Teď a tady

Hezký dojemný romantický film, jehož nevýhodou je to, že má obrovskou konkurenci v mnoha jiných filmech (Walk to remeber, 50/50, Poslední týden atd.). Přesto, že má tolik konkurentů, podle mě patří k tomu nejlepšímu. Dakota je excelentní, ten její přítel na můj vkus moc slizkej, ale příběh je pěkný. Hodnotím 80% (23.10.2013)

Nemůžu si pomoct, ale můj dojem jedné z prvotin Ola Parkera byl trochu vlažný. Po absolvování už několikátého filmu s umírající tématikou jsem se neubránila mírnému srovnávání. Dakota Fanning je určitě výborná, ale tady se do toho položila na moje gusto až moc, prostě příliš hrála a bylo to vidět. Nepřirozenost celého příběhu byla určitě ve zbytečné vyhrocenosti, vyumělkovanosti, velkého množství patetických, těžko uvěřitelných chvil a tak se stalo, že ve výsledku mně to tak trochu emotivně minulo. Ani Adam nebyl tou nejlepší volbou nejen po herecké stránce, kde mě moc nepřesvědčil, ale myslím, že pro partnera Dakoty by se hodil méně playboyovský typ. Když namátkou vzpomenu třeba na Vtip s Emmou Thompson, tak je mi to líto, ale výš dnes nemůžu jít. 70% (23.01.2013)

Film, který má už z podstaty děsně silný příběh. Krutý, ale pravdivý. Nebylo mi z toho dobře, ale pozitivně naladěná Dakota Fanning mi to lehce vynahrazovala. Říkám lehce, protože to, co jsem tady četl, je údajně pořád nic oproti samotné knize, která je totální depka. Tady jsem z toho filmu zase takový pocit neměl. Na druhou stranu mi nejlépe bylo v momentě, kdy se objektiv stočil na překrásné záběry britských skalisek u moře. V tu chvíli jsem si přišel svobodnej jak ten pták a myslím si, že Dakota to neměla jinak. Čtyři naprosto poctivé hvězdy příběhu tak reálnému, že nic reálnějšího už asi neexistuje. (11.05.2014)

Kdyby se Jeremy Irvine soustavně netvářil, že se nutně potřebuje poškrábat na intimních partiích, ale je mu to žinantní před kamerou, možná by mi jeho přítomnost až tak nevadila. Kdyby se Parker vykašlal na scénu s otcem brečícím ve zdemolovaném pokoji, možná bych filmu přiznala i příjemný nadhled. Zpočátku se totiž zdálo, že ironie bude hlavní nosnou linií. No, nebyla. (14.09.2014)

Námet možno nie je práve najoriginálnejší, v poslednej dobe je filmov o umieraní viac než dosť, ale aj tak ide o silný, dojemný príbeh. Hlavne zásluhou perfektného výkonu Dakoty Fanning. Nemôžem sa však ubrániť porovnaniu s filmami Pre moju sestru (2009) a Neklid (2011), ktoré aspoň pre mňa, predstavujú v tomto žánri absolútnu špičku. Pravdou je, že ma to emotívne zasiahlo menej ako tieto filmy. Ťažko vysvetliť prečo, atmosféra vo filme bola síce dojemná, ale nedokázala navodiť taký pretlak citov, aby potom na konci prišiel očakávaný výbuch. Bolo to smutné, bolo to dojemné a perfektne zahraté, ale pomyselnú hranicu geniálne emotívnej drámy to neprekročilo. 80/100 (02.04.2014)