Z makové hůrky

Gedo senki mělo slibný námět, ale horší zpracování. U Kokuriko-zaka kara je tomu zase naopak. Což o to, je zde vidět jistý pokrok Gora směrem kupředu, je zde vidět, že scénář psal samotný pan Mijazaki senior, ale přesto mě to stejně jako právě ony příběhy ze Zeměmoří nepohltilo tak, jak bych od filmů z Ghibli očekával. Po přečtení synopse jsem od filmu očekával něco podobného jako Mimi wo sumaseba, přičemž má očekávání byla tak napůl splněna. Ano, z nemalé části se to na podobné vlně veze, ale ono úžasné kouzlo vyprávění prostřednictvím zasněné holky to poněkud postrádá. Neříkám, že je to vyloženě chyba, ale jelikož to kouzlo bylo tím, co mi především udělalo z Mimi wo sumaseba vynikající zážitek, nebudu tajit do jisté míry zklamání. Jinak je to film vcelku povedený, hlavní hrdinové fajnoví, menší výlet do Japonska o bezmála padesát let zpět příjemný. Jo, celkový pocit z filmu je pozitivní, ale čekal jsem, že to bude ještě lepší. Připadá mi, jako by se film zasekl tak napůl v cestě za fantazií filmu Mimi wo sumaseba vlastní, ale snad bude Gorův další film zase o něco lepší a já tak budu moct uvažovat konečně i o pěti hvězdách. (10.07.2012)

Krásný příběh, ach. Občas prostě člověk potřebuje oduševnělý, jemný, poetický, nespěchající japonský anime příběh. Animace je prostě klasika topka v rámci japonských anime. Líbilo se mi, jak se příběh postupně rozmotával, stejně jako Umi a Šun jsem s nimi prožívala jejich rozvíjející se láskyplný vztah mladých dospívajících se lidí, drama zjištění rodinného pozadí a odříkání si a následně úlevu na konci, kdy se vše rozmotalo. Do toho byl vložen příběh klubovny, která při prvním pohledu, když tam Umi a její sestra vešly, vypadala jako nafukovací kouzelná budova, kde je všechno. K čemuž se přidala ještě invence ekologie a památkové péče v zachování staré budovy, které hrozilo zbourání a nahrazení novou moderní. Trošičku mi vadilo, že vlastně až do té doby, než se objevila její matka, nebylo o ní nic řečeno a člověk moc nechápal, jestli je mrtvá, nebo nezvěstná, nebo co s ní je, když se o ubytovnu starala Umi se sestrou a babičkou. Góro jen tak dál! (07.03.2021)

Mě ty anime prostě nepřestávají překvapovat. Úžasný a celkem dojemný film, který možná nerozesměje lidské tváře, za to je donutí pořádně se usmívat a třeba i uronit slzu. Úžasný příběh jedné holky, která denně věsí vlajky má fakt srdcervoucí důvod a ta obětavost studentů, kteří chtějí zachovat klubovnu a snaží se proto udělat vše je prostě geniální! Dalším nápadem je láska mezi hrdinkou a hrdinou příběhu, který ale je dost komplikovaný a dlouho se hledá důvod jak je to možn, abych to nespoileroval. I tady musím říct, že ten nápad byl fakt lahůdka pohledět. (30.05.2024)

Úžasný hudba! Skvelé výtvarné spracovanie, ktoré akoby podčiarkovalo tento milý príbeh. Som veľmi rád, že som tento film videl. Musím povedať však, že keby to nebolo animované, japonské a hlavne miyazakiovské, tak by som po tom ani neštekol. Vlastne je to dosť jednoduchý príbeh, ktorý by sa dal spracovať ako nejaký podradný TV film. Taký čo pozerá moja babka na DOME. Fakt, že je to tak úžasne atmosfericky zrobené iba pridáva na príťažlivosti. Prostredie Japonska 60tych rokov je dosť netradičné a zaujímavé. Vskutku celkovo to berem ako také pohladenie na srdci. (23.06.2013)

Jedna z nejcivilnějších a příběhovým zasazením nejobyčejnějších ghibliovek je zároveň jednou z nejlepších. Goro vkládá do otcova scénáře až zarážející množství detailů a naprosto chápu, že se po takhle mravenčí práci odmlčel na dlouhých devět let. A že co se týče klasické animace, kterou od studia s Totorem ve znaku známe, to byl dost možná i jeho příspěvek poslední. Pokud ano, zůstal po něm pravý poklad. Těch nenápadných vtípků, těch bolavých vzpomínek zralého věku nebo naopak upřímně obnažených emocí, které umí přinést jen dospívání - toho všeho jsem dostal na několik snímků dopředu. (30.09.2021)