Mýtus o pyžamové party

Debut trpící obvyklými (dá se toho za jednu noc tolik stihnout?) nešvary, k nimž nepočítám zmiňovanou absenci rodičovského elementu (jde přeci o poslední noc svobody), přesto s poměrně zřetelným režijním rukopisem a myšlenkou, kterou dokáže přenést na diváka. Teenagerem by to mohlo pohnout a nějakou chvíli v něm rezonovat, těm starším to navodí maximálně lehký pocit nostalgie. (25.04.2015)

Vždy mě dostane, když šestnáctileté   studentky hrají herečky v průměru o deset let   starší. Většinou se tak děje v amerických   filmech jako právě v "Mýtu o pyžamové   párty". Příběh probíhá v pozvolném   retro stylu a přitom nenudí. Na pozadí   dětinskosti se parta kluků vydá na házení   vajíček a rolí toaleťáku na domy sousedů a   procházející spolužáky, zatímco dívky se   dají do vyvolávání ducha pomocí desky Ouija.   Jejich hry se odehrávají v napětí sexuality a   potenciálního nebezpečí, a to ne zrovna kvůli   přítomnosti alkoholu, drog, ale kvůli   zranitelnosti nezkušeného mládí. Bez   přítomnosti dospělých, až na jednu spící   babičku, která zřejmě měla dohlédnout na   pyžamovou party. Sympatická jsou dvojčata Ady a   Anna, méně už Maggie, i když tanec u bazénu   je perfektní. (01.11.2022)

Pomalu plynoucí indie dramedy s rozmanitou sortou postav, jejichž osudy se během jedné noci protínají. Na jednu stranu fajn nápad a slušnej potenciál pro mozaikový film. tím ale The Myth of the American Sleepover není. Některé příběhy jsou dobré (dvojčata, hledání blondýnky), některé slabší (žárlivost) a jeden vyloženě debilní (bazénový pár) - a to nejen kvůli příšerně nehereckému výkonu Claire Sloma (to její "stydlivé" pitvoření bylo na pěst). Jako celek je to takový zvláštní film, tichý, pomalý, minimalistický. (12.08.2015)

Film, v ktorom neexistujú rodičia! Keby som bol šestnásťročný Američan, asi by teda patril medzi moje obľúbené. Lenže ja akosi nie som. No bavil som sa aj tak. David Robert Mitchell, režisér a scenárista v jednom, tu dokázal byť natoľko empatický k postavám, že si drvivá väčšina z nich získala moje sympatie. Otázka je, nakoľko sa niečo také stotožňuje s realitou. Tým však nemyslím náklonnosť jedného chalana k obidvom dvojičkám naraz, toto konkrétne sa nepochybne môže stať každému. (07.02.2015)

Pomaly plynúci a postavami rôznorodý inďák. Mitchell necháva svoje postavy rásť ako večer plynie a robí to nenásilným spôsobom. Nerobí to explicitne, nerobí to nasilu a cítiť z toho jemnosť a snaha vypovedať o teenageroch niečo skutočnejšie, ako len neustále jebačky a drogy a chľast. Príbeh z dvojičkamy bol pre mňa ale najlepší. Mal v sebe také to kúzlo fantázie a pritom aj silu prirodzenosti. Ja som spokojný, aj keď to vlastne neponúka nič nové. Na spestrenie večera pomerne bezpečné aj vďaka desiatke krásnych dievčat. (07.06.2015)