

Přišel, viděl, nepřekvapil. Čistě ze staré známosti odpouštím emočně splasklou (tónem spíš moc nafouklou) první polovinu, marvelovské expozice podle šablony "z prdu kulička" už patří k bontonu. Zdá se mi nicméně, že schéma "z temných hlubin všehomíra se vynoří další kuní ksicht, který má další mega-zbraň na zničení kosmu" už začíná být docela obnošené a obehrané, Nejlepší na Temném světě není hlavní příběhová linie, ale spíš dohrávání vztahových peripetií z filmů minulých (Thor x Frigga, Thor x Loki, komediální linie s narušeným Erikem). Natočené je to zručně, teatralitu se to snaží naředit temnou fantasy notou a větší bohatostí vztahů mezi bohy. Výsledek není oslnivý, ale přinejmenším to celkem ladí (a tam, kde to neladí, to nesoulad ironicky tematizuje - skoky mezi dimenzemi). Čekal jsem nějaké větší překvapení a závan svěžího přístupu. Jenže seriálový tým najel do marvelovských kolejí a pražce netrhá. Ke konci to příjemně graduje, Natálka je (pořád stejnější) křehule, Chris hezky máchá kladivem... prostě všechno tak nějak při starém. Nic, čemu by člověk podléhal, nic přínosného, žádné nové zajímavé postavy... příjemná zastávka na cestě k něčemu většímu. Na co se vlastně zas až tak netěším. Thor: Temný svět mi potvrdil, že jediná skutečně životná linie marvelovského světa je Iron Man. Pokud zrovna nezachraňuje svět, ale rejpe se ve svých duševních záhoncích. Jinak je to prkenná kostýmovaná opera, na kterou se dobře dívá, ale která vlastně nic neposouvá kupředu. Jednička mě bavila víc, protože tam všechno vonělo novotou a detailem. Dvojka jen úspěšně vytěžuje. Edit: Ne, tu 4. hvězdu si vedle IM3 neobhájím... [65%] (05.11.2013)