Anna Karenina

Asi první Wrightův film, kde je stylizace nějak motivovaná a funkčně využitá. Ocitáme se na divadle, kde se nadsázka dá přijmout bez výhrad a kde práce s několika plány vyznívá nejen zábavně, ale hlavně přirozeně – jakkoli zcizující se může zdát. Něco víc o Anně knižní i o jiných adaptacích v mé recenzi pro Femag.cz. (04.01.2013)

(2x) Velmi jsem se potěšila tvářičkou Alicie Vikander, přítomností Kelly Macdonald a hereckým výkonem Jude Lawa. Ale nad vším ostatním jsem mávla rukou. Divadlo patří do divadla a Keira by už konečně mohla přestat kralovat. Pořád z ní mám pocit, že její údajný talent není ani z poloviny tak výrazný jako její obočí. Na druhou stranu, takový manýrismus Kareninu snad ještě nikdy nepotkal. A to už je co říci. (08.12.2012)

Po vizuální stránce více než slušivá podívaná. Hudba je překrásná a další velký klad. Třetí a téměř poslední je Keira Knightley, zbytek bída. Tempo velmi slabé a děj ničím vážným nezaujme. Vztah k postavám si člověk nevytvoří, ani přes zbytečnou délku snímku. Závěr jsem čekal o 100% lepší, ten byl odfláknutý, až to hezké nebylo. V divákovi by měl vyvolat nějaké emoce a probudit city, ale nic takového se stát nemůže. Čekal jsem daleko víc, tohle je velké zklamání.. 4/10 = 47% (02.02.2013)

Žádná těžkopádná adaptace těžkopádného románu se naštěstí nekoná. Anna Karenina je díky Joe Wrightovi ohromně hravý počin, který si z předlohy vybírá to nejdůležitější, ani na minutu nenudí a minimálně první polovinu nutí diváka všechnu tu vizuální vynalézavost sledovat s úsměvem. Herecké výkony v čele s Keirou Knightley a Judem Lawem bez nejmenší chybičky (Vronský na mě vždycky působil velice slizce, takže i toho nesympatického panáka jsem vlastně uvítal), kostýmy, dekorace, hudba... Všechno perfektní. Spousta doslova a do písmene nezapomenutelných scén, které chci rozhodně vidět znovu. (12.01.2013)

Většinu takových těch klasických knížek o ženách spoutaných pitomou společností a její falešnou morálkou jsem buďto nečetla, nebo četla velmi dávno a už si to nepamatuji, tak mi přijde zajímavé, že z většiny filmových adaptací vycházejí jako omezené, sobecké, nesnesitelné ženské. Je to jenom tím filmovým médiem, nebo jsou takové i v knížce? Nebo se nacházím v nějaké fázi svého života, kdy nemůžu snést tragické trpící ženy? Budu se muset obrátit na knížky, abych si vytvořila názor. Nicméně k filmu. Bála jsem se, že mi ta stále intenzivnější inklinace k manýře ze strany Joe Wrighta bude vadit, ale první hodina mě zcela okouzlila, teprve v druhé půlce jsem začala být taková nerozhodná, ale na to můžou mít vliv moje antipatie k hlavní hrdince. A pořád se také nemůžu rozhodnout, jestli je Domhnall Gleeson dobrý herec nebo nikoliv. Rozhodně se objevuje v řadě zajímavých projektů, ale co si myslím přímo o jeho výkonech... mno, pátrání pokračuje. (30.05.2019)