Jako bych tam nebyla

Vždy když vidím nějaký takový film, tak si říkám proč to kurva lidi dělají? Proč zabíjí a mučí jiné, aby se po válce vrátili ke svým běžným životům? Byl bych něčeho takového schopný? Dělal bych to taky? Snažil bych se ostatním zabránit, aby to nedělali i za cenu toho, že by mě samotného zlikvidovali? Nevím. A snad to ani nikdy nezjistím. 85% (02.06.2017)

Ekvivalent k filmovým svedectvám o utrpení v koncentračných táboroch. Surová, tichá dráma o zverstvách, stváraných na ženách (a dievčatkách) v Bosne a Hercegovine medzi rokmi 1992 a 1995. Očami mladej ženy, ktorá sa ocitla v nesprávnu chvíľu na nesprávnom mieste. Skoro celý film sa odohráva v tábore pre ženy, v dusnej atmosfére, na pustom priestranstve s tromi barákmi. Väčšina nepríjemných vecí (zabíjanie, znásilňovanie, ponižovanie) sa odohráva mimo záber, ale dôjde aj k jednej naturalistickej scéne - a dlhšej než je divákovi príjemné. Minimalistická Natasa Petrovic v hlavne roli postačujúca, Skarsgardove cameo potešilo. V závere sa film z deprimujúceho svedectva z lágru mení v úvahu o následkoch hrozných činov, s ktorými hlavná postava nielen že bude musieť žiť v spomienkach, ale ich bude musieť prijať za vlastnú krv v rodine... 4* dať nemôžem - druhá polovica filmu (pomer s kapitánom) je v psychológii postáv a ich konania menej dôveryhodná. I tak sa ale jedná o silný, nezabudnuteľný zážitok, po ktorom sa vám nebude ľahko zaspávať. (02.03.2012)

Silný příběh, o tom žádná. Mladá žena jede do problematické země, aby zde učila. Není to země vzdálená, ale je to Bosna a Hercegovina. Žena zde strádá a její utrpení je podáno s neskutečným lidem kamery, což rozhodně má na diváky ten správný, nepříjemný efekt. Přesto si ale nemohu pomoct, ten film na mě neudělal až takový dojem. (23.06.2016)

Strašně smutné drama, žel reálné a o to víc jsem to pak dlouho rozdýchávala. Velkým plusem byl určitě fakt, že je to nejen v režii ženy Juanity Wilson, ale i podle knihy, kterou napsala také žena Slavenka Drakulić a scénáristkou byla Eliseo Altunaga. Kdo jiný, než ženy se dokáží tak dokonale vcítit do pocitů žen, které prožívaly ty hrůzy v zajateckém táboře. Jako bych tam nebyla je název přesně vystihující stav mysli, který dokonale předvedla Nataša Petrovic v roli Samiry. A možná, že i to pomalejší tempo bylo účelové, abychom se dokázali vcítit alespoň trochu do pocitů a událostí pro nás zcela nepochopitelných, ale které nikdy nevymizí z myslí žen, které to skutečně prožily. (26.07.2013)

,,SVLÍKEJ SE!“… /// Deset minut (úvodních) klidu střídá vnitřní neklid. Můj (vo Samiře samozřejmě taky nepochybuju). A bohužel (z lidskýho hlediska vole) furt přituhuje, takže MŮJ neklid se zvětšuje. Naštěstí vod Samiry mám kliku, a to, že nejsu hezkej v tom nehraje roli. Vono totiž bejt hezká má za války jednu výhodu. Nezabijou vás hned. Ovšem vono bejt hezká, má za války i nevýhodu. Třeba tu, že vás (překvapení!) nezabijou hned. Několikaminutová scéna znásilnění (chtěl bych bejt v jednotce Benjamina Forda!) a to, že je tam malá holka – jsem na rozpacích…. je to vydírání nebo skutečnost? Bejt to horor, tak tomu spousta lidí napálí 5*. Ale takhle? Skutečnost? Skutečnost, na kterou neměla žaludek ani Angelína. Z chlapskýho úhlu pohledu to pak trochu zvolní, ale jestli si někdo myslí, že druhá půlka je v důsledku ,,konania postáv menej dôveryhodná“, tak je kokot a nechal bych ho zavřít ve správnou chvíli na správný místo. Třeba by mu nějakej čurák projetím análu utřídil myšlenky. Vono totiž čekání na naději může vypadat všelijak. Překvapením je i to, že na konci neservírujou žádnej lacinej citovej cajdák. Za mě: drama jako prase! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Čumím jen na filmy založený na skutečnosti. 2.) Chystám se prozradit parchantovi trochu silnější pravdu než Penélope Cruz. 3.) Víc asi nevím, snad jen třeba … násilí? 4.) Thx za titule ,,endstand“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** (04.09.2013)