Thor: Temný svět

S Thorem jsem to měl, co se týče spokojenosti, jasný vlastně už předtím, než jsem na něj do kina vůbec šel. Pár týdnů před tím, než jsem film shlédnul, jsem se totiž jel podívat do Berlína a tam jsem náhodou zažil německou premiéru, které se zúčastnil jak Chris, Tom, tak Natálka. Zažil jsem takovou premiéru poprvé a musím říct, že stačí málo, aby mě všechno kolem toho filmu vysloveně pohltilo. Ta atmosféra je neuvěřitelná. Herci se všude na všechny usmívají, vše podepisují, se všemi si nezávazně popovídají. No neřikejte mi, že byste si je během chvíle nezamilovali. Já jo a druhý díl Thora jsem po tomto zážitku prostě musel vidět. V kině to pak byla hodně slušná jízda. Vlastně to není žádná vyslovená hitparáda, ale musím říct, že v té záplavě super hrdinů a obnovování nových trilogií, je mytologie kolem Thora moc fajn. Vlastně je to taková poctivá filmařina, která se vůbec nebere vážně. Na rozdíl od jiných Marvel komiksových hrdinů je tohle příjemná změna. Akce je slušná, efekty vydařené, humor není špatný a do toho všeho se protočí skvělé herecké výkony, hlavně Tom Hiddleston a jeden nenápadný kult, který se začíná čím dál tím víc zvětšovat. Akorát jsem se ještě pořád nedokázal rozhodnout, jestli jsem tým Thor nebo tým Loki. (17.11.2013)

Omalovánky s velkýma bublinama u pusy již nějakou dobu nelouskám, ale jejich rozpohybování se v zásadě nebráním. První Thor mne dokonce celkem zaujal, ale tentokrát má ten zásah kladivem přibližně stejně daleko do černého jako do mazlavě hnědého. Ono to totiž bouchalo světově a nejeden efekt měl ambici mne zářivě oslnit, ale celkově mi to žádnou velkou zábavu nepřineslo. Dokonce bych si troufl prohodit něco o zbytečném pokračování, ale závěrečná scéna mne navnadila na to, že bude hůř. Přijdeš-li Thore potřetí, tak se na tebe zase mrknu, protože bumerangových kladiv není nikdy dost, ale nedočkavost v mých očích rozhodně nehledej. (04.03.2014)

Jaksi jsem se do toho nemohl dostat. Je to ve všem opulentnější, než jednička, ale furt jsem si říkal, že bych si to naplno užil, kdyby mi bylo dvanáct. Prostě mi bylo celkem u prdele, co se tam děje a bavily mne spíše jen ty fórky. A ta rasová vyváženost je fakt k popukání. Proč je tam jeden elf z vesmíru negr, když všichni ostatní jsou běloši? Nebo ten Heimdall na vikingský planetě. To tam maj nějakej ekvivalent Afriky nebo co? Nejsem žádnej rasista, ale tohle prostě působí směšně. Mohli tam dát třeba všechny pozemšťany černochy, nebo tak něco. (06.02.2014)

Musím připustit, že druhá procházka přes Homofröst do Assgardu už nevede tolik růžovou zahradou jako ta první a docela by se mi to i bývalo líbilo, kdyby! Kdyby se z té mykologie nesnažil nějaký čurák udělat Hvězdné války, ona totiž ta plasmová děla a intergaylaktické stíhačky nejdou se severským panteonem dvakrát dohromady a buďme rádi, že Mjölnir nebylo třeba vracející se světelné, bateriové kango, ale jen jakýsi nástroj na zatloukání tventyháčků do růžových stěn, protože nikdo z těch zaoceánských sionistů nikdy neviděl, jak má vypadat skutečné hetero bojové kladivo. Kdyby jeden z temných elfů nebyl negr, pardon, chtěl jsem říct Afroniflheiman, kteří se na severu objevili snad až jako důsledek přehnaně benevolentní, azylové politiky vůči Somálsku a Luther se schválně díval jinam a ten Bifröst nehlídal. Kdyby Natálka opět nepředvedla, že umí hystericky přehrávat i v kdejaké pomatené, homixové sračce. Kdyby, kurva, někdo za celou dobu ucedil aspoň kapku krve a desetiletí smradi si museli zakrývat oči. Kdyby na konci nedělali všichni v Londýně bordel jako pištivé třináctky při premiéře Heryho Potrata. Kdyby scénář nepsal nějaký bezmozek, kterému v zející dutině lebeční visí na háčku mícha, a likvidace Malekitha by tím pádem nebyla taková do očí bijící kokotina. A to je dohromady příliš mnoho kdyby. Takže zase dvě a Spánemthorem. (07.12.2013)

Nevím, jestli má smysl vytahovat slůvko zklamání, protože už trailery žádnou boží hitparádu nenaznačovaly. Thor: Temný svět je ale i přesto nepříjemným přešlapem, kterým si marvelovští odpůrci nabijí zásobníky nadlouho dopředu. Vezměte veškeré výtky, které k tomuhle filmovému vesmíru často směřují, nacpěte je do dvou hodin a hádejte co vám z toho vyleze? Správně, Thorova víceméně zbytečná výprava do Londýna a na mizerně přefiltrovaný Island (to tu zelenou pustinu vážně nešlo natočit ve studiu?), která má z prstu vycucanou zápletku, nezvládá veledůležitý balanc humoru a dramatu a představuje zatím nejhoršího marveláckého záporáka (a že je docela kumšt toho dosáhnout). Taylor vyloženě zvládá jen prostředek filmu, v němž oslní malými asgardskými Star Wars. Kolem nich se ale rozpíná bolestivě repetitivní první akt a zmatlané finále, jež zajímavý nápad rychle mění v nelogický destruktivní bordel. Pravda, druhý Thor na důkladné vysvětlení čehokoliv kašle už od začátku a jeho superničivou superlátku neospravedlní ani hlas Anthonyho Hopkinse. Jenže i takhle nicotný příběh si zasloužil lepší podání, aby situaci nemusely zachraňovat oblíbené postavy a tradičně skvělý humor (Kat Dennings!), bez kterého by Thor mohl směle konkurovat třeba Green Lanternovi. Takhle je z toho jen (ve 3D doslova) šedivý průměr a nejhorší marvelovka hned po Neuvěřitelném Hulkovi. Kapitán Amerika tak bude mít v dubnu hodně co napravovat. (6/10) (05.11.2013)