Teď a tady

Úplně zbytečnej film. Stejně od začátku víte, jak to skončí, takže akorát sledujete nesympatickou Dakotu Fanning, jak si poslední měsíce před smrtí strašně užívá a navazuje vztah s nějakym hezounkem ze sousedství. Ono to podle toho filmu vypadá, že rakovina je vlastně hrozná pohoda, že si můžete život užívat na plný pecky a o nic se nestarat. Sice je to dost nevěrohodný, ale řikal jsem si, že to aspoň neni klasickej srdceryvnej doják. Jenže ke konci začnou všechny ty dojemný a srdceryvný okamžiky přibejvat. Takže zhruba hodina je taková nic moc romantická komedie a zbytek klasická ždímačka na slzy. Nejvíc z celýho filmu se mi líbily úvodní titulky. Pak ještě stojí za zmínku pár záběrů z pobřeží (sice kýčovitejch, ale pěknejch) a docela slušná muzika. Tohle stačí dohromady tak na ty 2 hvězdy. (20.11.2014)

Krásný těžký film. Kdy skutečně žijeme? Kdy jsme skutečně šťastní? V těch několika momentech, když se vznášíme v prostoru nad obřím větrákem a zažíváme pocit létání, když po soumraku sedíme na břehu moře a pozorujeme hvězdy a samozřejmě v těch několika chvílích, kdy uvnitř mozku probíhá ta vzácná chemická reakce signalizující pocit lásky. Zbytek života vlastně jen odžíváme a dožíváme. Režisér Ol Parker natočil čistý film, ten z onoho druhu divácky tak vděčné tématiky zobrazení posledního úseku člověka s ortelem nevyléčitelné choroby. Spojení dramatu a romantiky je časté a funguje, pokud si tvůrci ubalancují jemnou hranici mezi sentimentem a citovým vydíráním, což se v tomto případě povedlo skvěle, za pomoci zcela britských ingrediencí, tedy sarkasmu a černého humoru. Ol Parker je zjevně fascinován tématem, které jsou spojeny s konečností člověka, už v předchozím snímku Báječný hotel Marigold popisoval svět seniorů a jejich posledních přání, stejně jako nyní popisuje svět člověka, který ví, že smrt je blízko a chce ten krátký vymezený čas prožít naplno. Chce z něho vypustit ty momenty, kdy skutečně nežije, které vlastně nemají smysl. Teď a tady je lidský a neobyčejně procítěný film a možná ani není nejlepší z té dlouhé řady, co se rok co rok točí, ovšem emoce, které ve mne vzedmul, rozhodně měly smysl, ty necelé dvě hodiny jsem spolu s Tess opravdu žil... (29.04.2014)

'' I'm only dyin'. It's not contagious... '' Umierajúca Dakota v osemnástich má naozaj výborné, ale pritom nenásilné a neurážlivé hlášky, do ktorých naviac pumpuje podmanivo našlapaný soundtrack a to ju naopak robí živou! Veľmi živou by som povedal. Našťastie tam neboli žiadne scénky, či momenty, kde by všetci boli posraní z jej umierania a hrali prehnané divadielka, akurát som si naivne myslel, že jednou z vecí jej zoznamu bude i ukázať nám kozy. Bohužial...No romaňťárna nahovado a pre istotu, aby to tí tínedžeri nemali také jednoduché, tak Dakote prirobili jednu leukémiu. Mne sa to videlo príliš presladené a pritiahnuté za vlasy na koniec a ten jej malý brat mi tam pil neustále krv, takže ja u hodnotenia trochu pribrzdím! 55% (11.12.2012)

Film, který má už z podstaty děsně silný příběh. Krutý, ale pravdivý. Nebylo mi z toho dobře, ale pozitivně naladěná Dakota Fanning mi to lehce vynahrazovala. Říkám lehce, protože to, co jsem tady četl, je údajně pořád nic oproti samotné knize, která je totální depka. Tady jsem z toho filmu zase takový pocit neměl. Na druhou stranu mi nejlépe bylo v momentě, kdy se objektiv stočil na překrásné záběry britských skalisek u moře. V tu chvíli jsem si přišel svobodnej jak ten pták a myslím si, že Dakota to neměla jinak. Čtyři naprosto poctivé hvězdy příběhu tak reálnému, že nic reálnějšího už asi neexistuje. (11.05.2014)

(Jáko želva.) Ještě lepší než Restless. Lepší hlavně v tom, že se zde neklade přednostně důraz na (jaksi "alibistický") snění, nýbrž na samotnou konfrontaci s drsnou realitou. Ta budí dojem, že by byla drsná i bez toho umírání, což tomu akorát přidává. Stejně jako divákova nerozhodnost při "výběru", v čí kůži by spíš nechtěl bejt. Tessy, táty, Adama, mámy ... nevim, já si teda uspokojivě odpovědět nedokážu. --- Tessa je svym způsobem bezvadně vadná osobnost se skvělou optikou světa, aplikovatelnou docela klidně na zcela zdravý lidi. A pokud ne, je aspoň perfektně uchopitelná. Tessa v jednu chvíli nemoci zneužívá; jindy se naopak vytočí, že se s ní zachází jako s mrtvolou. Tessa je pesimistou i optimistou v jednom. Tessa se může jevit jako zdánlivej necita, co ublíží a vezme nebo nevezme zpět, jak si zrovna usmyslí. Při sledování Tessy byste snad v jednu chvíli i chtěli podobně onemocnět; jo, a posléze byste se za takovou myšlenku hrozivě styděli. Tessa na jednu stranu chce oporu, na stranu druhou oporou (dost dlouho nevědomky) sama je. A pro tohleto všechno je pro mě Tessa zároveň někym, v koho by se zřejmě více či méně za daných okolností proměnil každej z nás. Ať už jsme v jádru, jací jsme. --- Dakotka docela slušně natrénovala britskej akcent a ukázala světu (resp. mně jakožto někomu, kdo ji zná jen "od vidění"), že je sotvadospělou slečnou herečkou. A ostatní tolik nezaostávají. --- "And don't have casual sex." - "Really?" - "No, darling, you must always always try as hard as you can." :) (24.11.2013)